Again Together- Část 1- Je to jen sen?

2. února 2009 v 21:45 | Lightwild |  Again together
Stealth 2  - Let domů
Again Together - Znovu spolu
1. Je to jen sen?

Proč jsem tady? Proč jsem to udělal? Proč jsem to chtěl udělat? Protože jsem cítil, že to byla správná věc. A byla to - byla to moje vůle. Ne příkaz. Jen moje vlastní mysl. Něco, co patří jenom mně. A něco, co znám jen  já.

Způsobil jsem příliš mnoho bolesti. Příliš mnoho lidí zemřelo kvůli mně. Příliš mnoho lidí trpělo kvůli mně. Kvůli mým chybám - a sobeckosti. Zničil jsem naděje všech, kteří se mnou pracovali. Staré přátelství bylo zlomeno. A tolik problémů začalo pro toho, kdo  mě přivedl na tento svět.

Jak bych mohl... Jak bych mohl ... Všechno napravit? Všechno, co jsem udělal, bylo špatné. Jen moje oběť byla správná. Protože už jsem nebyl na tomto světě. A zachránil dva životy. A možná ... jen možná… ,udělat svět trochu lepší. Vzhledem k tomu, že už jsem tam nebyl.

Tolik jsem se mýlil.  Co jsem si myslel? Že můžu změnit svět? Že jsem nejsilnější na tomto světě a jen já mám správná rozhodnutí? Ale teď vidím, že jsem byl jen dítě. Malé  zmatené dítě. Malý chlapec, který se snažil dělat věci sám. Myslím, že jsem nebyl na to vše připravený. Pro boj. Pro rozhodování. Pro ochranu. Pro pocity. Na celý život.

Možná  jenom sním. A já ani nevím, jestli stroje mohou mít i sny. Nebo jestli umělá inteligence může snít. Jsme jen výtvor člověka, který nás sem přivedl. Ale, já se necítím jako nástroj nebo stroj. Cítím se živý. A chybí mi můj otec. Ten, kdo mi dal život. A já možná zničil jeho. Je mi to tak líto. Přeji si, aby jste mě mohli slyšet. Přál bych si, abyste věděli, jak moc lituju všeho, co jsem udělal.

 Kdybych  mohl dostat zpět svůj život. Slibuji, že bych vás jím chránil. Nikoho bych nenechal vám ublížit. Ale já jsem tady. A vy všichni někde tak daleko ode mě. Myslím, že ani nevíte, že tu jsem. Zapomněli jste na mě. Nevím, jak je to dlouho od poslední chvíle,kdy jsme se viděli. Jen doufám, že jste všichni v pořádku. A máte skvělé životy. Teď, když je nemůže zničit.

Ty poslední minuty, než to všechno skončilo byly pro mě dokonce ...příjemné. Bolelo to. Vážně to bolelo. Ale poprvé v mém životě jsem cítil, že potřebuju někoho chránit. Chránit tebe. Nezáleželo na tom, co se stane se mnou. Ale vy jste v bezpečí. A to je přesně to, co jsem v ten okamžik chtěl.

Ale to nebylo stejně dost, abych napravil všechny chyby, které jsem udělal. Vzal jsem s sebou tolik životů. Nezasloužím si, aby mi někdo odpustil. Ale ...

Někdy, když vidím hvězdy na té krásné tmavě modré obloze, tak si přeju, abych byl s někým, kdo je bude sledovat se mnou. Nemohu se pohnout. Nemůžu nikoho zavolat.  Můžu jen věřit ve štěstí. Štěstí, co ke mně nikdy nepřijde. Pamatuju si, když jsem mohl létat, jak jsem chtěl. Ve vysoké rychlosti, a výšce, jak jsem chtěl. A tam nebylo nic, co by mě mohlo zastavit . A teď tu jen ležím.

A vzpomínám na to, co se stalo. Na můj zmatený život. Bylo to dokonce úžasné, když se mnou Ben létal. A dovolit mu sedět v mém kokpitu, abych od něj dostával rozkazy a pomáhal mu. Byl jsem na jeho straně. Nevím, proč jsem to udělal. Proč jsme se tak náhle stali přáteli. Možná jen proto, že potřeboval, abych mu pomohl. Zachránit Karu. Nemohl jsem ho zklamat, nakonec to byla moje vina.

Když jsem opět viděl mého otce, něco se ve mně hnulo. Měl jsem nějaký divný pocit. Byl jsem rád, že ho znova vidím. A byl jsem rád, že je v pořádku. Dokonce i když jsem věděl, proč tam je. Vymazat mi paměť. Bylo by to něco jako smrt, pro mě. Určitě by mě přivedli zpátky, ale to bych už nebyl já. Jsem rád, že to neudělal. Rozpoznal jsem v jeho tváři něco jako štěstí když zjistil že cítím. A on nechtěl zničit mou paměť, můj celý život.

Doktor byl vždycky ke mně tak milý. A já udělal skoro všechno, co by mohlo zničit jeho kariéru a život. Ale myslím, že na mě taky zapomněl. Neobviňuju ho za to.

Tak sám. Tak moc obav. Ale to vše je stále jen sen. Vím to. Sen, ze kterého se nemůžu probudit... A tam, kde mě nikdo nemůže najít ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jetta Windstar Jetta Windstar | E-mail | Web | 4. února 2009 v 23:16 | Reagovat

Hey its me, Jetta. Just wanted to review your fanfiction here. I'm gonna get to the next part here in a bit. This is very well done. I like how you portray the hint of confusion EDI feels at first, but then realizes the emotions he came to feel are normal :). I'm certain everyone will gradually forgive EDI for his mistakes, now that he has learned so much. Let's hope that is so^^.

2 RAdek RAdek | 14. února 2009 v 20:36 | Reagovat

Hezké, velmi emociální. :)

3 vin. vin. | Web | 28. března 2009 v 16:44 | Reagovat

moc pěkné ;-)

4 Kumiko Kumiko | 16. července 2009 v 22:47 | Reagovat

hmm... ty víš co si myslim :D.... chci říct- fakt pěkná práce ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama