Again together- Část 13 - Můj vnitřní boj

18. srpna 2009 v 12:41 | Lightwild |  Again together
Stealth-Again together
13. Můj vnitřní boj


Ben spokojeně usrkával horkého kakaa, dobře mohl si vzít čaj. Ale teď chtěl něco sladkého. A bez kofeinu. Věděl, že pak by se moc nevyspal. Hlavně když už byla noc. Moc dobře věděl, co s ním kafé dělá, když chce spát Keith se spokojeně opíral do křesla, a Ben viděl jak se mu zavírají oči. Dokonce si Bena ani moc nevšímal, kyž pilot začal psát zprávu pro Karu. Raději sledoval EDIho.


Odpočíval ve svém novém těle na koberci, vedle krbu. S hlavou schoulenou k jeho hlavě a křídlům. Spokojeně ve spánku. Vypadalo to, že se mu jeho nové tělo líbí. Nedělalo mu moc problémů, dostat se na jeho nová kola a jed na nich. Byl trochu nervózní, a možná se taky trochu třásl, když se na ně snažil dostat poprvé, ale zvládl to. Poté zamířili do obýváku. Keith nechal EDIho ať jde jako první. Aby se cítil bezpečně. Obývací pokoj byl zbarvený ve hřejivé oranžové barvě. Keith prostudoval barvy, a hřejivé podporovaly pracovitost. Kde potřeboval pracovat, tam byly hřejivé barvy. Ale když pořeboval odpočívat, tak tam byly chladné. Ložnice byla světle modrá. V obývacím pokoji byl krb, knihovna, a televize. Keith se nikdy moc nedíval na televizi. Jen někdy, takže po většinu času byla vypnutá. Bylo tam také staré rádio, které tam měl jako nostalgickou věcičku. A teď to bylo to nejlepší místo kde si mohli odpočinout, po rušném dni.

Ben vrátil mobil do kapsy, a podíval se také na EDIho. Malé letadlo v klidu odpočívalo, a jen se někdy trochu pohnul. Jeho černé tělo se teď lesklo v záři ohně v krbu. Neposlouchající, nebo sledující, co se okolo něj děje.

"Máte rád světlo z ohně, jak vidím." Řekl Ben, když o tom popřemýšlel. V garáži, taky Keith radši viděl světlo ze slunce. A dokonce ani nerosvítil. Byl spokojený s ohnivým světlem. "Jo. Právě proto jsem sem chtěl krb." Řekl doktor a stále sledoval svého syna.

"Pořád tomu nerozumím." Přiznal Ben a Keith se na něj otočil. "Jak jste udělal, že se může hýat tak... přirozeně. A ty oči a ústa. Vypadá opravdu tak živě. Jak jste to udělal?" Doktor vzal deku a zabalil se do ní. Potom začal všechno vysvětlovat. "Holografická projekce. Eddie má ve svém kokpitu sensory, které skenují jeho emoce. Které pak ukazují, tak jak je vidíme na kokpitu, jako ty zářivé modré oči a ústa. Celé jeho tělo, teď reaguje na emoce. Takhle přirozeně se taky pohybuje díky svým citům. Tohle nové tělo je citlivé na každou myšlenkua cit. Má také něco, co je podobné našemu nervovému systému. Tenhle systém má zabudovaný uvnitř svého těla, a je citlivý na každiu věc, kterou mi taky cítíme, jako světlo, temnotu, a možná taky i teplo. Nevím jestli tohle bude opravdu fungovat. Ale když vidím, jak blzko se drží u krbu, tak myslím že to funguje. A takhle se může také hýbat, díky novému mechanismu co teď má. Ale teď už jsem unavený, to tu takhle vysvětlovat. Možná zítra. Jen si nejsem jistý, jestli se to nejdřív nebude muset naučit ovládat." Řekl Keith unaveně a zachumlal se do deky. Připravený, aby si ho spánek odnesl.

Ben nevěděl, co teď dělat. Byl unavený, ale nechtěl spát. Měl toho v hlavě až moc. a když viděl EDIho, odpočívat mírumilovně blízko krbu, tak to k němu přivolalo zvláštní myšlenky. Vypadal tak nevině. Tak spokojeně. Ben vstal a přišel blíž ke svému příteli. Posadil se vedle něj, a pohladil ho na těle. Bena to překvapilo, když viděl, že se EDI trochupohnul, když se ho dotkl. ale pořád spokojeně spal. Ben se poté podíval na doktora. Keith už spal. Jenže en byl už moc unavený, an to aby si šel pro deku. Takže opřít se o zeď krbu, vedle EDIho, ho uspokojilo. Malé letadlo vypadalo taky spokojeně. Po dvouch letech, měl zase svoje tělo, a mohl klidně spát. a Ben se k němu chtěl jen připojit.

"Funguje to... Tak jako u něj." Benovi oči se otevřely, když ta sova uslyšel. Keith to řekl ze spánku. Vypadalo to že se mu o něčem zdá. Ben jen nevěděl, co tím myslel. Bylo to o EDIm? Jestli bylo, tak potom... Kdo byl ten druhej, o kom mluvil? Ale teď byl moc unavený, aby o tom přemýšlel. Chtěl spát. Ne tak moc, jako tehdy, když náhaněl EDIho před dvěma roky. Když letěl s EDIm, tak mohl odpočívat, dokonce i spát, protože EDI umí létat úplně sám. Ale Ben nechtěl ukázat, jakkoukoliv slabost. Po tom všem čím si prošly. Teď mohl odpočívat, a spát. A nepřemýšlet o nějakých slovech. Mohl se ho zeptat, ale teď unavený, tak jako EDI. A Keith udělal většinu práce. zasloužil si odpočinek.

"Bene..." Uslyšel a pomalu se ohlédl na stranu. EDIho oči byly teď napůl otevřené. Sledující ho. "Fajn. Jdu spát." Odpověděl Ben, trošku mrzutě, protože byl unavený. EDI se poté trochu zvedl. A s křídlem k si k sobě přisunul zelenou deku, která byl připravená vedle krbu. "Tady." Řekl a podal jí Benovi. S malými obtížemi. Pořád mu dělalo malé problémy ovládat jeho nové tělo. Hlavně jeho křídla. Když se snažil s nima hýbat, jako s rucema. Ben ho nehctěl už dál mučit, a tak si od něj deku vzal. Přímo z jeho křídla. Chvíli ho držel, a poté nechal EDIho ať si ho stáhne zpátky k sobě. Když viděl, že letadlo na něj zmateně hledí, když Ben nepouštěl jeho křídlo. Když to konečně udělal, tak si EDI vrátil křídlo na podlahu. A jeho hlava také klesla. Znova se přitiskl ke svému tělu, a zavřel oči. Ben se chvíli díval na deku, a poté se s ní přikryl. Na chvíli odpočíval se zavřenýma očima. Pak si ale uvědomil, že na něco zapomněl.

"Eddie..." Řekl tiše, čekající jestli letadlo odpoví. Nebo jestli už spí. Vypadalo to, že už se vypl, ale po chvíli AI odpověděla. "Jo?" Zeptal se, a Ben se usmál. "Dobrou noc." Řekl Ben a EDI znova zavřel oči. "Dobrou Bene." Odpověděl, a oba se mohli uložit ke spánku.

Po hodině spánku se EDI probudil. Měl stále svou hlavu na svém křídle, takhle mu to totiž bylo opravdu příjemné. Potřeboval mít něco pod hlavou. Věděl, že potřebuje nějakej odpočiněk, ale probudil se, a nevěděl proč. Letadlo se podívalo okolo a uviděl Bena, spícího v dece. EDI si uvědomil, že ho nikdy neviděl spát. Lidé vypadaly tak zranitelně, když spali. A on taky. Tohle nebyl ten samý poručík Ben Gannon, který ho před dvěma roky naháněl. EDI se zeptal sám sebe, jestli měl Ben pravdu. Když řekl, že by mohl cítit přátelství. Protože kdyby mohl, tak by Ben mohl být jeho přítel. Možná jediný. Každý jiný člověk ho nenáviděl. Za všechno co udělal. A Kara určitě taky. Jako všichni lidé na lodi. Všichni lidé, kteří s ním byli dřív v kontaktu. Nebo kteří byli obětí jeho chyb. Celý svět byl proti němu. Zachvěl se, když jím tahle myšlenka a pocit projely. Možná sem nepatřil. Nepatřil nikam. Niakm na tomhle světě. možná že tohle ho vzbudilo. Tenhle pocit, aby si ho uvědomil. Neměl přátelé, neměl rodinu. Neměl na to právo. Byl jenom tulák. Který se měl postarat o sebe úplně sám.

A zeptal se svého chladného kovového srdce, proč si Ben s doktorem udělali tolik práce, aby ho přivedli zpět. Měl vůbec srdce? Když mohl cítit? Všechno bylo o tolik lehčí, když byl jen chladný počítač. Žádné pocity, žádná lítost. Tiše vzlykl. Nepatřil sem. Poté se podíval na doktora. Keith spal, zachumlaný do deky. Tak moc ho překvapilo a šokovalo, když ho tenhle muž dnes objal. Nikdo a nikdy, se k němu necoval tak něžně a hezky, jako doktor. Nikdy mu neřekl nic špatného, nic co by mu mohlo ublížit. A teď když byl tak zranitelný, tak ho ochraňoval, a dal mu nové tělo. Nový život. a jeho zářivé oči Keitha stále sledovaly. A v EDIho mysly se objevilo jedno slovo. Když někdo někomu dal život, staral se o něj, a pomáhal mu vyrůstat. Tak proto bylo slovo. "Otec". To bylo to slovo. Ale EDI to nevyslovil, a odehnal to ze své mysly. Protože byl pořád jen stroj. A nemohl mít rodinu.

Zachumlal se znova do klubíčka, a trošičku vzlykl. Něco uvnitř ho bolelo. Něco ho dělalo tak bezmocným a bolavým. Poté zavřel oči. Chtějící, aby si ho spánek vzal. Teď byl opravdu unavený.

EDI pznal sluneční paprsky, a líně k nim zvedl hlavu. Nový den začal. Divil se co si pro něj připavil. Potom se podíval okolo a na Bena. Pilot ležel blízko něj, schovaný pod dekou. EDI si nevzpomínal, že by Ben v noci ležel, když spal. Ale poté si uvědomil, že lidé se hýbali, když spali. Další věc kterou nedokázal pochopit. EDI do něj šťouchl čumákem, a Ben se akorát víc zabalil do deky. Což přimělo letadlo akorát obrátit oči v sloup. Poté se podíval na doktora. Narozdíl od Bena, byl on stále ve stejné pozici, jak usnul minulou noc. EDI se zase cítil divně. Hlavně když se podíval na Keitha. Tenhle muž mu dal tolik péče. Ale EDI to stále nedokázal pochopit. Proč k němu Keith tak moc lne?

Podíval se na svá křídla. A vmysli se mu objevila myšlenka na létání. Létání... Jeho tělo reagovalo na každý jeho pocit. A začal se zvedat se zavřenýma očima. Jako by chtěl utéct. Roztáhnout svá křídla, a odletět pryč. chtěl to. A cítil, že je skoro ve vzduchu. Ale potom... Silná bolest mu projela myslí. Otevřel své zářivé oči, s pohledem úplného strachu. Viděl to. V jeho mysli, jako by to sledoval právě teď. Poslední okamžik. Těch posledních pár chvil. Než se všechno zatmělo. Než přišel konec. Cítil se tak slabě. Tak nicotně, nejistě. Paralyzovaný všemi těmi vzpomínkami, a tou nesnesitelnou bolestí. Strhlo ho to. V temnotě padal dolů. Zpátky na podlahu, na stranu. Třesoucí se. Stáčející se do klubíčka. Zakrývající si hlavu křídly. Cítil se tak divně. Tak hrozně. Bylo to jako by mu nějaký ostrý předmět projel přímo tělem. Snažil se otevřít oči. Najít sílu. Snažil se postavit se. ale selhal. Znova ho to srazilo dolů. Co se s ním dělo? Znova pořádně zavřel oči. Snažící se tomu utéct. Ale nepomohlo to. Pořád ho to pronásledovalo. Zakňučel v agónii. Nemohl s tím bojovat. Cítil se tak sám.

Ben otevřel oči, probouzející se, po noci plné příjemného a slastného odpočinku. Ale poté něco ucítil. Něco špatného. A slyšel jako by něco dopadlo na zem. A v mysli na něj něco čekalo. Ale nevěděl co. Pomalu se ohlédl, a podíval se na EDIho. Něco nebylo v pořádku. Třásl se, a Ben také zaslechl slabé zakňučení. "Eddie..." Zašeptal, posadil se, a pohladil letadlo. "Eddie," Zopakoval a zářivé oči se otevřely. Ben si také všiml, že EDI sebou silně trhl když se ho dotkl. EDI se na něj nervózně podíval, a Ben pozvedl obočí. EDI vypadal totálně vyděšený a vyčerpaný, jako by ho něco bolelo, zraňovalo. Dokonce i když celou noc odpočíval. "Co je s tebou?" Zeptal se Ben a AI zakňučela. "Já... Já... Já mám... problém."

Benova tvář byla teď plná zmatení. Ale bylo tam i tolik starostlivosti. Byla vidět péče pro tuhle zranitelnou bytost, která se k němu teď v obavách přimkla. EDI se k němu pomalu blížil. Ben se cítil divně, když si o něho EDI opřel. Pořád se třásl, ale kňučení ustalo. Benovi mu ho bylo dokonce líto. Byl tak zranitelný, když u něho hledal pomoc. Ben si teď byl úplně jistý, že zapomněl všechna svá kvótní předsevzetí, když ho pohladil, a zakryl dekou. Ben si nedovedl představit, že by se mu mohlo něco takového stát. Dokonce ani ke Keithovi se takhle netiskl. Možná to teď udělal, protože Ben se ho nesnažil přesvědčit, že je jeho syn. Nebyl jeho otec. Byl jeho přítel. Takže nemusel poslouchat povídání, o něčem tak hlubokém (a možná nebezpečném) jako je láska. A nemusel se jí učit vnímat.

"S tím si poradíme." zašeptal EDImu, a letadlo nepatrně přikývlo, chtěl tomu věřit. Nevěděl, zda byl Ben jeho přítelem, ale teď byl rád, že tam s ním byl.

"Nemůžeš létat?" řekl Ben opravdu překvapený a zmatený. Keith je poslouchal, zatímco popíjel svůj čaj. Tohle bylo něco s čím nepočítal a co mu na nikdy nepřišlo na mysl. EDI mohl létat vždy. Tak co se to teď vlastně dělo? Proč byl tak vyděšený? Tohle mu dělalo opravdové starosti.

EDI byl stále stočený do klubíčka vedle krbu. Kýval na každé slovo. "Doktore, co tohle znamená?" dodal Ben a Keith vzdychl: "Nevím. Teď opravdu nevím. Možná je jen opravdu hodně zmatený kvůli všem jeho novým systémům. Musí si zvyknout. Bude létat. Po nějaké době. Ale nechápu proč jsi tak vyděšený a nervózní." zeptal se Keith svého syna. EDI ho jpouze sledoval. Bez odpovědi. Ben také nevěděl. Nikdo by to neměl vědět. Ben se vedle něj posadil v tureckém sedu.

"Takže. Budeme ho muset naučit znova létat." Keith přikývl. Pilot se podíval na Edito. Ten byl stále zticha, nechtěl odpovědět. "Tak fajn. Prvním úkolem je, že tě potřebujeme odtrhnou od země." řekl Ben kurážně a zvedl se. Popadl EDIho za křídlo. "Tak pojď!" Ben se ho snažil zvednout. Ale EDI nechtěl, a jenom sledoval pilota, jak ho tahá za křídlo k sobě nahoru. Ale EDI se rozhodl zůstat na zemi. Keith věděl co bude následovat. A to se také stalo. Ben pod tlakem, který se vytvářel, pustil EDIho křídlo, a to ho odpálilo přímo přes gauč. EDIho oči se roztáhly, podíval se na doktora. Keith si usrk trochul, a poté s EDIm sledoval Bena, jak se po chvíli vrací, trochu omlácený.


"Raději to zkusíme venku."


~~~~


Keith byl rád za to, že Ben přesunul EDIho trénink ven, takže mu nezdevastují všecehn nábytek. Ben vzal EDIho ven, zatravněnou krajinu. Vlál svěží vítr a slunce už bylo vysoko. Počasí akorát. Úžasné akorát pro trénink. EDI ho následoval, a když se Ben konečně zastavil, tak si mohl sednout a podívat se okolo. Všechno vypadalo v pořádku, nikdo nikde. Poté si Ben získal jeho pozornost.

"Ok Edie. pamatuješ si náš první trénink?" EDI přikývl. "Fajn. Takže tentokrát budeme potřebovat dostat tě zpátky do vzduchu. To znamená, ž se vrátíme k základům. Měl by si se alespon vznášet. To bude dobrý začátek." EDI přikývl, ale ne tak jistě. "Dobře. Takže první lekce. Zapni motory."

"Bene já nevím, jestli je to dobrý nápad."

"Řekl jsem, spusť je! Udělej to Eddie! Jen to udělej!"

Řekl Ben a EDI nevěděl, jestli to má opravdu udělat. Věděl co tam na něj nahoře čeká. A nechtěl se s tím znova setkat. Postavit se tomu. Ale Ben to od něj očekával. Takže dokonce i když si muselvzít pořádnej kus kuráže, tak poslechl. Pomalu se zvedl, a zapnul motory. A přejel jím povědomý pocit. Tohle znal. Když si nakonec dodal dost odvahy, tak bleskově zamířil k obloze. stále stoupající. ale poté zavřel oči. Uvědomující si, jak vysoo může být. A poté ho přepadl ten hrozný pocit. bolest mu projela sférou. Ztratil kontrolu nad tělem a začal padat. "Eddie!" Zakřičel Ben a spěchal k padajícímu letadlu. Viděl že tam nebude v čas. Tak běžel rychleji, když byl EDI skoro u země, tak skočil a chytil ho.

"Není ti nic?" Zeptal se, když hluboce a rychle oddychoval. Držel EDIho blízko u sebe, a úplně ho fascinovalo, jak je EDI lehký. Dobře, strhlo ho to dolů, když ho chytil. Ale čekal že bude mnohem těžší. EDI otevřel oči a podíval se na Bena. Byl překvapený, že je v pilotově obětí. Zkontroloval se. Všechno vypadalo v pořádku. "Jsem v pořádku."

Ben přikývl a poplácal ho po křídle. "Co se ti stalo?" Zeptal se a EDI se zadíval dolů k zemi. "Nevím. Je to jako... Je to jako... jako... Minule. Když jsem se pokusil létat." Mohl mu říct víc, ale nechtěl aby Ben nebo doktor o tomhle pocitu věděli.


Benovi oči se roztáhly, ale poté jenom příkývl a otřel si pot z čela. "Fajn. Tak to zkusíme znova." EDI pocítil, jak se společně s těmi slovy třese. Věděl, že to nezvládne. Ale tentokrát ho Ben popadl za křídla. A snažil se ho zvednout. "Pomoc mi trochu." Řekl a EDI trochu rozáhl křídla. Když viděl, jak se Ben snaží, tak těžce, tak pomalu trochu zapl motory. "Vidíš? Zvládneš to." Povzbudil ho Ben, a dokonce i přesto se, ale EDI začal třást. Uvědomující di, že je ve vzduchu. "Pomalu... Pomalu..." Navigoval ho Ben, a EDI se teď třásl dokonce víc, s každým okamžikem. Zavřel oči, a spadl zpátky na zem. Ben ho rychle obejmul okolo jeho krku, a spadl společně s ním.

"Co máš za problém?" Zeptal se Ben a EDI nevěděl, jestli zná odpověď. Měl jenom obavy. Strach z toho, že znova spadne. "Omlouvám se Bene." Zakňučel a pilot si sedl. Vzdychl, a podíval se na EDIho. "To je v pořádku. Zkusíme to znova."

"Ale Bene..." Zaskuhral EDI, a Ben se protáhl, a znova EDIho objal kolem krku. "Žádné "ale". Nenechám tě být, dokud se nebudeš aspoň vznášet. dostanu tě zpátky do vzduchu. Takže žádné ALE!" Protestoval Ben, a snažil se EDImu vrátit jeho seběvědomí, svojí důvru v sebe. a donutit ho, aby se zvedl. ale pokaždé když to udělali, tak EDI znova dopadl na zem. Ten hrozný pocit a temnota, ho vždycky srazil dolů. Ten strach, že spadne, nad ním vždy vyhrál. Nemohl s tím bojovat.

Slunce se trpělivě procházelo po modré obloze. Nebyly tam žádné mraky, jen ty v EDIho mysli. Svěží vzduch dodával Benovi kuráž, aby to nevzdali. Dokonce i když se oblaka zbarvila do oranžova, tak pokračovali. nikdy neviděl EDIho tak zlomeného. Tak vyděšeného z létání. Vždycky to tak miloval, užíval si to. Musel mu to připomenout. Slíbil to. A nezajímalo ho, jak moc ho si to od něj vezme.

Vždycky spadli společně. Když EDI, tak on taky. Objímal kolem krku, pevně, a když spadli, tak ho nepustil. A vždycky ho zase zvedl. EDI se mu snažil pomoct, ale strach mu to nedovolil. Ale překvapilo ho to, když viděl jak se Ben snaží. Jak se o něj stará. EDI se ho snažil zastavit. Mohl se zranit. Ale Ben byl pořád ten samej tvrdohlavec, jako před dvěma lety. V tomhle se nezměnil. A když cítil, že už dál nemůže, že už to dál nevydrží, Ben ho vždycky uklidnil, a pomohl mu zpátky.

Keith je v tichosti sledoval z balkónu. Nevěděl přesně, co se mezi těma dvěma stalo. Ale vytvořili si silné pouto. Věděl, že teď to byla jediná věc, která dávala EDImu kuráž pokračovat. Keith jen doufal, že to dokáže překonat. Muselo to pro něj být tak těžké.

Ben už začal cítit únavu, a pot z denního slunce. A když taky připočítal, že celý den nic nejedl, tak si řekl že pro dnešek už to stačilo. Víc udělat nemohly. Oba byli unavení. EDI ležel vedle něj. Bez vůle pokračovat., která mu i tak chyběla po celý den. Už nemohl. Neměl na to sílu. A cítil, jak se mu pomalu zavírají oči.

Ben ho pohladil po kokpitu a zvedl se. Dívající se na západ slunce. EDI pomalu otevřel oči, a zvedl hlavu stejným směrem. "Je to kráde." Řekl Ben a usmál se na EDIho. "Že jo?" Letadlo přikývlo, a podíval se klesající slunce. Ben jen vzdychl a začal chodit okolo. Nechávající EDIho odpočívat v trávě. Celý den. A nic z toho. Nic nedokázali. Ben se jen cítil extrémně unavený a vyčerpaný, a EDImu se to očividně nelíbilo. Vypadal tak slabě. Teď když ležel na trávě, opírající se do země. Ben šel s hlavou zdviženou, sledující obloho. Nevšímající si toho, kam vlastně jde.

EDI ho sledoval, a když jeho senzory zachytily velký kámen, ke kterému se Ben blížil, tak se rychle zvedl. a spěchal k Benovi. Strhl ho dolů, přímo před kamenem. Věděl, že takhle velký kámen by mu mohl zlomit nohu, kdyby o něj Ben zakopl. Ale stihl ho srazit na zem, než se to mohlo stát. A zachránil ho. Jako tenkrát.

"Co... to.... bylo..." Řekl Ben, jaksi naštvaný kvůli tomu, že ho EDI schodil přímo na břicho. Skoro mu to chtěl oplatit. ale poté si něco uvědomil. "Eddie..." Zašeptal.

"Co'?" Zeptal se EDI.

"Slez ze mně." Řekl Ben, naštvaně.

"Ou." Uvědomil si EDI, a slezl z Bena. "Eddie..." Řekl Ben znova a letadlo mrklo. "Jo?"

Ben se na něj zadíval. "Letěl si." EDI znova mrkl. "Ne, neletěl. Byl jsem tak blízko zemi. Neletěl." Ben se zachechtal, a objal ho, a přitiskl jeho kovové tělo ke svému vlastnímu. Šťastně. "Ale to je přesně to, co jsem od tebe chtěl." Dokonce i stěmihle slovy se EDI cítil nejistě. Ten pocit tam stále byl. ale teď byl aslespoň spokojený. Ale nezvládl to, jen když to bylo opravdu potřeba, tak ano. ale byl i za tohle rád.

A Keith se cítil šťastně, a hrdě, když viděl, co za dneek dokázali.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucas Lucas | E-mail | Web | 22. srpna 2009 v 22:38 | Reagovat

Konečně nějaká akce. :) Trochu mi to připomíná, jak jsme učili neteř jezdit na kole. :) Dobrá práce, jen tak dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama