Again together-Část 7-Slza štěstí

13. května 2009 v 17:23 | Lightwild |  Again together
Stealth-Again together
7.Slza štěstí

"Bene vrátím se za týden. Tak na mě počkej na lodi. Kara." Přečetl si Ben zprávu na displeji mobilu a povzdychl si. "Takže Kara bude zpátky za týden." Řekl a přišel k doktorovi. Ten pracoval s pájkou v ruce. "Jestli chceš jít, tak tě tu nedržím Bene."


Ben si založil ruce do kapes a naklonil se blíž k doktorovi, aby lépe viděl na EDIho. Nebo spíš na jeho součástky. "Nějaký pokrok?" Zeptal se Ben a Keith potřásl hlavou. "Nevypadá to tak. Jen doufám, že tohle má nějakou cenu. Nemůžu nic najít. Všechno vypadá v pořádku."

Ben pozvedl obočím. "On je vážně schopnej přežít v tomhle stavu?" Keith přikývl a začal pájkou svařovat na dalším místě. "V tomhle malém počítači jsou všechny jeho hlavní funkce. Hlavně jeho mysl a vzpomínky. Můe s tím přežít. Ale jen do té doby, dokud má energii. Jen doufám že neměl nějaká vnitřní poškození." Ben znova pozvedl obočí. "Kolik částí musí být funkčních?" Keith potichu zabručel. "Devadesát procent. Když jsme pod tím, tak mu můžeme říct sbohem. Tyhle součástky jsou extrémně citlivé."

Ben přikývl, a v mysli si řekl, že by bylo lepší kdyby se neptal. Tohle mu vážně nepřidalo na lepší vyhlídky. Pilot se díval na vědce se zvláštním pocitem. Jestli tohle bylo opravdu pro něco dobré. Doktor sebou najednou trhl, když se objevila jiskra. Ben reagoval stejně. "Tohle se mi už jednou stalo. Tim říkal, že to bylo vysoký napětí." Řekl a doktor přikývl. "Jako Deja vu." Dodal a Keith se ušklíbl. "Jo."

Řekl a odložil pájku. "Jo to bude ono. Radši ho už nechám. Dáme ho zase dohromady."

Ben si s technologií nikdy moc nerozumněl, takže nevěděl jak všechno funguje, nebo jak všechno zase zapnout. Měl štěstí, že doktor s ním měl dost trpělivosti a vše mu s porozuměním vysvětlil. Nakonec EDIho dali zase zpátky dohromady. Keith si šel zatím udělat čaj, cítil se unavený. Zatím co se to připravovali, sledoval Bena jak leští EDIho. Orbit pozvedl obočím a usmál se. Bylo pěkné vidět, že se věci vyvíjí tímhle směrem.

Přišel k Benovi, tedˇ už s čajem a zeptal se na jednu jednoduchou otázku.

"Zkusíme to teď?" Zeptal se doktor a Ben přikývl.

Byl to už druhý pokus, takže Keith čekal že už nebude tak nervózní. Ale bylo to ještě horší, než na první pokus. Cítil jak se mu třesou ruce, a jak jeho srdce silně bije. A doufal, že ho jeho znalosti znova nezklamou. Cítil že tohle byla jeho poslení šance. Dostat EDIho zpátky. Protože další zklamání by nevydržel.

Ben viděl, jak se Keith chová. Bylo to normální, když šlo o něco takového. Nakonec tohle pro něj bylo opravdu důležité. Tak moc důležité. Ben se ho pokusil uklidnit, a dal doktorovi ruku na rameno. Vědec se podíval přímo do jeho usměvavé tváře.

"Bude to v pořádku. Jen se uklidněte." Řekl Ben a snažil se Keitha povzbudit. Věděl, že to bude v pořádku. EDI byl vždycky odolný. Takže teď bude taky silný. Musel být. Byla to jediná cesta, jak ho dostat zpět k němu. K němu a jeho otci.

Keith vzal EDIho, a společně s Benem ho dali do počítače. Čekající co se stane dál. V tichosti. V naději.

Ale to nestačilo...

Keith si to tak moc přál, ale nestalo se to. Žádné světlo, žádný hlas, žádný život. EDI s nimi už nebyl, a musel to přiznat, protože to byla pravda. Ben sledoval doktorovu tvář, jak se v ní objevuje smutek. Teď věděl, že přišli moc pozdě. Byl pryč. A Keithovi naděje taky. A Ben se teď cítil tak prázdný, tam uvnitř. A ticho se drželo ve vzduchu.

"Keithe..."

Řekl Ben se smutkem, a doktor jen potřásl hlavou a otočil se a odešel. Pilot se díval za ním, vědící že tam byla malá slza ve vědcovívh očích. Trvalo to ještě chvíli, když Ben jen sledoval směr kudy Keith zmizel. S hlubokým vzdychnutím se podíval zpátky na EDIho. Jak tam malý počítač poklidně ležel, tak o tom Ben přemýšlel. Muselo to pro něj být tak těžké. Teď už neměl nic víc, v co by mohl věřit.

"Doufám, že víš jakou bolest mu způsobuješ." Zašeptal Ben a doufal, že se tahle noc ještě vyjasní.

Měsíc zářil jasným a silným světlem. Jako slunce za dne. Ale teď byla hluboká noc. Ale Keith pořád nemohl klidně usnout. Ne jen protože mu měsíční světlo svítilo do tváře. Ale kvůli tomu pocitu, že nikoho neměl, nikoho koho by mohl milovat. Srdce ho bolelo, a duše byla zlomená. Strávil možná dvě hodiny na balkónu. Nechtějící vidět Bena, vidět nikoho. Tam mohl nechat slzy opustit jeho perlivé modré oči. Dokonce si ani nepamatoval,když naposledy plakal. Neplakal celé roky. Zapomněl jaké to je cítit slzy v očích a na tváři.

Zachumlal se hlouběji do deky, snažící se odehnat zimu kterou cítil. Ale nepomohlo to. Keith otevřel své modré oči a podíval se na Bena. Pilot spokojeně spal. Gannon na něj čekal, až opustí balkón, ale šel spát, protože věděl že s ním Keith stejně nebude mluvit. Cítil se divně, ztratil EDIho. Ale s Benem začal mít něco jako přátelské pouto. Protože Ben se pořád snažil udržet ho v dobré náladě. A zůstal u něj dokud to bude potřeboavat. Keith si pamatoval přátelství v mnoha podobách, ale Ben mu ukázal nějakou novou podobu. Znali se díky EDImu. Kvůli němu se setkali. EDI se ho možná snažil udělat znova ťastného, ne jen tím že se znova uvidí, ale taky tím že uvidí i nějaké jiné lidi. Ale i tak to pořád bolelo.

"Děkuju Eddie. Děkuju ti za tuhle šanci." Zašeptal Keith, s hlavou a rukouch na jeho nohou. Najednou zamrkal, když uviděl jak se obrazovka počítače rozsvicuje modrým světlem. Orbit jen udiveně zíral a jeho srdce znova začal rychle bít. Rudé světlo na EDIm se rozsvítilo a Keithovi oči zaplnily slzy. "Eddie...?" Zašeptal a nevěřil tomu. Ale potom...

"Doktore Orbite?" Ozvalo se z počítače a Keith tenhle hlas tak dobře znal. Vytvořil ho. "Jsi.. Ty jsi naživu." Zašeptal doktor a zvedl se, a přešel k počítači. Sedl si na židly, čekající na EDIho až odpoví. Na tenhle okamžik čekal. Po tomhle tolik doufal. A teď chtěl svého syna nechat mluvit.

"Ano jsem. Díky vám." Keith přikývl a vzlykl. "Omlouvám se, že jsem pro tebe nepřišel dřív. Je mi to tak líto." Vzlykl vědec a EDI cítil, jak ho obklopují emoce. "Nemusíte se omlouvat. Vrátil jste se pro mě." Řekl a snažil se svého tvůrce potěšit, aby se cítil líp. "Neplačte." Zašeptal svým klidným hlasem, a Keith potřásl hlavou.

"Je to moje vina Eddie. Je to moje vina. Myslel jsem, že jsem tě vážně ztratil."

"Ale nemusíte plakat." Odvětil EDI a Keith se usmál.

"Ne Eddie. Musím. Neplakal jsem celé roky. A teď proto mám důvod. Musím plakat, protože jsem šťastný, že tě mám zpátky." Přiznal Keith s lésklýma očima. "Dokonce i když vím, co jsi všechno udělal. Chci tě zase vzít domů, ke mně. Aby to byl pro nás oba nový začátek. Vím že jsem s tebou netrávil tolik času kolik jsi potřeboval. Byl jsi moc mladý, a já tě nechal jít tak brzo."

EDI se snažil rozumnět. A jeho červené světlo pulsovalo se zmateností. Nikdy tak svého tvůrce neviděl. Keith na něj byl tak hodný. Tak citlivý. Nevěděl, co má říct. Dokonce ani nevěděl, jestli byla správná chvíle k tomu něco říct, jen mu to bylo všechno tak líto. Nikdy ho neviděl tak šťastného, tak vzrušeného. Poté si EDI něco uvědomil.

"Doktore?" Zeptal se a Keith se hřejivě usmál. "Copak je Eddie?"

EDI chvíli počkal. "Ben je tady taky?" Doktor přikývl. "Jo pomohl mi tě najít. chceš s ním mluvit?"

EDI souhlasil. "Jo. Kdybych mohl."

"Vzbudím ho." Řekl keith a EDI mu za to byl vděčný. "Děkuju."

Ben spokojeně spal, dokud ho něco nevytrhlo z jeho poklidného a nádherného spánku. "Bene. Vstávej." Slyšel a otevřel oči. Byl překvapený když uviděl doktora. A dokonce šťastného.

"Co je Keithe?" Zeptal se a Keith se usmál.

"Někdo tě chce vidět."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Machy92 Machy92 | 14. května 2009 v 20:36 | Reagovat

jen se budu opak, když řeknu, že je to bezvadný :) snad mně jen zarazila ,,žvejkova,, reakce na ediho (autorka ví o koho jde,...)...jinak OK

2 NaT NaT | Web | 14. května 2009 v 21:04 | Reagovat

jezis to je super ako to ze som nevedela ze tu je pribeh? :D idem citat od prveho dielu!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama