Again Together- Část 2- Jako za starých dnů

7. února 2009 v 19:38 | Lightwild |  Again together
Stealth 2 - Let domů
Again Together - Znovu spolu
2. Jako za starých dnů

Byl to den stejný jako ty ostatní. Ráno v práci, a osamělý večer s další prací. Ale, když si vzpomenu na některé události, co opravdu mohly změnit můj život, a já myslím, že dokonce změnily, jsem vděčný za tenhle klidný život. Je jedna věc, kterou jsem si úplně jistý.

Už se nikdy nepokusím vytvořit další umělou inteligenci pro armádu. Povzdychl jsem si kvůli těm myšlenkám a hodil těžký batoh na gauč. Zase jednou jsem si sedl do svého oblíbeného křesla a sundal jsem si brýle, a vrátil se do minulosti. A přál jsem si, aby to vše mohlo odejít.

Eddie... Od té doby, co odešel, cítím se divně. Vím, že to byl jenom stroj, co jsem vytvořil, ale pro mě to byl on, a ne to. Když jsem slyšel, jak mi říkají, že je pryč, cítil jsem se v té chvíli prázdný.  Naposledy jsem ho viděl na Aljašce. Tehdy byl silný. A odletěl pryč. Pryč ode mne. Ale plně jsem si uvědomil, co pro mě znamenal, až když je pryč.

Jsou to už dva roky. I tak ho tu pořád cítím. Jako by jen jeho tělo bylo pryč. Ale jeho mysl a duše tu stále byla, Eddie měl duši. Nevinnou duši malého dítěte. Zvědavého dítěte. Je mi líto, že jsem s nim netrávil více času. Mohl cítit. A teď jsem si uvědomil, že jsem ho skoro neznal.

Ale pořád na něho nemůžu zapomenout. Jako by tu byl se mnou. Jako by mě hlídal. Jeho duše. Možná jsem blázen. Ale někdy si opravdu myslím, že tu se mnou je. Od té doby jsem nic nevytvořil, co by se mu mohlo podobat. Nebyl důvod.

Pozvedl jsem obočí, když jsem se podíval na už zapnutý počítač. Nezapnul jsem ho. Pohnul jsem myší a můj zmatený výraz se vrátil, když jsem viděl některé programy zapnuté. Chtělo to něco, co mě uklidní, tak jsem si šel pro čaj.

Vrátil jsem se po pár minutách, s šálkem teplého čaje. A můj předchozí údiv jen vzrůstal. Rychle jsem si sedl do křesla a hleděl na obrazovku. S rozšířenýma očima, s rukama na klávesnici.

Mohlo by to být ....


\ ---- \



Ben zívl a přepnul ovladačem na jiný program. Bylo ráno, ale pořád se cítil unavený. V poslední době moc dobře nespal. Na lodi byla v posledních dnech taková nuda. Svět byl klidný a nemuseli létat bůhvíkam někoho zachránit. Ale na lodi byla nuda proto, že všichni byli pryč. Kara byla na návštěvě u rodičů. Tim byl pryč už celé dva roky, od té doby, co ho Cummings převelel jinam. Ben od něj dostával zprávy, a prý se měl dobře. Ben byl za to rád. Ale bylo by lepší, kdyby byl na lodi. A Henry s EDIm byli pryč.

Povzdychl si, když si uvědomil, že už jsou to dva roky. Ze začátku to bolelo, a tady to začalo být nudné. Dokonce i bez EDIho. Ben musel přiznat , že mu "Plechoun" trochu chyběl. A Henry  taky. Byly to vždycky trochu nostalgické chvíle, když si vzpomněl na časy, které strávili společně.

Ben se zvedl a šel na malou procházku. Opustil svůj pokoj a šel přes dlouhé koridory lodi.  Bylo tam tolik lidí, ale všichni měli práci, a tak nikdo s ním nemohl jít ani na malý drink. Nebo nechat všechnu práci a pokecat.

"Ahoj, Bene." "Hej, Bene." "Jak se máš, kámo?" Každý ho zdravil. A Ben jen vždycky řekl, že se má fajn, nebo něco takového. Nebo jen prostě odpověděl ahoj.  Pak si uvědomil, že je dnes výročí. Dnes to byly přesně dva roky, když se připojili k  lodi a když se k nim přidal Eddie.

"Měl bych to oslavit." zašeptal si pro sebe, a zamířil k jídelně.

"Víno?" zeptal se překvapeně kuchař. Ben s úsměvem přikývl. 

"Jo." Kuchař se zašklebil a jeho hnědé oči se zaleskly. 

"Na co?" Ben se znova usmál a vzpomněl si na důvod. "Oslavit výročí." Kuchař se spokojeně ušklíbl, přikývl a šel pro láhev vína.

"Díky," řekl Ben spokojeně a vzal láhev.

"Takže ... na co?  A jo. Na staré časy a přátele," řekl Ben a vypil sklenici vína. "Možná, že se jednoho dne vrátíte." Řekl, a podíval na zářící moře v měsíčním světle.

Ten večer byl opravdu podobný tamtomu. Jen mraky chyběly. A nečekal na někoho, kdo se k nim připojí. A nikdo se s ním nebude dneska večer bavit, jako tenkrát. Ani Kara tu nebyla. Vzpomínky jsou někdy tak krásné. Ale někdy také bolí.

Ben jen doufal, že Henry a EDI mají teď už klid. Henry byl skvělý. Někdy to sice s tím šaškováním a vtipkařením přeháněl, ale byl to pravý přítel. Ben se uchechtl, když si uvědomil, že se na něj možná odněkud dívá. A EDI ...

Ben doufal, že má taky klid. Svět na něho nebyl připravený. Byl malé dítě. Ale nikdo si  to včas neuvědomil. Možná jen Henry, když ho už od začátku bránil před tím, co říkali ostatní. EDI byl po zásahu bleskem tak zmatený, že nevěděl, co má dělat. Nebyla to jeho chyba. A nakonec,  chtěl vše napravit. A dokonce obětoval svůj mladý život.

Bylo něco, co měli  Henry a Eddie společné. Že oba zemřeli pro své přátele. Zasloužili si odpočinek.

Všechno mu tak moc chybělo. A bylo to jakoby se to stalo právě včera. Ale už to byly dva roky.

Ben mrknul když uviděl malé letadlo které se blížilo k jejich lodi. "Eddie ..." řekl, v malé naději, ale když viděl, že to nebyl on, byl trochu zklamaný. Nebylo to ani letadlo Kary.

Podíval se na vodu a vrátil se ke svým myšlenkám.

\ Jsem rád, že si mě pořád pamatuješ. \

Ben překvapeně zatřásl  hlavou, když slyšel známý hlas. Ale nikdo tam nebyl. Byl to jen hlas v jeho hlavě. Něžný a pěkný hlas. Ben ale cítil, že ho znal. Bylo to jako by tam někdo byl s ním. Ale neviděl nikoho. Jen to cítil.

"Eddie..." řekl

Uvědomil si, že to byl EDIho hlas v jeho hlavě. Nebylo to možné. Byl pryč. Ale on to slyšel.

Ben se usmál v měsíčním světle a řekl: "Jo. Nezapomněl jsem na vás. Na vás oba." řekl a znovu upil vína. Nebe bylo dnes tak krásné a vody tak klidné. Byla to spící krása pro jeho oči. 
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Machy92 Machy92 | 1. března 2009 v 21:19 | Reagovat

Textík je zase užásnej, osobně mám rád psychologicky laděná díla, a do této kategorie bezpochyb patří i dílá naší oblíbené autorky :) Jen tak dál  !

2 vin. vin. | Web | 28. března 2009 v 17:07 | Reagovat

jestli budou všechna díla takova jako tohle zaslouží si to knižní vydání ;-) nebo alespoň poslat scénáristům Stealthu :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama