Again Together- Část 9- Výchova

11. června 2009 v 20:20 | Lightwild |  Again together
Stealth-Again together
9.Výchova



Bylo to jasné ranní světlo, co Bena vzbudilo. Které si našlo cestu do jejich pokoje, dokonce i přes tmu noci. Teď už bylo ráno. Unaveně zívl, pomalu otevírající oči. Byly tak těžké. Když se je snažil otevřít. Spát. Chtěl spát. Ale světlo ho už moc probudilo, na to aby si byl jistý že už nezalehne dokud nepříjde další noc. Poté se podíval na Keitha. Ten byl zachumlaný do deky, Ben ho ani skoro neviděl. Keith opravdu miloval být schovaný pod peřinami. Ben mrkl a položil hlavu zpět do hloubky polštáře. Keith byl možná opravdu citlivý na zimu. Tak potřeboval být dobře přikrytý. Nebo to prostě měl jenom rád. Bylo tolik věcí, které na něm Ben nechápal. Někdy byl tak jiný. Ale vědci byly vždycky trochu mimo a odlišní. Nebo tak aspoň vypadali. Ben slabě vzdychl, uvědomující si, že Keith měl štěstí že jeho světlo nevzbudilo. Znova vzdychl a líně se obrátil na záda. Dívající se po pokoji. Rudé slunné světlo leželo na stěnách. Místnost byla tak tichá. Tak klidná. Ben natočil hlavu k oknu, a viděl malého ptáčka na jak sedí na stromě. Na chvíli si vyměnili pohledy, když se na něj podíval, a roztáhnutými křídly odletěl. Ben na chvíli zavřel oči, a znova se otočil na záda. A uviděl EDIho. Malý počítač byl stále vypnutý, klidně odpočívající. Navracející si sílu. Ben sebou škubl, když si uvědomil jaké to pro něj musí být. Musel být tak zmatený a nejistý. Dokonce se teď sám přistihl, když si uvědomil, že EDImu říká "on" a ne "to". Bylo těžké EDIho nazývat jako to. Teď.



Uvědomil si že je čas vstát a dát si sprchu. V dece bylo tak hřejivě, potřeboval nějakou tu vodu, aby si osvěžil tělo. Ale v posteli bylo tak příjemně. Ben vždycky nenáviděl, když musel opustit své milované peřiny. A opravdu nenáviděl časná rána. Tak proč by teď měl vstávat, když konečně nemusel. Tohle bylo opravdu jako prázdniny. Ale čerstvá osvěžující voda byla tak příjemná. Takže nakonec se přece jen zvedl, a zamířil do koupelny. Pomalu se zíváním. Podíval se na Keitha, doktor stále spokojená spal. Objímající polštář a klidně oddychující. Ben věděl, že teď je šťastný. Opravdu šťastný. Jediná věc která teď utlačovala Benovu mysl byla EDIho myšlenka, že nemůže mít rodinu. Ale teď spokojeně spal. Oni oba. A Ben to tak nechal.

Keith unaveně otevřel oči. Slyšící vodu. To bylo to co ho probudilo. A nechal hlavu ať odpočívá na polštáři. Slunce bylo už na modré obloze, a jemu se nechtělo ven z deky. Pak se podíval na EDIho. A hřejivě se usmál. Jeho syn. Přál si aby teď mohl mít EDI své tělo. Ale na to si musel počkat. Slunce svítilo na malý počítač a jeho rudé světlo bylo obklopeno slunečními paprsky. Keith ho chtěl mít u sebe, tak moc. Obejmout ho, pochovat si ho. Měl pro EDIho připravené překvapení. Doma. Tentokrát si chtěl být jistý, že ho neztratí. To že ho udrží v bezpečí. Tohle byla druhá šance, kterou si tak moc přál. Jen doufal, že ho EDI bude mít rád, rád jako svého otce, že ho jednou příjme. Keith věděl, že on sám pro to udělá cokoliv. Udělá co bude potřeba pro EDIho. Potom bude EDI možná jeho citům a lásce k němu rozumnět. Láska byla možná pořád silné slovo. Ale chtěl to tak cíti. Aby ho tenhle cit obklopil. Pro jeho syna. Bylo tu něco víc... Něco s EDIm a.... Se vzdychnutím vstal a šel do kuchyně. Měl hlad a jeho tělo chtělo jídlo. Jen se ještě jednou podíval na EDIho a s úsměvem pokračoval k ledničce.
~~~


"Dobře chlapy, tohle je náš cíl. Nezraněný a hlavně živý. Mají velice důležitý předmět, který musíme získat. Poté také získáme všechny informace, které potřebujeme. Nějaké otázky?" Jeden z mužů zvedl ruku. A s ďábelským úšklebkem se zeptal na jedinou otázku. "Můžeme jim zpřerážet hnáty?" Jeho šéf se usmál. A podíval se na fotku. "Jenom tomu pilotovi. Toho doktora potřebujeme. A teď do práce!"

~~~

"Tak, všechno je připravené, a v batozích. A za hodinu nám to letí." Řekl Keith, uvědomující si, že ho Ben neposlouchá. Protože mluvil s EDIm. A ukazoval mu nějakou hudbu. Ben věděl, že EDI hudbu miloval. Vždycky. To bylo na něm zvláštní. Dokonce si byl ochotný stáhnout všechnu hudbu světa. Jen na poslech. Možná měl z hudby radost.

"A co s Eddiem?" Zeptal se Ben. "Připojíme ho k mojemu notebooku." Odpověděl Keith, spokojený že s ním Ben znova mluví. Musel přiznat, že ho to začínalo štvát, když ho ten maldší muž neposlouchal. A to se stávalo velice často. ale Ben se jen s úsměvem ušklíbl a podíval se na EDIho. "Chceš se vrátit domů? Chceš?" Zeptal se a EDI rychle odpověděl. Bez přemýšlení. "Ano." EDIho hlas byl teď příjemný a něžný. Opravdu si užíval myšlenku, že bude znovu doma.

"Bene, mohl byjste mi najít moje sluchátka?" Požádal Keith a pilot udiveně zamrkal. Vědec při tom nevypadal, že žertuje. "Na co?" Zeptal se a EDI taky čekal na odpověď. Keith si narovnal brýle na nosu a ušklíbl se. "Je to pro Eddieho. Vy dva si nejspíš myslíte, že lidé v letadle budou zvědavý na to jak vy dva tam hulákáte?" Odpověděl doktor a podíval se na svého syna, a pilota. Ben si jen povzdechl a přikývl. "Dobře. Dobře. Dojdu pro ně."

Po chvíli už seděli u laptopu na gauči. Keith s tužkou v puse, klikající na klávesnici a připravující všechny nastavení. Ben ho sledoval, ptající se sám sebe, proč musel vždycky hryzat v puse tužku když pracoval. EDI byl zticha, čekající dokud nebude vše hotové. Musel si přiznat že se trochu nudil. Chtěl něco dělat, ale teď musel jen čekat.

"Hotovo." Řekl Keith a Benovi to znělo dost směšně, protože Keith pořád kousal tužku v puse. Všiml si toho a tužku vyplyvl tužku z pusy. "Tady to máte. Ty taky. Jdu zabalit poslední věci." Dodal a vstal. Ben zůstal s EDIm. Musel si zívnout, pořád byl ještě unavený. Dokonve i když nedělal nic těžkého. Najednou uslyšel svůj mobil.

"Nejsi to ty že ne? Hmm?" Řekl a podíval se na EDIho. AI byla potichu. A v EDIho případě to opravdu mohl být on. Protože vždycky miloval si z Bena utahovat. Pilot se pomalu zvedl, sledující počítač. Neukazující mu záda, a blížící se ke stolu pro mobil. Popadl ho a podíval se na displej. Kde bylo ukázáno Kařino jméno. "Můžu to zvednout?" Požádal Ben a EDI se vypnul. Pilot věděl že to znamená ano. Povolil hovor a šel na balkon. EDI se zatím znova zapl. Potichu, a Ben si toho nevšiml. A EDI vesele poslouchal jeho rozhovor.

"Ahoj." Začal Ben. "Nazdar. Takže, jak se máš ulejvák na falešné dovolené? A neoznámené dovolené?" Řekla a Ben zíral z balkonu. Dostala ho. Musel si to přiznat. A taky si ne moc nadšeně uvědomil co to znamená. "Ty už jsi na lodi?" Zeptal se, i když odpověď už znal sám.

"Jo. přijel jsem trochu dřív. Takže mám čas se tam na tebe jít podívat. Víš tak si říkám, co tam děláš. a můžeme strávit nějaký čas společně." Ben se pomalu otočil zpátky do obývacího pokoje, dívající se na EDIho. Byl vypnutý, a když se pilot otočil nazpátek, tak se znova zapl.

"Bene?"

"Jo, promiň ale nemůžeš sem jed." Snažil se vykroutit z jejích otázek, ale nepomohlo to. "A proč?" Ben cítil jak se to všechno obrací proti němu. "Je v tom snad nějaká jiná?" ¨Dodala Kara a Ben skoro upustil telefon. EDI jen zmateně poslouchal. Musel uznat, že nečekal Bena tak šokovaného. "Takže?" Zeptala se Kara opět a trpělivě. "Ne. Nic takového v tom není. Jen potřebuju ještě jeden týden volna. Nic víc. A sám." EDI se uchechtl. Vypadalo to, že lidé a hlavně muži umít dost pěkně lhát. "Jo." Pošeptal si.

"Sám?" "Jo. V poslední době toho na mně bylo moc. A potřebuju si urovnat věci v hlavě. myslím že půjdu někam na hory, nebo někam. Tak zatím ahoj, uvidíme se za týden na lodi. Ahoj." "Hej počkej- On to zavěsil," Podivila se Kara, a s povzdychnutím vrátila mobil na stůl. Zvědavá na to, co jí řekne až se vrátí.

Benovi se ulevilo že tohle dokázal a vrátil se do pokoje, a EDI se znova vypnul. Ben si sedl do křesla, podíval se na počítač. "Eddie?" EDI se zapl. "Ano?"

Ben se zhluboka nadechl a řekl: "Už mi zase ničíš život." Procedil mezi zuby a EDI nic neřekl. "Mluv se mnou sakra! Leze mi to na nervy, jak pořád mlčíš!" Zařval Ben a EDI pořád neodpovídal. Ale po chvíli se rozhodl odpovědět. Protože si uvědomil, že by ho Ben mohl vyhodit z okna. "Dej si nějakou horkou čokoládu." Řekl a Ben mrkl. "Proč?" "Uklidní tě." Odpověděl EDI a Ben se na něj ušklíbl. EDI se teď opravdu obával, že ho Ben z toho okna vyhodí.

"Doktore! V letadle si ho vezmete k sobě, nebo ho zabiju! Leze mi na nervy!" Zavolal Ben a EDI pocítil ohromnou úlevu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Machy92 Machy92 | 12. června 2009 v 22:10 | Reagovat

příběh se pomalu dostává tam,where no man has gone before,... hezké lásko :)

2 Machy92 Machy92 | 12. června 2009 v 22:12 | Reagovat

ben ,mně ničím nepřekvapil,... o edim nevím, že je šmírák,..kara,..no to je chudák,..odbytá,.... no a žvejk? ten balí nějak dlouho, ne? :D

3 summer beach dresses summer beach dresses | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 11:57 | Reagovat

I just sent this post to a bunch of my friends as I agree with most of what youre saying here and the way youve presented it is awesome.
http://www.speakdress.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama