Again together - Část 15 - Potřeboal jsi mně

12. září 2009 v 16:49 | Lightwild |  Again together
Stealth-Again Together
15. Potřeboval jsi mě


Letadlo se zvedlo k za paprsky slunce. S jediným cílem.



~~~~


Ben se probudil s vysokým a silným zívnutím. Odkopl deku, a protřel si své stále zavřené oči. Další hodina spánku by nemusela být špatná. Kara měla možná pravdu, když mu říkala, že začíná lenivět. Teď to věděl, měla pravdu. A ve vzpomínkách se zadíval na staré časy. Když musel vždycky tak brzo vstávat. Ale teď to opravdu mohl nazývatstarýmičasy. Protože to byl starý zvyk jejich ztraceného kapitána George Cummingse. Vstávat a pohněte prdelí, byla jedna z jeho oblíbených vět. V lepším případě, v jiném na vás klidně vyvrhl celý kýbel ledové vody. Bent o párkrát okusil na vlastní kůži. Ale bylo to efektivní, tak si to Cummings oblíbil.

Ben opravdu musel přiznat, že svého starého kapitána někdy opravdu nenáviděl. Dokonce i před tím, než se ho pokusil zabít na Aliašce. Byl tvrdý, nelítostný a chladný kapitán. Ale vždy když to bylo potřeba, tak si uměl poradit. A u Bena měl za to respekt. Ale jestli se znova někdy potkají, což se nestane, tak by ho rád nakopal do toho jeho kapitánského povýšeného zadku. Pro to co připravil pro něj, EDIho a Keitha.

EDI... Ben sebou trhl, kyž si to uvědomil. Deka? Kde vzal deku? Nepamatoval si, že by si jí vzal, když šel spát. A kde byl EDI? rozhlédl se okolo, ale malé letadlo nikde nebylo.

"Eddie? Eddie? Kdepak jsi?" Vstal a začal hledat ve všech místnostech. V obývacím pokoji... dokonce i v krbu.

"Eddie. Hele tohle není vtipný." Zavolal do krbu a podíval se nahoru. "Hmmm. Jsem si jistej že Santa Clause by se tudy neprocpal." Řekl si, a vylezl z krbu. Poté do kuchyně. Haly. Pracovny. Další pracovny. Garáže. Koupelny. Podkroví. Ložnice. Další ložnice. Dokonce další pracovny, s knihovnou ovšem. Zahrady. S malým zahradním jezírkem. jo ryby tam byly, ale AI ne.

Ben začínal být opravdu nervózní. Nebyl nikde! Dobře, kdyby byli na lodi, tak by nic neřekl. Tam bylo okolo šesti tisíc lidí. Ale tohle byl jen dům! A on ho stejně nemohl najít.

"To jsem tak blbej?" Zeptal se sám sebe. Raději bez odpovědi. Vrátil se do domu, hledající znova ve všechn místnostech.

Keith si stále užíval příjemného odpočinku. Schovaný pod dekou, snící, nevědící o své nečekané návštěvě ze včerejší noci. A mohl dál spát, kdyby...

"Eddie!"

Otevřel své světle modré oči, a posadil se. Dobře, čekal nějaké vřelejší probuzení. Co to bylo teď? Už to vzdal, a nechal ať mu hlave dopadne zpět na polštář. Dát si tak ještě minutu, a poté se půjde podívat co je to tentokrát.

Ben byl beznadějný. OK, ne beznadějný, ale cítil, že je k tomu opravdu blízko. Nebyl nikde. V celém domě. Co se s ním stalo? Mělo ho zpátky, na jeden den, a už byl zase někde...

Benovi myšlenky se zastavily, když višek ven. Z hlavních dveří, a rozhlédl se. Jeden pohled zastavil jeho bouřlivé pocity, a pocítil ohromnou úlevu, když uviděl malé letadlo, odpočívat na lavičce.

Přišel blíž, a podíval se na EDIho. Spal, přikrytý dekou z lavičky. Schoulený. Byl to pěkný pohled. Pěkný a mírumilovný. Ben ale nechápal, proč je tady venku. Proč není v domě? Klekl si před něj. EDIho tělo se hýbalo tak přirozeně, jako by opravdu spal. A Ben neměl to srdce ho budit. Byl unavený setjně jako on. Tak ho akorát víc přikryl, a pohladil na kokpitu., blízk jeho nosu. Poté se otočil a spatřil krásný východ slunce. Dnes ho čekala těžká práce. Zpět na lodi. A rozhodl se, že to bude lepší, když EDI zůstane tady s Keithem. Když věděl, že Kara je tam taky.

Měl ji tak moc rád. možná i opravdu víc. ale EDI nebyl vítaný. Z její strany. Nemohl ho tam vzít. Ne teď. Byl pořád moc zranitelný, a možná i přecitlivělý. Nemohl ho vzít na místo, kde na něj nečekalo nic přátelského. Věděl, že nejdřív musí přesvědčit Karu, aby o něm začal přemýšlet v lepším světle. ale do té doby zůstane tady s Keithem. v jeho péči. ale když se na něj podíval, tak Ben dokonce litoval, že ho nemůže vzít sebou. mohl by být tak svkělý partner, skvělý člen týmu. Kdyby chtěl, a kdyby to Kara dovolila. Tak by byli skvělý tým. Dokonce i přes to, co se stalo s Henrym.

Ale to by mohla být dlouhá cesta, a oni byli pouze na jejím začátku. EDIho život byl jeden velký spěch, teď ale mohl zpomalit. A užít si svůj nový život.

"Dobré ráno."

Ben se otočil a uviděl Keitha, jak se opírá o zeď, blítko dvěří. Jeho oči se leskly ve slunečním světle, schované pod sklem brýlí. Ben přikývl a oplatil pozdrav.

"Dobré." Řekl pilot a Keith se zadíval na EDIho. Nic neřekl. Jen ho sledoval. Přemýšlející, proč je tady venku mimo dům? Ale uvolnil se, když věděl že je vše v pořádku. A raději se neptal, co se stalo, když Ben vyřvával na celý dům. Ne. Opravdu to nechtěl vědět. Hlavní bylo, že EDI byl v pořádku.

"Postarejte se o něj." Řekl Ben, a Keith přehodil pohled na pilota. Když ho viděl, jak vstává a otáčí se k němu. "Dneska mám na práci pár věcí na lodi.z toho co potřebujeme. Tak vás dva nechám o samotě. Když bude všechno hotové, tak vás zavolám, abyjste přijeli na loď."

Keith přikývl. Pilot vstoupil do dvěří, když...

"Bene."

"Jo?" Zeptal se pilot a vědec se na něj zadíval.

"Myslíš že ho tam budou chtít? Jen se o něj bojím, že ho nepříjmou."

Ben o tom popřemýšlel. A odpověděl. "Udělám co budu moct. A zkusím to. Zaslouží si druhou šanci." Byla Benova odpověď, a vrátil se do domu.

Keith se stále opíral o zeď. S jediným pohledem na letadlo. Přemýšlející o všem co EDIho mohlo potkat. Hlavně o tom špatném. Svět byl tak velký, pro jednu malou AI. Se statečným srdcem, ale zlomenými křídly.

Vzdychl a vrátil se dovnitř.



~~~~

Ben měl zbalené všechny věci. Měl štěstí, že si toho sebou nikdy moc nebral. Vše bylo zblaené v kufru a batohu. Nic víc. A teď čekal na vrtulnmík, který ho odveze zpátky na loď. Říkající si co je tam nového. Ale jak tak hádal, tak asi nic. Když se celé dva roky nic nědělo, tak proč by teď něco mělo. On byl ten, který jim tam přinese překvapení. Hlavně pro Karu. A když o ní začal přemýšlet, tak si říkal jestli ho nepřizabije, za tu falešnou dovolenou. A za to že swi to prý uříval s nějakou žhavou kočkou. Jedno vzdechnutí to vystihlo všechno.

EDI ležel v trávě, ve stínu stromu. Čekající s Benem. On zůstával tady s doktorem, a věděl že se Benovi nic nestane, ale pořád cítil jako by to byla jeho povinnost, dohlížet na pilota. Jako jeho ochránce. EDI měl smíšené myšlenky, když začal přemýšlet o lodi, a halvně lidech tam.

"Jseš si jistej, že to takhle chceš?" Zeptal se Ben a otočil se k němu. "Můžeš zůstat tady. Nemusíš se vracet. Můžeš mít pěkný klidný život, tady s doktorem.On se o tebe postará dobře. Nemusíš se vracet na loď. Nebo bojovat."

EDI poslouchal. Něžně se dotýkající země s jeho koly. Hladící malou květinku. Byla tak pěkná, tak malá, ale krásná. A Ben měl ve všem pravdu.

"Bene..." Řekl a pilot přestal mluvit.

"Nemůžu z za sebou jen tak nechat všechno co jsem udělal. S tím pocitem nemůžu žít. Tentokrát musím udělat něco správně. Když můžu, a vím o tom, tak to udělám. Tentokrát chci pomoct. ale prostě tady nemůžu zůstat, po zbytek života. Musím toho tolik vynahradit. Cítím se tak provinile. A byl jsem sestrojený pro..."

"Pro co?"

"... k ničení." Řekl EDI se smutkem.

"Ale tentokrát nikomu život nevezmu. Budu ho chránir. A chci začít na místě, kde to všchno začalo. Rozumíš mi?"

Ben mrkl, ale usmál se. "Jo. Myslím že jo."

"Děkuju." Řekl EDI a ještě se dotkl květiny.

"Eddie?" Řekl Ben a AI se na něj zadívala.

"Myslíš, že bychom mohli být přátelé? Jednoho dne?" Zeptal se Ben.

"Ano pane. Je to on. A to letadlo je s ním. Můžete mi věřit, něco takového jste ještě neviděl. A já vím kolik AI jste už viděl. Ale ten vědec tu není." Řekl muž do mikrofonu. Byl skrytý pod listy stromu. Sledující EDIho, z dálky. S jeho speciálními brýlemi. Sledující každý detail. V téhle branži už chcíli byl, ale nikdy neviděl AI jako je EDI. Pro něj byly AI jenom dobré vraždící stroje, když jste to potřebovali. A byli také skvělým zdrojem peněz. A teď mohli mít další.

Sledovali tohohle pilota a vědce od jejich letu letadlem sem. A čekali dokud AI nedostane nové tělo. Ale tohle pro jeho oči vypadalo opravdu velice lákavě.

"Tak ho seber. To letadlo bude zatím stačit. Toho vědce dostaneme později." To byl jeho rozkaz, od jeho šéfa. Poškrábal se na hlavě skrz jeho hnědé tmavé vlasy a zašklebil se. Tohle bude opravdová zábava. "Roger."

Sáhl do kapsy, a vytáhl z ní malou černou kouli. Tohle sem bylo dodáno minulou noc letadlem. Čekající jen na něj a jeho misi.

Pridce a se silou jí hodil. Mířící na Bena se slovy: "Bude lepší to vzít oklikou. Nejdřív se zbavím tebe."

EDIho senzory byly ihned ve střehu. Viděl to. Ten malý objekt, který mířil k Benovi.

"Bene!" Zakřičel a pilot se k němu obrátil. Poté to taky spatřil. Ale než mohl něco udělat, spdl na zem. EDI ho srazil, a dostal se na jeho místo. Ochraňující ho. Koule se najednou otevřela a vylétla z ní ohromná síť. EDI neměl čas se bránit. Stalo se to v okamžiku.

Síť se obmotala kolem něj. Pevně a silně. S brutálním elektrickým šokem. Pronikající jeho tělem. Dopadl na zem. Tohle nebyla normální elektřina. Se zakňučením, a bojující s bolestí, také vůli tlaku v jeho křídlech.

Muž pozvedl obočí. "Ne přesně co jsem chtěl, ale bude to fungovat stejně."

Ben se rychle dostal zpátky na nohy, jakmile bolest hlavy odezněla. A v šoku se podíval na AI.

"Eddie!" Zakřičel a rozběhl se k němu.

"Zůstaň tam!" Zastavil ho EDI, a zakvílel bolestí. Nemohl Bena nechat, aby se k němu dostal. Tohle bylo nebezpečné. On byl člověk. Nemohl ho nechat. "Mohlo by tě to zabít Zůstaň tam!"

"Ale-"

"Řekl jsem ti Bene, nepřibližuj se! BĚŽ ODE MNĚ!" Zakřičel EDI a v jeho hlase bylo tolik bolesti. Volty se probíjely jeho tělem, jeho sférou. Jeho koa přiražená k jeho tělu, a ten ohromný tlak v křídlech. Musel se osvobodit. Musel! Pokusil se roztáhnout křídla. Ale neuspěl, ta síť byla až moc silná k přetrhání. Znova zasténal, a to Benovi stačilo. Tentokrá neposlechl. Nenechá ho v tom samotného. Tentokrát ne!

Vyrazil k EDImu. Blízko. Cítící malé blesky, jak se na něho dostávají.

"Bene!"

"Neboj se! Dostanu tě z toho! Jen se víc snaž! Musíš roztáhnout křídla! zpřetrhat to!" Snažil se ho uklidnit, povzbudit, dát mu vůli aby s tím bojoval. Nemohl ho znova ztratit. Prostě nemohl!

I přes všechnu elektřinu, popadl síť, a zátahl za ní. "Roztáhni křídla!" Zakřičel, a EDI poslechl. Snažící se tvrději. Se všší jeho silou, vší vůlí.

Úsměv z útočníkovy tváře zmizel. Musel se zbavit toho pilota. "Ty už mi na nervy lízt nebudeš." Zasyčel a dáhl do batohu, kde čekala zbraň.

EDI cítil, jak se celý svět měnil v jedno velké šílenství. Trpěl s každou novou vlnou elektřiny. Tak ukrutně to bolelo. Ale teď to nebyl jen jeho život, který byl v ohrožení. Ben neposlechl. Nedržel se zpátky. Snažil se mu pomoct. A EDI nemohl dopustit aby si ublížil, nebo dokonce aby ho to zabilo. Slíbil si to.

Zakřičel s pláčem v bolesti, a sebral všechnu sílu a vůli co ještě měl. A nasměroval je do křídel. Ben také zatáhl vší svou silou. Síť se mu zakousla do kůže s blesky, ale ignoroval to. EDI se snažil dokonce ještě víc, a jeho křídla se připravovala být znovu volná. Jeden další pokus, jeden bolestivý pokus. a jeho křídla se roztáhla, trhající síť na kusy, a osvobozující se. Silná elektrická vlna se uvolnila, a odhodila Bena na zem.

Útočník mířil na Bena, když ho vlna najednou strhla dolů ze stromu.

Ben, naštvaný a přímo otrávený odhodil síť. Cítící bolest v rukou, a v hrudi, a jeho hlava byla taky pěkně bolavá. Poté se složil na zem. Úplně vyčerpaný, trochu so porozhlédl okolo, a hledal útočníka. Za tohle zaplatí. A hodně tvrdě!

Muž se zbraní ve svých rukou, mrzutý, a přímo nasraný, se postavil zpátky na nohy. A připravil se ke střelbě, když zaslechl motory vrtulníku. Blížící se.

"Do háje. Teď máš štěstí. Ale počkej na příště." Zašeptal a zmizel mezi stromy.

Ben stále rychle oddychoval, ale musel zkontorlovat EDIho. musel vědět, jestli je v pořádku. AI ležela bez hnutí v trávě. Ben k němu pomalu přišel, blízko k němu. Sedající si ke svému příteli. Dotkl se jeho křídel. Hladící je něžně.

Byl to překrásný pohled, když se EDI ovobodil. S jeho křídly tak mocně, a krásně roztaženýma. Ale vzalo mu to všechnu jeho sílu. Pro teď. Ben se také stále třásl. bolelo ho ot, ale EDI dostal o tolik více bolesti než on. Ben teď jistě věděl, že kdyby ho ta síť chytila, tak by to nepřežil, nebo by ho to silně zranilo.

Ben sebou trhl, když si všiml spáleného místa na EDIho křídle. Bylo na jeho pravém křídle, na modrém znaku. Bylo úplně černé. Něžně se ho dotkl. Věděl, že ho to bolelo.

"Jsi v pořádku?" EDI zněl tak slabě. Ale i tak si o něj pořád dělal starosti.

"Jo. Jsem."

"Mohlo tě to zabít. Proč si se ode mně nedržel zpátky.?" Zeptala se tiše AI.

"Potřeboval jsi mě." Odpověděl mu Ben a EDI zvedl slabě hlavu. Ben ho ale něžně pohladil a položil ho zpátky na zem. EDI nebyl člověk, nebo zvíře. Ale mohl cítit bolest. Takže bylo lepší, když bude na chvíli ležet. Ben sebou znova trhnul. Jeho tělo bylo pořád bolavé.

Popadl síť, která jim způsobila tolik potíží. "Tohle vezmu na loď. Chci vědět kdo nám tohle udělal." Řekl a podíval se na EDIho. Hleděl nahoru na oblohu. Nervózně. Ben poté uslyšel motory vrtulníku. Jak se k nim blíží.

"Eddie..."

AI spěchala zpět na místo kde ležel. A schoval se za stromem.

"Eddie. Tohle jsou naši. Neublíží ti." Řekl Ben, snažící se uklidnit AI. ale nepomohlo to. EDI se přitiskl k zemi. Ne jen pro to, že byl teď opravdu nervózní, ale také se třásl a měl bolesti. ale tohle byla dokonce helikoptéra. Nemohl si pomost. Bál se, věděl to. Dokonce i když tenhle vrutlník patřil lidem, kteří mu neublíží. Když nemají rozkaz. Ale i tak...

"Eddie..." Uslyšel Benův hlas, a otočil se k němu. ben přišel k AI, usmívající se. "Neboj. Bude to dobrý. Tenhle vrtulník pro tebe ení nebezpečnej. dostaneš so domů sám?" EDI přikývl. Snažící se zase vypadat silný. "Sbohem Bene."

Ben mrkl. "Ne Eddie. tohle není sbohem." Oči AI se na něj zaleskly. "Je." Ben potřásl hlavou. "Není to sbohem. Je to uvidíme se brzy." Vyslovil Ben a poplácal EDIho po kokpitu. Poté vstal a zamířil k vrtulníku.

hodil tam svůj batoh akufr, a nastoupil. Otočil se a podíval se na EDIho, s úsměvem a menším pozdravem zavřel dveře. Doufající, že EDI bude v pořádku. Nechtěl ho nechávat samotného, ne po tomhle. Dokonce přemýšlel o tom, že tu ještě na nějakou dobu zůstane. Ale EDI na něj mrkl, za stromem. možná měl opravdu strach z vrtulníků. Nakonec jeden z nich ukončil jeho předchozí život. Ale teď mu dával signály, že bude v pořádku.

\Měj se Eddie.\ Pomyslel si a věděl že ho EDI slyšel, věděl to. Poté zavřel dveře. Vrtulník se zvedl nahoru do oblak, a EDI ho sledoval. A pocítil malou úlevu. Potřásl hlavou, a opustil stín stromu. Mířící domů.

Šel pomalu. Nespěchal. Kola na zemi. Senzory sledující vše kolem. Věděl, že nemůže mít normální život. A tady byl další důkaz. Jen doufal, že Ben bude na lodi v pořádku.

Zasténal. Přád byl pod účinky sítě. cítil se hrozně, tak slabě. a unaveně. Se zakňučením, si lehl na zem. Bez vůle se pohnout. Jehos ystémy byly přetížené. Tak moc si přál, aby mohl znova létat. Tak moc si to přál. ale věděl, že nemůže. Chtěl se zvednout, ale jeho tělo neposlouchalo jeho slabou vůli. Obloha se už barvila do fialové, a hřejicých barev. Vzdychl a smířil se s tím, že už se dnes domů nevrátí. Možná to tak bylo lepší. Ležel tam, bez hnutí, se zavřenýma očima.

Ale ne nadlouho, ne tak dlouho jak si myslel. Slyšel kroky. Blížící se k němu. Otevřel oči, a podíval se nahoru. Stál před ním Keith Orbit v jeho dlouhém modrém kabátu. Vzdychající.

"Doktore?"

Zeptal se EDI, a doktor si k němu klekl. Pohladil ho po straně kokpitu, a EDI pocítil jeho lidské teplo. A s omluvou se na Keitha podíval.

"Bál jsem se, kde jsi tak dlouho."


~~~~


EDI odpočíval, schoulený blízko u krbu. Který na něj zářil hřšejicým světlem. Keith seděl v křesle, dívající se na něj. Když mu EDI vše vysvětlil, tak ho zkontroloval. a byl opravdu rád, že neměl žádné velké poškození. Měl jen spáleninu na malé části jeho křídla. A ztratil hodně energie. Kvůli tomu byl tak unavený.

Bylo tu něco, co Keiths v duši děsilo. Kdo by tohle mohl udělat? a myšlenka že EDI by měl být v rukou někoho jiného, nebyla vůbec příjemná. Hlavně v rukou toho, co udělal tohle. Ale byl připravený, dokonce i na to vrazit do huby tomu kdo takhle ublížil jeho malému děťátku. Pro Keitha to bylo, jako y někdo ublížil jeho vlastnímu dítěti.

Chtěl s EDIm mluvit, ještě jednou za dnešek, ale očividně to nebylona programu. EDI odpočíval, navracející si jeho ztracenou sílu. a Keith byl dokonce spokojený, s příjemným ohledem na něj. Jen nechápal, proč ho dneska ráno našel venku, na té lavičce. Keith si uvedomil, že už tam ani vlastně neseděl. Dřív, tam často seděl, nebo ležel, a četl si knihy. Další zvyk co mu zmizel ze života. A byl nahrazený prací. Teď to bylo EDIho místo. Jestli ho opravdu chtěl. Teď to byl i jeho domov. A Keith si přál aby to věděl.

Musel se usmát, když ho sledoval. Byl dokonce až rozomilý, když byl takhle schoulený. Z nějakého důvodu, opravdu vypadal jako malé dítě. a když se takhle ve spánku hýbal, tak si Keith pomyslel, jestli má taky sny.

Zvedl se z křesla, a posadil se vedle něj. Vzdychající, když si uvědomil, že noc jakoje tahle tráví v práci. Nebo doma, ale na něčem pracující. Musel uznat, že byl pěkný workoholik. Už si neužíval život tak, jako když byl mladý.

Trhl sebou. Ale poté se podíval, a hřejivě se usmál. EDI se k němu zachumlal. Stále snící. Keith pocítil nádherný hřejicý pocit, a nechal svého syna, ať se u něj pohodlně uvelebí. Možná dokonce, ani nevěděl, že to dělá. Ale na tom teď nezáleželo. Byl jen šťastný. A když sledoval malé letadlo, mrkl když se EDI opře svou hlavu o jeho břicho.

Keith nemohl odporovat, musel si ho pohladit. Tohle bylo tak pěkné, tak krásné. Něco co už tak dlouho ve svém životě necítil. Když se k němu dostal nškdo tak něžně blízko. A nezáleželo na tom, jestli EDI věděl co dělá. Keith to věděl. A to bylo hlavní.

Obejmul malé letadlo a usnul, aby se připojil ke svému synovi. Necítil něco takového po celé roky, a byl to krásný pocit.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teddy1 Teddy1 | 12. září 2009 v 16:59 | Reagovat

Hlásneš pls tady??? Je to pro mého koníka Jerryho:

http://staj.ufonek.net/index.php?pg=vystava&mod=prohlizet&kategorie=3

Pls aspoň jeden hlas,kdybys ho tam nenašla,je tam šipka najdi si koníka a nazačátku je Jerry...Pls díky ppp

2  V.I. <3 L.O.V.E V.I. <3 L.O.V.E | Web | 12. září 2009 v 17:00 | Reagovat

Ahojky! Zahlasovala by si v ankete o naj ´This Love´?
http://victoryland.blog.cz/0909/polls-0-1-this-love
Velmi pekne dakujem! Mas kraaaasny blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama