Again together-Část 10- Promiň

20. června 2009 v 10:48 | Lightwild |  Again together
Stealth-Again together
10.Promiň

Letadlo bylo připraveno vzlétnout. Jeho bílé tělo zářilo ve slunečním světle, a všichni lidé čekali na jeho další let, který je dostane domů.Ben zívl, když se konečně posadil do sedadla, a podíval se do okna. Alespoň bylo dnska opravdu pěkné počasí. Slunečné, zářivé, prostě pěkné a šťastné. Něco co tuhle cestu domů, dělalo dokonce ještě více příjemné.


"Dneska budeš doma Eddie." Řekl Ben a obrátil se pohledem aöd okna na doktora, když se posadil vedle něj. Se sluchátky na krku. "Ještě vás neslyší." Ben se zazubil. "Ále, já vím moc dobře že slyší. Vím to moc dobře." Keith pozvedl obočí, a trochu sebou trhl, když ucítil jak letadlo začíná startovat. Zhluboka si povzdychl, a opřel se do sedadla, poté vzal malý batoh, a vytáhl z něj laptop s EDIm. A počkal až ho bude moct zapnout. Ben zatím sledoval, jak pod nimi mizí startovací dráha. Jak letadlo skočilo do vzduchu, a země začala být čím dál tím víc vzdálená, s každým okamžikem. Když konečně dosáhly modré oblohy, keith spustil laptop. Ben se k němu otočil, čekající až se jejich malý počítač probudí. EDI ve své AI sféře zívl, a podíval se na ně. Ksyž se všechny jeho systémy konečně aktivovaly.

"Jsme už ve vzduchu?" Zeptal se okamžitě. Keith přikývl, se sluchátky na uších. "Jo. Letíme domů." Dodal, a pocítil, jak si to EDI užívá. EDI byl hlavně AI, ale narodil se jako letadlo. A měl jeho duši. A Keith cítil cítil tuhle něžnou duši, která mu teď odpočívala v náručí. Dokonce i když tam byly stále temná místa a strachu, které zanechaly rozhodnutí z minulého života. Jeho duše byla stále dost čistá na to, aby odpočíval bez nočních můr a obav. Keith stále poslouchal svého syna, přes sluchátka, když si jeho něžný hlas našel cestu k jeho uším. EDIho hlas byl tak nevinný tak jako vždycky byl. A teď to vypadalo, že na něco čeká.

"Můžu si ho na chvíli podžet?" Zeptal se Ben aKeith pochopil, že to bylo to na co EDI čekal.

"Jo. Jistě." Odpověděl Keith a podal mu EDIho, když si sundal sluchátka. "Tady ho máte." Poté si vzal z batohu knihu a otevřel ji. "Konečně mám čas si jí přečíst." Dodal a Ben si vzal na uši sluchátka. A opřel se do sedadla.

"Zahrajem si hru," Poprosil EDI a Ben s úsměvem souhlasil. "Proč ne?" Tohle by mohla být dokonce zábava, pomyslel si. Před dvěma lety, byli jako nepřátelé, když byl Ben pověřen, aby na EDIho dohlížel. A nebo spíš aby ho hlídal, jako malé dítě. Ale teď byl tak hodný, klidný a přátelský. A teď když byly ve vzduchu, a byl šťastný, taksi dokonce chtěl hrát hry. Úplně jako malé dítě. A Ben si s ním mohl hrát. Keith si spokojeně otevřel knihu. Věděl, že tenhle let chvíli potrvá. A když si s EDIm někdo hrál a dohlížel na něj, tak se o něj nemusel bát.

Letadlo letělo skrz noční tmu, pod zářivým měsícem. Noc už dávno padla a všude bylo ticho.

Keith spokojeně spal, opřený hluboko do sedadla, a zachumlaný do deky. A sny ho obklopovaly, s příjemným odpočinkem. Ben nespal. Pořád si ještě povídal s EDIm. Jediné co mu vadilo bylo, že měl už bolavé uši od sluchátek, a jeho tělo se chtělo opravdu vyspat. Unaveně zíval a snažil se ještě na nějakou tu chvíli vydržet vzhůru.

"Bene jestli si unavený, tak se vyspi." Řekl EDI starostlivě a Ben si něžně protřel oči. "Ještě tu s tebou chvíli vydržím." Zašeptal a vypadal dokonce víc ospale než před chvílí. Ale EDI nesouhlasil. "Tvoje zdraví je přednější." Protestoval a Ben s malým pokývnutím zavřel oči. Nechtějící spát, jen je na chvíli zavřít. EDI věděl, že to mohla být perfektní šance, aby upadl do spánku. Ale pořád měl ny mysli ještě něco, co chtěl vědět a na co se zeptat. "Bene?" Řekl a Ben unaveně otevřel oči. Zvědavý co po něm EDI chce.

"Nenávidíš mě?" Ben vypadl trochu zmatený, a po chvíli, s hlubokým nádecehm odpověděl. "Možná někdy."

"Někdy?" Ben přikývl. "Dva roky EDI. Měl jsem čas přemýšlet."

"...Zabil jsem Henryho."

Přiznal EDI lítostivě, a Ben slyšel jak se jeho hlas třese. Pronásledovalo ho to, ta myšlenka že někomu vzal život. "Máš všechna práva mě nenávidět." Ben se na něj podíval. Přemýšlející o tom, uvědomující si všechny pocity, které teď musel EDI cítit. Bál se, měl strach a byl nervózní.

"To je pravda." Řekl a EDI začal cítit jak se v něm rozprostírá prázdnota. Jako by se celá jeho duše propadla do temnoty.

"Ale... Nemůžu tě nenávidět navždy." V EDIho mysly svitlo malé světlo. "Nakonec si nás zachránil. Když si mohl utéct."

"Ale já..." Vydechla AI a Ben pozvedl ukazováček, ukazujícímu aby mlčel. "Nevěděl jsem, že AI můžou být tak ukecaný." Řekl a uvědomil si, že tohle všechno byla jeho vina. "Co kdyby..." EDI zmateně mrkl ve své sféře. "Co?"

"Kdyby jsme ti dali šaqnci. Kdybychom tě mezi sebe vzali. Všechno mohlo být jinak. Kdybych ti věřil. Promiň Eddie. Nedal jsem ti šanci." AI poslouchala. A nemohl nic říct. Byla to pravda, ale dokonce i Ben to přiznal. Přál si, aby se mohl usmát, a Ben by to viděl. Ale teď se jenom vypnul. aby si na noc odpoinul. Možná tam na něj čekaly i sny. Ben udělal to samé. Také si potřeboval odpočinout. A nemusel se o to ani snažit, spánek si ho vzal sám. Když nevěděli, že je někdo sleduje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Machy92 Machy92 | 22. června 2009 v 20:54 | Reagovat

hezké, konečně edi přiznal vraždu henryho,..chudáka,...nevinného :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama