Again together- Část 14- Spi dobře

26. srpna 2009 v 15:43 | Lightwild |  Again together
Stealth-Again together
14.Spi dobře

Hvězdy byly krásné. To je něco co Ben věděl jistě. Leželi na trávě, a Ben prstem ukazoval na jednotlivé hvězdy. EDI jen ležel vedle něj, položený v trávě, a otáčející hlavu na strany. Aby viděl, každou ukázanou hvězdu. Bylo jich tolik. Na jedné obloze.


A každá zářila tak jasně. Když o tom tak přemýšlel, tak si jich nikdy ani nevšiml. Ale byly nádherné, opravdu nádherné. Ale mohl se na ně jen dívat, nemohl se jich dotknout. Nebyly v jeho dosahu.

Pro dnešek byl už unavený. Ležet bylo tak akorát. Mít znova vlastní tělo bylo skvělé. Když nepočítal problémy s jeho ovládáním. A| zívla, a položil si hlavu na kola. Ben se na něj podíval, usmál se, a také zívl. Položil si pravou ruku na břivho a uvelebil se. Trošku přemýšlející o tom, co se před dvěma lety stalo. Vlastně ani nevěděl, proč EDImu takhle pomáhá. Možná by ani neměl. Možná se EDI proti nim zase obrátí. Ale... Když se na něj podíval. Vypadal tak nevině. Připomínající Benovi, že to nebyla jeho chyba. Ale co se mu stalo? Dnešek byl důkaz že neco nebylo v pořádku. Ale Ben neviděl co.

EDI spokojeně ležel, s hlavou na jeho kolech, přemýšlející co bude dál. Proč se pro něj vrátili? V Benově případě to vypadalo, že ho trénuje zpátky do armády. Ale doktor... Možná mu jen pomáhal. On ho nepotřeboval. Takže nakonec bude zase jenom válečný stroj. Nikdy ho nebudou považovat za něco víc, než jen stroj. Ale doktor ho mátl. A Ben se k němu také choval divně. On tu byl jen proto, aby pomáhal a chránil. To byl smysl jeho života. A teď si to konečně uvědomil.

Eddie... Jeho jméno. Bylo jeho. ale proč měl jméno, když byl jen stroj? Protože mu ho doktor dal, ale proč? Byl jeho výtvor.

Otevřel své zářivé oči a vzhlédl. Noc dala obloze temné barvy se zářivými bílími hvězdami a měsícem. Ale teď tam bylo i něco víc. Všiml si malé, pohybující se, a svítící tečky. Určitě to bylo letadlo, ale tohle se pohybovalo tak rychle. Mrkl když uviděl, jak z něj bylo něco vyhozeno. Zvedl se na kola a, a chtěl jít za tím.

"Jdem domů Eddie?" Zeptal se Ben a EDI se na něj podíval. Chtěl jít za tím, co vypadlo z toho letadla, ale když se Ben chtěl vrátit, tak on půjde taky. Pořád se ale díval tím směrem. kde to viděl. Poté si všiml Benovi ruky na jeho křídlu, vedle jeho hlavy, a otočil se na něj. "Tady venku je zima." Dodal, a EDI poslechl a následoval ho.

Když došli ke dveřím, Ben je otevřel a nechal EDIho ať vejde první. Poté taky vstoupl a zavřel je. Všude byla tma, takže si usmyslel že Keith už spí. A nechtěl ho rušit. Tohle byl těžký den. Pilot hluboce zívl a zamířil do obýváku, a lehl si na gauč. EDI byl stále v hale, sledující Bena. Jak se připravuje ke spánku.

'Jen deku, a bylo by to úplně skvělý.' Uslyšel Bena v mysli, a rozhlédl se. Jeho zářivé oři protrhly noční tmu, a přišel do jiného pokoje. Trpěivě hledající deku, nebo něco s čím by mohl Bena přikrýt. Mohl jít spát do pokoje, který pro něj byl připravený. Ale nešel. A EDI si chtěl být jistý, že mu přes noc nebude zima. I přesto, že tady uvnitř bylo teplo. Znova se podíval, a štěstí se na něj usmálo. Byla tam připravená hromada dek. Přejel k nim, a opatrně se jich dotkl se svým kolem. Pak si, ale uvědomil, že s koly jí vzít nemohl. Takže jí opatrně s pomalu vzal jedním ze svých křídel. Když jí konečně vytáhl, tak se jí snažil udržet ve svých křídlech. Ale upadla mu.

Vzdychl a snažil se jí vzít ze země. Ale bylo to těžší než čekal. Když svá křídla stále nedokázal pořádně ovládat, tak to bylo dokonce i těžké. Když to dokázal, tak mu deka znovu spadla. Znova vzdychl. Byl unavený, a tohle tomu nějak nepomáhalo. Na chvíli přemýšlel, a pak dostal nápad. Když to nemohl držet se svými stále novými křídly, tak to mohl vzít nosem. Zabodl s ním deku do podlahy, a začal jí za sebou vláčet. Mířící k obýváku.

Když se tam konečně dostal, tak se jí znova pokusil podržet s oběma jeho křídly. Tak pevně jak jen mohl. Když to konečně dokázal, přehodil jí přes Bena. Opatrně, žasnoucí nad tím, jak ten chlap dokáže tak rychle usnout.

"Hmm..."

EDI upustil deku a trhl sebou. Poté si uvědomil že Ben mluví ze spaní.

\ Lidé jsou opravdu zvláštní bytosti. \ Pomyslel si a chtěl jít, když ho Ben najednou popadl, a přitáhl k sobě. EDI sebou trhl překvapením, a zavřel oči. Obávající se toho, co teď příjde. Možná se mu Ben opravdu nesnažil pomoct. Možná se ho opravdu chtěl zbavit. Zradit ho. A jen čekla na ten správnej okamžik.

\ Mohl bych se bránit. \ Pomyslel si. Ale okamžitě se té myšlenky zbavil. Slíbil sám sobě, že už nikdy žádnému člověku neublíží. Nikdy! Ben ho stále držel, a EDI čekal co se stane. Jestli ho opravdu zradí. Cítil jak Ben zvedá svou volnou ruku, takže po tom všem to přece jen udělá. Chystal se mu ublížit. Zabít ho. A EDI na to jen čekal.

Ale..

Nestalo se to. Nepocítil bolest. Ben ho nenapdal. EDIho to dokonce překvapilo, ale on ho pohladil, na jeho zářivém kokpitu, a zašeptal mu. "Díky." oté mechal EDIho jít. Malé letadlo dopadlo na podlahu, a podívalo se na Bena. V nejistotě. Teď byli lidé dokonce bláznivé bytosti. ale byl spokojený, když viděl Bena jak se zachumlává do deky. Tohle jen opravdu trochu vyděsilo. Nikdy se tak nebál. A říkal si, jestli o tomhle bude bude Ben vědět, až se probudí. Ale teď byl čas, aby si sám našel nějaké místo na noc.

Ale před tím, než se na noc vypne... Tady bylo něco. Opatrně vyšel na schody se svými koly, a pokračoval nahoru. Tak moc si přál, aby mohl zase létat. Dalo mu to nějaký čas dostat se nahoru, byl opravdu opatrný. Někdy když to potřeboval, tak si pomohl svými křídly. A byl opravdu rád když to zvládl, nebylo lehké se sem dostat s jeho koly.

Když se podíval okolo, tak uviděl čtyři dveře. Dvě před ním, a jedny na každém konci chodby. Věděl, kde je v domě pracovna. Ale vůbec netušil kde je ložnice. Tady. Tak se to rozhodl prozkoumat,jedinou metodou. Která mohla být opravdu bolestivá pro jeho křídla. Otevřít všechny pokoje. A to mohlo být opravdu bolestivé, protože otevírat dveře s jeho křídly bylo pěkně těžké. A nechtěl tu nic poškodit, nebo zničit. Když to konečně dokázal, tak jeho dlouhý nos vstoupil do pokoje, a poté se tam podíval. Ale musel jen vzdychnout a znova dveře zavřít. Což nebylo tak lehké. Cítil se tak sklíčeně, když se vidě, jak s těmi křídly zachází. A k jeho smůle, byl správný pokoj tan čtvrtý, co zkusil, poslední. Byl opravdu rád, když ho otevřel. A slíbil si, že se naučí pořádně otevírat dveře.

Znova byl jeho nos první, a poté se do pokoje dostal s celým svým tělem. Ale dveře nezavřel. Věděl, že tu bude jen chvíli.

Potichu, tak moc jak jen mohl přijel blíž k posteli, a viděl doktora, jak je schovaný pod dekou, zachumlaný do polštáře. Lidé byly možná bláznivé bytosti, a někdy byly tak divné. Se všmi jejich emocemi a chováním, ale když splai tak vypadali tak zranitelně. Tak nevině. Odvážil se trochu blíž, a podíval se přímo do Keithovi tváře. Opatrně. Nechtěl ho probudit. Ale nemohl si už dál odporovat. S křídlem se natáhl ke Keithovi. Snažící se ho pohladit na jeho hřejivé tváři. Něvěděl, co přesně k tomuhle muži cítí. Ale určitě se cítil divně. Tak zvláštně příjemně. A bezpečně. Až ho to skoro děsilo.

Dotkl se Keithovi hřejivé tváře, a přejel po ní. Keith se trochu pohnul. Ale pořád spal. Spokojeně. EDI ho v tichosti sledoval. V obdivu. Proč mu tenkrát řekl "tatiů? Byl stroj. Nemohl mít rodiče. Nemohl cítit lásku. Nemohl mít milujícího otce, který by ho miloval. Nikdo by nemohl milovat stroj.

EDI myslel, že tu zůstane jen na pár minut, ale seděl tam už půl hodiny. Keithovo tělo bylo tak hřejivé. a jemu se tak líbilo se ho dotýkat. a on byl tak chladný. Neroudila v něm krev. Jeho srdce netlouklo. A nemohl milovat. Stále hladil doktora po tváři. Byl tu jeden slib, který chtěl splnit. To, že ať se stane cokoliv. Tak ho bude ochraňovat. Že nikdy nedovolí, aby někdo ublížil tomu kdo mu dal život.

Ale poté se stáhl, když si uvědomil, že doktor zvedá ruku. EDI se začal držet dál, ale Keith se dotkl jeho křídla. A pohladil ho. EDI viděl jeho úsměv. Jeho štěstí- Dokonce i když spal, tak vypadal tak klidně, a spokojeně. Tak jak ho vždycky viděl.

Ale EDI potřásl hlavou. A pomalu stáhl svoje křídlo zpátky k sobě. Keith mohl milovat. ale on nemohl. A láska ke stroji, prostě existovat nemohla. Jeho důvod, proč tu teď byl, bylo aby ochránil scého stvořitele. Když to bylo potřeba. EDI Keitha znova přikryl, k jeho hlavě a ještě jednou ho pohladil.

"Spi dobře." Zašeptal. A zamířil zpět ke dveřím. Jeden pohled na doktora, a zavřel dvěře.Opatrně a tiše. Poté opravdu hluboce vzdychl, když uviděl schody.A uvědomil si, že po nich musí zase jít. Tentokrát směrem dolů. Mohl se vznášet, ale dokonce i to mu nahánělo strach. Takže zase použil svá kola.

Když se bezpečně dostal zase na podlahu, tak se ohlédl. Ben pohodlně spal. Teď byl čas, aby si taky našel místo, kde se na noc vypne. Jeho energie byla teď pěkně nízko. Zapřemýšlel o krbu. ale teď tam byla stejná tma a chlad, jako všude v domě. Ale v doktorově pokoji bylo tak... teplo.

Tu myšlenku zahodil. Nemohl. Nemohl o tom prostě přemýšlet. AI se podívala na světlo, které přicházelo z hlavních dvěří. Otevřel je. Stejně těžce, jako všechny ostatní. Podíval se ven, a na pravé straně viděl lavičku. Jednu z těch, které se mohli houpat, a často byly na verandách. A byla akorát na EDIho velikost. Vyskočil na ní, a uvelebil se. Poté se schoulil do klubíčka. Pevně, jeho křídla pod jeho hlavou. Cítil se tu tak bezpešně a klidně. I když tu byla chladná noc.

ale tady ho nemučili ty zvláštní pocity. Přisunul si křídla blíž k sobě. poté si všiml deky, která byla na vrchu lavičky. Sundal jí nosem. Když byla na něm, tak se pod ní zakryl. Teď se cítil líp. Tepleji. Znova se zachumlal, a byl připravený se vypnout. Na noc.

Párkrát mrkl, a myšlenky mu proběhly myslí. Dívající se na hvězdy, schoulený pod dekou, usnul.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama