Again Together- Část 12- Probuzení

26. července 2009 v 22:28 | Lightwild |  Again together
Staelth - Again Together
12. Probuzení


Keith si s úlevou oddechl, když konečně otevřel dveře jeho domova. Úplně je otevřel a čekal na Bena, aby přinesl dovnitř všechny věci. Když bylo všechno uvnitř, tak se podvil že EDI není zapnutý. Ben ho položil na gauč na polštář. Ale tohle Keitha dokonce i trochu viděsilo, když viděl není vzhůru. A doufal že je v pořádku. Protože v letadle, k němu opravdu, opravdu moc mluvil. Přišel k němu.


Ben zatím přemýšlel nad tím, na co potřebuje takovej vědec tolik kufrů a batohů. Jako kdyby měli jed okolo světa, nebo co. S posledním batohem si pohladil čelo. A podíval se na Keitha. Doktor seděl blízko EDIho, a vypadal nervózní. Ben si uvědomil proč. Po tom, čím si v posledních dnech prošli, pochopil proč se o něj Keith tak strachuje. Ben věděl a cítil že AI si dopřává jen trochu toho odpočinku. Možná přemýšlející o tom, o čem včera večer mluvili. Keith je neslyšel, spal, a možná to tak bylo lepší. Tohle bylo něco, co byla jeho věc. Jeho a EDIho. Orbit o tom nemusel vědět. Když se konečně vyrval ze svých myšlenek, přišel ke Keithovi a dal mu ruku na rameno.

"Je v pořádku. Akorát odpočívá." Keith si s úlevou vydechl, a usmál se. Poté pokračovali v dávání kufrů a batohů zpátky na správné místo. S tím že je Keith vybalí později. To teď nebylo tak důležité. Nemohlo to soupeřit s tím úžasným, když měl EDIho v náručí, a šli do pokoje, kde ho aktivují. Tohle všechno bylo tak odlišné, od jeho vzpomínek. Na chvíli kdy poprvé uslyšel EDIho hlas. Když byla AI připravená se naučit cokoliv, co její pán bude chtít. A splní každý rozkaz. Ale nemohl cítit... Byl to jen stroj. Něco co Keith Orbit tak často vídal a viděl. A vytvářel. Ale i teď tu byla vzpomínka na ten moment, když se viděli poprvé. A mluvili spolu. Tahle slova byla stále v jeho mysli. Dokonce i po tom všem co se stalo. Tam pořád byly...

"Ahoj EDI." Řekl muž a jeho brýle se ve světle zaleskly. Čekající na odpověď. Tohle bylo poprvé, kdy mluvil ke svému nejnovějšímu výtvoru. Byla to AI. Keith Orbit se vždycky vyžíval ve vytváření digitální mysly, ale tentokrát to bylo trochu odlišné. Protože tahle AI měla být stíhačka. A teď čekal až mu odpoví.

"Ahoj." Odpověděla AI, a Keith se usmál. Vypadalo to, že EDI se bude učit rychle. Pojmenoval tuhle AI EDI. Znamenalo to Extreme Deep Invader. Nakonec EDI byl určený pro boj, takže musel mít i takové jméno. A teď byl čas aby to začal učit.

"Jmenuju se doktor Keith Orbit. Jsem tvůj stvořitel. Ulož si to prosím do paměti." Řekl doktor a EDI poslechl. Byl to příkaz, a program mu říkal, aby příkazy poslouchal. "Víš co jsi EDI?" Zeptal se Keith a AI chvíli přemýšlela o odpovědi.

"Ne pane. Pro teď ne." Keith sizhluboka povzdychl. S očima v sloup. "Ale prosimtě, neříkej mi tak. Říkej mi, jak jsem ti řekl já."

EDI si uvědomil, že to byla chyba, a byl připravený jí napravit. "Potvrzuji. Doktore Orbite." Teď byl Keith spokojený. "Jistě. Teď, můžeš mi říct, co si myslíš že jsi?" Zeptal se znova a jeho výtvor ho sledoval. Dostávající kařdý detail. Ale odpověď v nich nebyla.

"Negativní. Nerozumím vaší otázce." Muž pozvedl obočí, a posadil se na židly, přímo před černou kouli, co bylo hlavní CPU.

"Jsi AI EDI. znáš tohle slovo?" Zeptal se a pročistil si brýle. EDI okamžitě odpověděl. "Ano. V mojich databaknách tohle slovo znamená Umělá inteligence. A je to-" Keith zastavil mluvení hlasu počítače prstem, zdviženým nahoru.

"Potřebuješ nějaké lekce dobrého chování. Pořád jen mluvíš, a dokonce i bez mého povolení." Řekl Keith a EDI si přikázal, aby byl zticha. Keith si jen povzdychl. Tahle AI byla nějaká divná. Hlavně by měl udělat něco s tou jeho mluvou. "Jsi zvláštní EDI. Víš co je AI, ale nevíš že ty sám jsi AI." Řekl a přikývl, a nechal mluvit počítač. Uvědomující že EDIho paměť neobsahovala dostatek informací.

"Omlouvám se za svou chybu Doktore Orbite." Řekla AI a Keith se zvedl. "Jsi zvláštní EDI. Ale jednou budeš možná vyjímečný, v něčem."

"Keithe. Keithe."

Orbit otevřel své jsné modré oči, dívající se na Bena, který stál přímo vedle něj. Tenhle pocit byl tak.... zvlásštní. Bylo to jako by byl polapený ve svých vlastních vzpomínkách. Ale tohle byla přítomnost. A Ben zase jednou vypadal zmateně.

"Vy sníte s otevřenýma očima?" Zeptal se pilot a Keith si uvědomil, co se stalo. Na chvíli sám sebe ztratil. V jeho vzpomínkách. Poté se podíval na DIho v jeho rukou. A věděl co musí udělat.

"To nic není. Jen jsem si na něco vzpomněl. Pojďme. Máme tu práci." Odpověděl a Ben s velkým úsměvem souhlasil.

Kdysž otevřeli dveře, Ben pozvedl obočí. V pokoji se váleli knihy, kabely a spousta počítačů. Všechno na jedné velké hromadě, kterí byla po celém pokoji. Velkým oknem proudilo dost světla, takže tu byla opravdu jasno.

"Vaše pracovna?" Zeptal se Ben, skoro jistě, a Keith mu na to přikývl.

"To tady se EDI narodil?" Dodal a doktor potřásl hlavou. "Tohle je moje hlavní pracovna v tomhle domě. Ale EDI se narodil jinde." Odpověděl a opřel se do židle, usmívající se. Přemýšlející o tom slově. To že se narodil, a ne že by ho vytvořil. Ben si možná ani neuvědomoval, co vlastně doopravdy řekl, a jak moc to pro Keitha znamenalo. Vzal EDIho a zapojil ho do počítače. Spokojený když viděl, jak se obrazovka barví do jasně modré barvy, a když viděl že EDI je připravený s ním mluvit.

"Jsi připravený?" Zeptal se doktor dívající se na obrazovku, a EDI rozhodně souhlasil. "Ano. Víc bych ani být nemohl." Keith to slyšel, to štěstí v jeho hlase. Čekající na jeho nový život. Vzpomínky proběhly doktorovou myslí. A slíbil se, že co se stalo, se nebude opakovat. Tentokrát, byl připravený, nebo v to doufal. Usmál se a odpověděl. "Fajn. Vrátíme ti tělo."

EDI se cítil divně, ale i nějak... šťastně. Byl Benovi a doktorovi, tak moc vděčný. Protože i potom všem co se stalo, se o něj starali. Tak starostlivě a toužící po tom ho znova vidět létat.

Létat...

EDI si všiml, že doktor vzal jiné plány, než ty které použil minule. Takže možná dostane nové tělo, úplně ve všech směrech. Úplně nové tělo, ne to staré. S novou strukturou. Ale určitě bude zase letadlem.

Jediná věc co ho znepokojovala, a dokonce i děsila. Opravdu moc děsila. Byl pohled na Bena s nářadím. Hlavně s pájkou. Jo, hlavně s tímhle. EDI se cítil tak nervózní, když ho viděl, jak si Ben hraje s jeho nevými obvody. Uvědomující si, že Ben toho tolik o technologiii neví, a o AI taky ne. O tom jak jí vytvořit. A to bylo něco co EDIho, skoro až pronásledovalo, a dělalo mu menší traumata. Ale doktor tu byl taky, takže se cítil líp.

První věc, kterou museli sestrojit bylo jeho CPU. Jeho hlavní počítač a mozek. Kde bude mít EDI svou AI sféru a duši. A to zabralo několik hodin. Kabely byly všude, náářadí bylo všude. Počítače, a přemýšlení o tomhle okamžiku. EDI jen odpočíval, nechávající oba muže, aby dělali svou práci. Nemohl jim pomoct. Jen někdy dal nějakou tu radu, s Keithem Benovi, když udělal něco špatně. A to dost často. Ale EDI byl nervózní víc než Ben. A možná k tomu měl opravdový důvod.

"Aaaaaaaauuuuuuuu." Zavřískla EDI bolestně. "Co? Co jsem udělal?" Zeptal se Ben, a uslyšel další nadávku ve své mysli. Ale vzal to s klidem, pro teď. "Kam si myslíš, že dáváš ten drát?! Ten patří vpravo! Vpravo!" Stěžoval si EDI naštvaně, a Ben se zatvářil ironicky. Věděl, že tohle byl jasný důkaz toho, že EDI se vrací do normálu. K jeho povaze.

"Fajn. Jak si přejet můj pane." Řekl Ben s podivným hlasem, alespoň podle EDIho. Pilot se potom jen uchechtl, a dal kabel na správné místo. EDI pocítil úlevu, a nechal ho pokračovat v práci. "Dělají to pro tebe, pmatuj si to." Řekl si v duchu, spokojeně.

Po tolika hodinách, to nakonec dokázali, poskládat dohromady všechny části. Dokonce i když to bylo tak těžké, a Ben si přitom slíbil, že se naučí něco víc o AI. Protože tohle pro něj byla opravdu těžká zkušenost. Byly dokonce i chvíle, kdy se obával že ho EDI za všechny ty chyby, co teď udělal sežere. EDI byl tak přecitlivělý na své nové obvody, a vypadal tak nervózní, když Ben něco dělal. Byl klidnější, když práce závisela na Keithovi. Nakonec on věděl co má dělat. S Benem... To byl opravdu jiný případ.

Když bylo vše hotové, a EDI připravený, tak je Keith zavedl do garáže. "Co budem dělat tady?" Zeptal se Ben a podíval se okolo garáže, kde bylo vše zahaleno tmou. Kromě míst které byly osvětlené světlem, které procházelo malými okny. Měl EDIho v náručí, a upřímně jeho váha nebyla tak příjemná. Řekne mu to, až bude mít šanci. A vypadalo to, že ta chvíle se blíží.

Keith otevřel dveře garáže, a slunečné hřejivé světlo vstoupilo. S pěkným pohledem na přírodu venku. A celá garáž byla teď jasná. Keith to měl takhle rád. Bylo to lepší než světlo ze světel na stropě. Mnohem hřejivější.

Ben si všiml něčeho, co bylo schované pod bílou plachtou. Divící se, a zvědavý co to bylo. Keith po chvíli odstranil plachtu. A odkryl možná jednu z nejzvláštnějších věcí, kterou Ben kdy viděl.

Bylo to malé černé letadlo. Ve stejném tvaru, jako EDIho předchozí tělo. Ale tohle bylo opravdu malé. Na letadlo. Bylo menší než auto. Na koncích křídel mělo dvojice světel. Dva na každé straně. Na těle a křídle byly modré znaky. A všechny části, které byly šedé a černé na jeho předchozím těle - kraje, byly teď tmavě modré. Jediná věc, co minule chybělo byly stříbrné části. Byly ve tvaru trojúhelníků, čtyři na celém letadle. Dva na každé straně, a byly vždy tam kde se křídlo setkávalo s tělem. Také tam byly další čtyři světla na těle, tam kde končilo.

Keith se dotkl a zatlačil na malou část, blízko prázdného kokpitu. Která se otevřela. S úsměvem řekl Benovi, ať příjde blíž. Ben poslechl, domnívající se že ví co bude následovat. Co tohle znamená. Spolu s Keithem položil EDIho do kokpitu. Keith ho připojil a ujistil se, že je zabezpečený, a pomalu položil zpátky sklo kokpitu.

"Taak."

Řekl a s Benem o trochu popošli od letadla. A potom jen čekaly, na to co se stane. Jestli to všechno co udělali pro něco bylo.

Být AI nebylo někdy lehké. Hlavně teď to bylo tak matoucí. EDI cítil něco divného. Jako by jeho duše měla nové místo, kde může zůstat. Jako by ho něco volalo. Čekající na něj. A teď cítil hřejivé sluneční světlo, zářící na něj.Obklopovalo ho to. Tak něžně. Chtěl to vidět, vidět tu krásu. Otevřel oči. Trochu, ale otevřel. Tohlebylo tak odlišné. Viděl to tak pěkně, tak něžně. A aniž by to viděl, tak se jeho křídla na koncích nepatrně hýbala. Nevěděl o tom. Všechna světla začala zářit. Vě žlutém a rudém jasném světle. A kokpit začal být jasně modrý. A dvě modro-bílé zářivé oči sledovaly západ slunce. Blízko konce kokpitu, byla taky zářivá ústa, která teď neměla co říct. Jeho oči byly teď přivřené, a ústa zavřená. A podivil se, když zjistil že si může křídla přisunout k hlavě. Oči se zmateně roztáhly, a podíval se na své nové tělo. A zvedl hlavu, když se podíval okolo místnosti. A poté se zastavil u Bena s doktorem.

Pilot jen nechápavě zíral. Šokovaně a potichu- Fajn, tohle byla ta nejšílenější věc v jeho životě. Jak mohl... Vypadal tak živě. Tak skutečně. Ale na Keithově tváři bylo jedině štěstí. Úsměv a spokojenost. Když viděl, že vše funguje přesně jak má. EDI se díval okolo, úplně jako malé zvědavé dítě. To bylo v co Keith doufal. V to, že ho přivede zpátky k životu. A oni to opravdu dokázali.

Přišel k EDImu. Pomalu, a Ben ho sledoval. Poté si k němu klekl, a EDI se na něj díval. Nehýbající se. A čekající. Poté sebou trhl, když ho Keith obejmul. Okolo jeho krku. "Mám tě zpátky." Zašeptal, a EDI nevěděl co má dělat. Jak na tohle reagovat. Když ho Keith stále držel, dal hlavu na doktorovo rameno. Doufající že je to správná věc.

Ben se usmál, když to viděl. Stále byl opravdu zmatený. Opravdu. Ale vypadalo to, že ho mají zpátky. A to byl důvod být šťastný.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tomáš z Pisálka Tomáš z Pisálka | 8. dubna 2011 v 19:03 | Reagovat

Takže letadlo, který se může hejbat jako živej tvor? Dost COOL 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama