Again together - Část 16 - Návrat

26. září 2009 v 18:05 | Lightwild |  Again together
Stealth - Agin together
16. Návrat


EDI se probudil, z velice příjemného spánku. Všerejší noc se cítil tak slabě, než ulehl ke spánku. Ale odpočinek mu vrátil jeho ztracenou sílu. A byl připravený na další den. Byl tak rád, že může spát bez toho že by se musel bát o to jestli je v bezpečí. Ale něco mu teď bylo divné.


Pomalu ptevřečl oči, a trhl sebou, když si uvědomil kde je. Ano v doktorově domě, ale kde přesně ho opravdu překvapilo. Byl u doktora, v jeho náručí. opírající se mu o břicho.

\ Jak jsem se sem dostal? \

Podivil se EDI a podíval se na Keitha. Pořád spokojeně a šťastně spal. EDI jen nevěděl, co si teď má myslet. Opravdu nevěděl. Keith by ho k sobě takhle nevzal, kdyby s tím sám nesouhlasil. Ale to by potom znamenalo, že EDI...

Mrkl, povzdychl si a pomalu a opatrně vylezl z Keithova hřejivého obětí. A byl rád že ho nevzbudil. Sluneční světlo bylo už v celém domě. EDI vzdychl a vzal deku, znova se svým nosem, jak se to už naučil. A opatrně jí přehodil na Keitha. Tohle se tak moc lišilo od jeho předešlého života, který byl jeden velký spěch. Nemohl říct, že to bylo špatné, jen nebyl zvyklý. Možná by si teď mohl sehnat nějakou hudbu. Bylo to tak dlouho co naposledy slyšel hudbu. Chybělo mu to. Protože to vypadalo, že dneska bude mít nějaký ten volný čas.

Opustil pokoj, přemýšlející o Benovi, a o tom co ho dneska na lodi potká. Podíval se na své křídlo.

"Musím doktorovi poděkovat za tu péči co dal mému malému ubohému spálenému křídélku."


\ ----- \



Ben otevřel oči, a to co viděl ho nepřekvapilo. Pod ním byla vidět ohromná letadlová loď. konečně se sem dostali, po celé noci letu. A nemohl bojovat s pocitem, že bez té lodi byl jeho život mnohem klidnější. a bez vrtulníků. EDI měl něco jako trauma, z těhle strojů. A sám si musel přiznat, že tyhle stroje taky zase tak často nepoužíval.

Popadl batoh, a vytáhl z něho sešit. Podíval se na seznam věcí, které měl dnes udělat. a byly tam věci, které mu příjemné nebyly. Ale musel je splnit. Rozmrzele hodil sešit zpátky do batohu, a počkal až helikoptéra přistane.

Když se kola dotknula lodě, a motory se vypnuly, Ben vstal, otevřel dveře, a vyhodil batoh s kufrem ven. Dokonce i kdyby tam byly nějaké symboly, aby se s tím zacházelo něžně a opatrně, tak by to stejně neposlechl. A teď toho začal litovat. Protože když v bratohu něco křuplo, tak si teprve uvědomil, jakej debil opravdu je.

Poté si uvědomil, že tam měl svůj oblíbený hrnek a cédéčka. Zafuněl a smířil se s krutou realitou, že se může s obojím rozloučit.

"Díky za odvoz hoši." Zavolal na piloty. A jeden se na něj usmál. "Hej, to nestojí za řeč."

Ben se usmál, zasalutoval a opustil vrtulník. Když se otočil, vrtulník se opět vznášel směrem k obloze.Sledoval to s úsměvem. Ale když se podíval na batoh a kufr, tak si musel potichu zanadávat. Poté to vzdal a zamířil do vnitřních prostorů lodi.

Tahle noc nebyla klidná. Spal, ale pořád měl starosti o EDIho. Potom co se včera stalo. Nemohl uvěřit, že někdo napadl EDIho tak tvrdě, tak brutálně. Způsobilo mu to tolik bolesti. Byl tak zesláblý. Opravdu doufal, že se vrátil domů, zpátky ke Keithovi.

Ben Keithovi věřil, že se o něj postará tak nejlépe jak to jen jde. Nakonec byl jeho otec. Dokonce i když s tím EDI nesouhlasil Keith jím prostě byl, Ben ho tak viděl. A něco mu říkalo, že EDI je v pořádku. A Ben také doufal, že jeho popálené křídlo taky. Nebyl na to pěkný pohled. Bylo to jako když si člověk spálí kůži.

Ale Keithovi opravdu věřil, takže věřil že teď je to už v pořádku. Bylo to až úžasné, jak si tihle dva muži dokázali mezi sebou vytvořit takové přátelství. EDI byl ten komu za to mohli poděkovat. V nějakých směrech měl Keitha dokonce i rád. Už nebyl ten mrzutý vědec, kterého poznal před dvěma lety. Lidé se mohou změnit. Dokonce i EDI. A on taky...

A tenhle den začal přímo skvěle. Ironicky...

Ben vzdychl a vzpomněl si na seznam. První věc byla návštěva u kapitána Marshfielda. Takže dát věci do pokoje, a proplížit se ke kapitánovi do kanceláře, bez toho že by si ho Kara všimla. Nikdy by si nepomyslel že by udělal něco takového, ale chtěl se jí dnesa vyhnout, tak nejvíc jak to jen šlo. Hlavně dokud nebude mít vyřízené úplně věechny záležitosti s EDIm. Jen doufal, že ho za to Marshfield nevyopne z kanceláře. Ale musel to zkusit. EDI ho o to poprosil. Musel si uznat, že nedokázal tomu malému letadlu říct ne. Hlavně od té doby, co se naučil říkat "prosím" a "děkuju".

Zavřel oči, snažící se si všechno urovnat v hlavě. Nejednou ucítil jak do něj někdo, nebo něco vrazilo a spadl na podlahu. Zavrčel, a snažil se otevřít oči.

"Au." Zasténal, a prsty si zajel do vlasů. Potom konečně, mrzutý, otevřel oči. "Co kdyby ses díval kam jdeš?" Skoro znova zavrčel.

"A koho to byl nápad pochodovat na chodbě se zavřenýma očima?"

Ben sebou trhl, tenhle hlas znal. ale už to byla nějaká doba co ho slyšel. opravdu nějaká ta doba. Nebo dokonce roky. Otevřel oči, teď dívající se na druhého muže na zemi. Chechtající se. Byl to on.

"Time. Co tady děláš? Neviděl jsem tě tady už dva roky, od té doby co tě Cummings nechal přeložit někam jinam." Tim přikývl s neviným úsměvem.

"Jo." Souhlasil a jeho kříšťálově modré oči se zaleskly. Poté začal heldat na zemi jako pes.

"Ztratil si něco? Zeptal se Ben a Tim znova přikývl.

"Upustil jsem cédéčka, když jsme se srazili. Nebo když si do mě tak nehorázně a bez omluvy nebo vychování vrazil."

"Co na nich bylo?" eptal se Ben a doufal že odpověď nebude, národní data.

"Něco moc důležitého." Odpověděl Tim a pokračoval v hledání na podlaze.

"Moc." Souhlasil tim. A Ben se k němu ihned v pátrání přidal. Nevšímající si lidí, kteří kolem nich procházeli, drbající se na hlavě, co ti dva cvoci vyvádějí.

"Musím to najít! Musím to najít!" Tim začal vyšilovat a být opravdu nervózní, s každým dalším okamžikem. A Ben v úlevě vydechl, když cédéčka našel.

"To je ono!" Vyjekl Tim, extrémně šťastný. A vzal si cédéčka od Bena. Pilot ho zvědavě sledoval a pak se zeptal.

"Co na nich je?"

"Celá moje sci-fi a fantasy kolekce, a hry!... potřeboval jsem si udělat nějaké to místo v počítači." Odpověděl Tim s radostí, a poté vytvořil nevinný úsměv, když si všiml jak se na něj Ben zlomyslně šklebí. Asi nevědel, jak je to pro něj důležité.

Ben ale poté jen otočil oči v sloup. "Pojď do mého pokohe. Potřebuju vybalit věci." Tim se usmál a přikývl.



\ ----- \


"Co tady děláš? Nebyl si tady celé dva roky."

"Jo. Ale nemůžu říct, že jsem se nudil. Cestoval jsem po světě." Ben okamžitě pustil hrnek s kakaem, jakmile to uslyšel.

' Každej si užíval života, jen já ne. ' Pomyslel si a tiše zavrčel, kyž se podíval na hrnek.

"Měl by sis dát nějakej čaj, špíš než kakao. Vypadáš nevyspale." Navrhl Tim, když Ben už uklízel zbytky hrnku.

"Poslední dobou kafé, ani moc nechci. Potřebuju něco sladkýho." Tim hos ledoval, jak uklízí podlahu a připravil si další otázku. "A jak si ty dva roky strávil ty?" Zeptal se a Ben se zatím zbavil střepů. Když to vysypal do koše.

"Nudně a úmorně." Řekl Ben, velice mrzutě, a svalil se zpátky na postel. Tim přikývl, se smutným pohledem.

"To co se stalo s Henrym..." Zašeptal tiše, a Ben se opřel o zeď. Zhluboka se nadechující.

"Jo... Už tu s námi není." Souhlasil, a přál si tak moc, aby to opravdu nebyla pravda. "Jak o tom víš?"

"Kara mi to řekla. Když jsem přijel. A ptal jsem se kde je. Celé ty dva roky, jsem myslel že jste všichni tři pořád spolu. Tohle jsem vážně nečekal." Přiznal a podíval se na okno. "Dokonce ani Edie tu není. Co se stalo s ním?" Ben mrkl, trochu zmateně.

"Kara ti to neřekla?"

"Nechtěla o něm mluvit. Co se stalo?" Ben to chápal. Kara v čistém smyslu EDIho nenáviděla.

"Kde je?" Dodal Tim a Ben jednoduše odpověděl.

"Je pryč." Nepůl to byla lež, ale potřeboval ji. Všechno ostatní se tim dozví ze složek. Ale nemusel vědět, že EDI žije. Teď ne. Pořád pro to nenadešel čas. A když Tim ani nevěděl, jak je opustil, tak to tak bylo ideální. Když o EDIm věděl jen on. a hlavně ne Kara.

"Je pryč. Chěl nás ochránit. A dokázal to." řiznal Ben a doonce si usmál, a Tim pochopil co to znamená.

"Škoda, že Henry je taky pryč."

"Jo." Na chvíli bylo ticho. A Ben potom popřemýšlel o tom, co by mohlo tiam ještě zajímat. "Potkal jsem Eddieho stvořitele. Keitha Orbita. Pamatuješ si, jak si mi o něm říkal?" Bylo to jako by se Tim probral z jeho vnitřního světa. Prudce se otočil na Bena, a podíval se mu do očí, opravdu, opravdu blízko.

"Tys ho potkal?"! Šílíš? Jasně že si to pamatuju! Je to můj idol! Jednoho dne chci být jeho asistent! On je génius! Přál bych si, abych měl takový talent jaký má on. Kde siho potkal?" Zaradoval se Tim a zatřásl s Benem. Pilot byl až šokovaný, zmatený a skoro až zírající jako imbecil, děkující nebesům, že s nima Tim nejel pro EDIho. A že nevyžvanil víc. A z pusy dostal jen : "Na Aliašce."

Tim přkývl, extrémně.

¨"Sakra co to s tebou je?"

Tim se vrátil na postel v tureckém sedu, a podrbal se na hlavě. "Víš Bene. Být mechanikem a programátorem byl vždycky můj sen. A chci se učit od těch nejlepších. ani nevíš jaký máš štěstí že si ho potkal" Ben pozvedl obočí, divící se jak by to vypadalo, kdyby se ti dva setkali. A Keith pro něj nebyl skvělý vědec, byl přítel. A byl taky zvědavý, jak si ho Tim představoval v životě, ne jako vědce. Ben mohl říct, že ho zná, a pak si uvědomil, že je za to dokonce i rád. a když sem přijede s EDIm, Tim bude ultra šťastnej. a on bude rád, že Keitha zase uvidí. A EDIho taky, ovšem. Říkal si, co mladá AI dělá teď.

"Podívej co mám od strejdy Borise z ruska." Řekl tim a ukázal Benovi malý předmět.

"Matryoška?"

"Jo." Souhlasil Tim a s úsměvem jí otevřel. "Tyhle věci jsem měl vždycky rád." Řekl a Ben přikývl.poté se zvedl.

"Pokecáme později. Potřebju si něco zařídit. A promluvit si s kapitánem."

"Fajn." Souhlasil Tim a Ben ho poplácal po zádech.

"Vstupte." Nechal kapitán Marshfield volný přístup do jeho kanceláře. A Ben s velmi hlubokým nádechem vstoupil. Marshfield vzhlédl, a přikývl. "Vítejte zpět Bene. jak jste si užil dovolenou?" Zeptal se kapitán a jeho hnědé oči se zaleskly.

"Dobře kapitáne. Dobře." Marshfield přikývl a sedl si na křeslo.

"Co jste to tam s doktorem keithem Orbotem přesně vyváděli?" Pilot se podíval na svého velitele, a rozhodl se říct celou pravdu.

"Pane mohl bych vás o něco požádat?" Dick pozvedl obočí.

"Ano?"

"Popravdě to ani nebyla dovolená. Myslím že mě za tohle vyrazíte. Ale... Jeli jsme do severní Koreje... najít Eddieho, pořád byl naživu, a Keith mě požádal, jestli tam pro něj s ním můžu jít. A já vás teď chci požádat, jestli můžeme Eddiho přivézt sem zpět na loď I s Keithem."

Marshfieldův výraz nabyl upřímný údiv a zmatení. To letadlo si pamatoval. Neznal všechny detaily, ale skoro vůbec nevěřil tomu, co mu to tady Ben vykládá. A nevěděl jak odpovědět. Tohle vyžadovala až moc zodpovědnosti. Ben to věděl, ale chtěl pomoct kapitánovi s rozhodnutím.

"Vím co si myslíte. ale on není nebezpečný. Tyhle dny jsem s nim byl. A můžete si být jistý, že bude poslouchat všechny rozkazy."

Marshfield se podíval zpět na pilota. "Proč se chce vrátit?"

"Chce to napratvit, všechno co udělal. Hodně toho lituje. Ale potřebujeme tu i Keitha. Pro něj."

Marshfield na chvíli přemýšlel. Nemohl dopustit aby se tu stalo to co před dvěma lety. Tomu letadlu nevěřil. Ale věřil Benovi. a Keithovi Orbitovi také. Ale bude s ním msuet mluvit.

"A vy si myslíte... že by to tentokrát mohlo fungovat?"

Ben přikývl.

"Jestli na něj Keith bude tentokrát dohlížet, tak ano. bude."

Dick ho sledoval. "Můžete to zaručit?"

Ben přikývl. doufající, že má pravdu. "Postarám se o něj. Když budu muset." Nabídl se a kapitán se zvedl z křesla.

"Doufám, že víte, jak velká zodpovědnost tohle je. Nechci tu zopakovat to, co se tu stalo před dvěma lety. To... co tu dopustil Cummings." Řekl nick a jeho tmavé hnědé oči se zaleskly.

"Můžete mě odsud rovnou vyrazit, když to tentokrát nevýjde. Můžu ho vzít sem na loď? Takže se na něj můžete podívat? A mluvit s ním. nikdy jste ho neslyšel." Odpověděl ben a Marshfield přikývl.

"Nemůžu nic slíbit. Nejdřív to musím promyslet. Večer vám dám vědět."

Ben souhlasil a poděkoval. Poté opustil kancelář. Teď tu byla ještě jedna věc na seznamu.

Kara měla ten den zvláštní pocit. Jakoby věděla že se dnes něco stane. Nebo změní. Nebyla si tím jistá, jen to očekávala. Napsala jednu další větu, a poté knihu zavřela. Teď to byl už nějaký čas, když zjistila že má moře volného času, a musí si najít něco co tu nudu odežene. Když byla na návštěvě svých rodičů. tak si uvědomila jako moc jí chybí její dětství. Když viděla svůj starý děský pokojíček, a dokonce i všechny její plyšáky kteří byli stále ve skvělém stavu. Jednoho si vzala i sem na loď. V téhle malé roztomilé věcičce se ukrývali vzpomínky. Krásné vzpomínky.

Teď opravdu nevěděla, co dělat se svým životem. Vše bylo tak nevýrazné a stereotypní. A nechtěla si plánovat budoucnost. A s Benem to pořád bylo to samé. Takže bylo lepší vracet se do minulosti. A dětství bylo něco co tam neodvratně patřilo. Ale byly i věci na které něchtěla nikdy vzpomínat. Ve vzpomínkách byl také Henry. A ten už opravdu patřil pouze do jejích vzpomínek. Vždycky miloval, když na něj mohla vzpomínat. A vždycky jen v dobrém. ale vždycky jí to zasáhlo, když se dostala k momentu, kdy je opustil. Od toho okamžiku už nebylo nic takové jako dřív. Dokonce ani Ben, nebo ona, nebyli stejní. Ne ve všem. A Ben se teď choval dokonce víc bláznivě, než obvykle. ŘÍkal že jede na dovolenou. ale kdo ví co za tím opravdu bylo. ale byla si jistá, že to nebyla jen dovolená. Cítila to z něj, a to nebyl jeho styl. Ale alespoň teď měla o čem přemýšlet.

Tak moc si přále, aby to co se před dvěma lety stalo, nikdy nezačalo. S tím proklatým strojem. Přála si, aby se k nim nikdy nepřidal. Kara na nějvzpomínala v té nejtemnější cestě. Vzal jí toho až moc. Byla ráda, že je pryč. Ale nikdy nepochopila, proč se zachoval tak odvážně a obětavě. To byl ten světlý okamžik v jeho životě. A Ben na něj vzpomínal jinak. Ale nesnášela když o něm mluvil. Opravdu nemohla uvěřit tomu, že se pro ně EDI obětoval, z jeho vlastní vůle. A nikdy na to nemohla zapomenout, nebo mu dokonce odpustit.

A psaní knihy byl opravdu skvělý způsob, jak se těhle myšlenek zbavit. Příběhy o lásce, vášni, věrnosti a pravých citech. tohle všechno jí lákalo o tolik víc, než temné vzpomínky, které jí pronásledovaly. Byla to možnost jak tomu uniknout. Na chvíli.

Najednou někdo zaklepal na dveře. Kara se rychle otočila a odhrnula si z tváře vlasy. Nechala knihu ležet na posteli, a zamířila ke dvěřím. Pomalu chytila kliku. Dveře se otevřely a Kara udiveně zamrkala, když uviděla kdo ve dveřích stojí. Ben Gannon na ní hleděl s nejistým úsměvem.

"Ále někdo se nám vrátil z nafingované dovolené?" Pozdravila ho a Ben se ušklíbl. Moc rád, že jí zase vidí. A byl nervózní, když věděl že jí musí něco říct, což se jí určitě líbit nebude. Poté mrkl, když si všiml knihy ležící na postely.

"Budeš mluvit, nebi tu budeš jen tak postávat?" Zeptala se Kara, když viděla že jí Ben nevnímá. Pilot se poté zbavil myšlenek a zatrásl hlavou.

"Neboj. budu mluvit. Jsem jen trochu unavenej." Kara pozvedla obočím.

"Teď ses vrátil z dovolené." Odpověděla, a pokračovala bez toho, že by dala Benovi šanci odpovědět. "Chápu. Tak tě asi zmohla ta tvoje neznámá."

"Tam, ale-"

"Já vím. já vím." Odstřiha ho Kara a Ben nevěděl jak se má bránit. Henry byl vždycky ten skvělej v těhle věcech.

"Ty nejsi ráda že m zase vidíš?" Zeptal a Kara pozvedla obočím. Poté se usmála a mávla rukou do místnosti. "Pojď dál." Ben poslechl a zavřel za sebou dveře, když byl vevnitř.

"Tak co tady děláš?" Znova si do něj rýpla a Ben se snažil najít způsob, jak obrátit řeč na jiné téma. Poté mu na mysl přišla kniha na posteli. A v téhle náladě by o EDIm opravdu vědět neměla. Upřímně měl opravdové obavy , když si představil její reakci. Něco mu říkalo, že by měl na EDIho teď zapomenout. Na tenhle okamžik, ho mohl dostat z hlavy. Teď tu byl jen on a Kara. Potom nudném způsobu života, a těch náhlých událostech, si teď opravdu uvědomil jak moc mu chyběla. Její hlas, její oči, její nežné hlasy, její tělo... Mohl takhle pokračovat i dál, ale raději se zastavil. Kara se na něj otočila a zvedla obočí.

"Na co tak zejráš?" Zeptala se a Ben se probral ze svého vlastního transu. V mysli si řekl dost, ale tělo chtělo víc. Takže pořád zíral na určité partie. možná mu opravdu chyběla mnohem víc než si myslel. Před nějakým časem se navíc úplně zřekl nápadu, že se s ní ožení. Nějak si začal myslet, že by to taky nemuselo fungovat. A pořád měla kariéru. Když nad tím tak zapřemýšlel, tak za celé ty dva roky nic kloudného neudělal.

"Jak jsi daleko s tou knohou?" Zeptal se a Kaře se vrátil její normální klidný tón.

"Není to tak skvělý. Ztratila jsem inspiraci. Víš, je to těžké napsat milostný příběh když se tu nic neděje. Ale tys nějak ožil, jak tak koukám." Změřila si ho pohledem. "Tak co se děje?" Dokonce i když byla v docela dobré náladě, tak Ben věděl že není správný čas jí to říct. Nechá si to pro sebe, a nechá EDIho venku mimo jeho mysl. Hluboce zívl, a poté si uvědomil, jak moc unavený vlastně je z toho všeho.

"Ať je to cokoliv, tak bys měl jít raději do postele, než se mi tady zhroutíš." Varovala ho a vrátila se ke knize.

"Fajn." Ben neodporoval a otevřel dveře.

Kara okamžitě odtrhla pozornost od knihy. Kdyřž uslyšela hluk, jak někdo zpadl na zem. Podívala se okolo a na chvíli zadržovala smích. A když už to nemohla dýl vydržet, tak se začala zhluboka a nahlas smát.

Ben ležel na zemi, rozpláclý na Timovy.

"Proč otevíráš dveře když jdu okolo?" Zastěžoval si tim a Ben zaskřípal zuby.

'Fajn. Ona se smát může. Aspoň že to neviděli doktor s Ediem.'

"Pravda hoši, bez vás tu byla nuda." Pořád se smála, a nevzpomněla si, kdy se naposledy takhle nasmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NaTy NaTy | E-mail | Web | 27. září 2009 v 14:22 | Reagovat

nazdar pametas sa na mna ete boli sme sb na nat world a ze mam new blog ked ces byt zas sb zapis sa puosim tu
http://crazysweety.blog.cz/0909/chces-byt-sb#pridat-komentar

2 NaTy NaTy | E-mail | Web | 28. září 2009 v 17:17 | Reagovat

okk uz ta mam :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama