Through my soul - 39 část - Přistřižená křídla

10. února 2011 v 18:34 | StealthKaelly |  Through my soul
Stealth 2 - Flight to home
Through my soul - Přes mojí duši
39. Přistřižená křídla

Kara pod sebou cítila hřejivý písek, když si konečně znova začala uvědomovat okolní svět. Pomalu si protřela tvář a vzpomněla kolik věcí se stalo. Konečně shromáždila vůli, aby zvedla hlavu a rozhlédla se. Byla tam jen prázdná pláž. Obloha se už zabarvovala do oranžového odstínu, a vlny klouzaly na pláž. Povzdychla si a protřela si tvář a poté prohrábla vlasy.


"Jo... vážně jsem jim pomohla..." zašeptala, a o všem popřemýšlela. Tohle nikdy nechtěla. Po chvíli se rozpomněla, že musí najít své přátelé a zvedla se. "Ale kde jsou?" projela pohledem okolí, a poté se otočila. Slyšela povědomí zvuk, a ohlédla se. Nemohla uvěřit vlastním očím, a dokonce začala štěstím ječet, když uviděla Eloru. V okamžiku se k AI rozběhla. "Eloro!"

AI se povznesla ke Kaře a sama pocítila úlevu. "Jsem ráda, že jsem tě našla Karo."

Kara se konečně dostala k AI, a se zrychleným dechem se jí zeptala. "Co tady děláš?"

"Vrátila jsem se. Mám nové rozkazy od kapitána Marshfielda."

"CO?! Ty jsi měla kontakt s kapitánem?!" Vyjekla Kara nadšením.

"Ano. Když jsem dokázala trochu utéct, tak mě pořád sledovali. Netrvalo jim moc dlouho zjistit, že jdou po špatným cíly."

"Jo Shane nás našel." přiznala Kara.

"Když jsem si toho všimla, tak jsem dokázala najít jejich informační síť. Věděla jsem, že budu potřebovat pomoct. Nejsem bojová AI, tak jsem nemohla nijak pomoct. Jsem moc šťastná, že jste to zvládli i beze mě. Tak jsem se snažila najít někoho, kdo by nám pomohl. Dokázala jsem navázat kontakt s kapitánem Marshfieldem."

=Flashback=

"Omlouvám se pane. Selhala jsem a zklamala vás. Nejsem hodna toho být AI na vaší lodi." Elora hlásila výsledek její mise a cítila se velmi zahanbeně. Zklamala svého pána, a věděla že nechala lidi napospas nebezpečí. Ale Marshfield trpělivě naslouchal každému jejímu slovu.Věděl že má hodně velké štěstí, že mu nevzali komunikátor, který měl schovaný v uchu. Vždycky prováděl takovéhle triky, když to bylo třeba. 

"Neomlouvej se Eloro, pořád jim můžeš pomoct. A nám taky, teď poslouchej. Potřebujeme nějaký kontakt s venkovním světem. Vypadá to, že se zbavily zásobovacích lodí, a hlásí stejně jako my. Myslím, že používají něco na měnění hlasu, aby nikdo nevěděl kde jsme. Ale určitě sami dobře vědí, že nás tu nemůžou držet dlouho. Nemyslím, že naše loď je to co je zajímá. Mám hodně velké obavy, že už teď mají Eddieho. To není dobré znamení. Neřekli nic o Benovi a ostatních, ale snaž se je najít. A jestli můžeš, tak sežeň nějakou menší loď, aby si je tam ukryla. Tak by mohli být alespoň trochu víc v bezpečí."

Elora přikývla a chápala velice dobře. "Ano pane. Vykonám."

"A Eloro, než mě vypneš jako tenkrát Eddie, tak buď opatrná. A postarej se o sebe." Elora poté přerušila spojení.

"Budu pane."

=Flashback=

"Vážně se mi ulevilo, že jste naživu." vydala ze sebe Elora, ale Kařinu tvář naplnil náhle smutek.

"Ale Eddie je pryč. Dostali ho. A my musíme najít ostatní." Kara viděla, že Elora souhlasí, a tak mohli teda začít s pátráním na celé pláži a možná i ostrově, ale mělo to svou cenu.


\ ---- \


"Nech mě jít! Nech mě jít! Musím jít k němu!" Keith křičel a naříkal, když se snažil dostat z Benova sevření. Pilot ho pevně držel zpátky, když vědec zuřivě rozhazoval rukama. Ben věděl, že Keith nemá žádnou sílu. Bylo to přání a strach, chtěl vidět EDIho, a tomu dodalo nějakou tu sílu, ale byl už unavený. Ben cítil studené slzy v jeho očích, protože věděl, že ho tam nechali. Dokonce to museli udělat! Protože EDI se sám rozhodl, nemohli ho zachránit. Ben ho pořád viděl, jak je opouští, a když si vzpomněla tak sebou v šoku trhl. Keith najednou zkolaboval, Ben ho pevně přitiskl a přidržel blíž. Vědec si nahmatal místo na hrudi, kde mu teď bouřlivě bilo srdce. S bolestí v něm otevřel oči.

"Eddie..." zašeptal a druhou ruku natahoval k místu, kde naposledy viděl svého syna. Ben ho stále držel, a díval se stejným směrem. Když ruka najednou poklesla, tak jím projel šok. 

"Keithe!" zaječel Ben a Orbit už ho nevnímal. Ben okamžitě začal hledat puls, a pocítil obrovskou úlevu, když ho ucítil. Byl naživu, ale... Ben mu pročechrával vlasy se smutným pohledem. Tohle nechtěl. Nikdy. Nechtěl ztratit EDIho. Nikdy nechtěl, aby se tohle stalo Keithovi! On chtěl jenom svého syna, nic víc než to. Tohle nebylo fér, a Ben to věděl. Stále zkoumal vědcův puls, a s úsměvem ho přitiskl blíž, když si byl jistý, že bude v pořádku. Byl tam ten hrozný pocit ztráty, a snažil se, aby se cítil trochu lépe. Ale on prostě nemohl...


\ ---- \


"Kde, co, kdo, proč, kolik..." Henry si brumlal bezvýznamná slova, když si začal mnout hlavu. Zvedl pohled a začal vykašlávat písek. Za tohle mu zaplatí, o ano zaplatí, vážně! Henry byl teď velice nasraný. A to přitom nebylo nikdy lehké se k tomu dostat, protože byl klidný člověk, ale oni uspěli! A taky to pocítí! "Nikdo nebude ubližovat mým přátelům!" zařval a vyskočil. Možná ještě nebylo tak pozdě vrátit se do armády.

"Jo!"

Henry byl docela zmatený, když to uslyšel. "Time slyšel si to?"

"Jo, stojíš mi na ruce." Henry se v šoku zahleděl dolů, a ztěžka polkl.

"Ou, promiň."

"Vytáhni mě odsud." poprosil Tim a Henry ho za ruku vytáhl ven. "Díky." poděkoval a po chvíli kdy si třel oči kvůli písku, se rozhlédl. "Jsme tu sami." Tim zamrkal, když ucítil klidný dotek na jeho rameni, který se změnil v poklepání. 

"Ne to nejsme." Henry mu odvětil, když se něco úžasného v jeho pohledu. Tim si poté všiml taky, a musel se štěstím smát.

"Karo!" vyskočil, a Henry se s úsměvem zazubil na připlouvající Eloru s Karou. Přítomnost Elory ho překvapila, ale zahřálo ho to. Protože to byl náznak, že i když se stane něco opravdu špatného, tak je tam pořád ještě naděje. 

"Hej kluci!" Kara seskočila z Elory, když dosáhli pláže a oba muže pevně objala. "Jsem ráda, že jste v pořádku."

"To my taky." odpověděl jí Henry a podíval se na Eloru. "Co tu děláš?"

"Mám nové instrukce. Jsem tu abych vám pomohla."

"To vysvětlím později, teď musíme najít Bena a Keitha. Brzy bude noc." přidala se Kara a začali hledat na dalších místech pláže.


\ ---- \


Ben čekal, teď se nic jiného dělat nedalo. Dobře, mohl jít hledat své přátelé. Ale noc se blížila a smysly mu říkaly, aby zůstal na místě. Nemohl si pomoct, aby se na to místo nedíval. Pořád sledoval moře před ním, a západ slunce. Cítil se, jako by mu vzali jeho vlastní část. Když snížil pohled, tak zkontroloval Keitha. Držel vědce blízko u sebe jednou rukou, a o všem přemýšlel, tenhle moment by byl o tolik šťastnější, jen kdyby tu měli i EDIho.

Ben to musel přiznat, zlomili ho. Zklamal, prohrál, nebyl nejlepší pilot na světě, a nebyl nejlepší člověk a nebo nějaká blbá špička meče. Až moc si o sobě myslel, myslel že může být nejlepší, ale oni mu ukázali, že není. Nemohl nic udělat pro EDIho, nemohl ho zastavit, ani ochránit. Možná po tom všem nebyl, ani dobrý přítel .Začínal mít nutkání se začít nenávidět. Na co byla armáda? Námořní letectvo? Všechny jeho schopnosti, hodnosti, a sláva, když nemohl uchránit přátelé? Byly zbytečné stejně jako on! EDI byl zase jednou ten, kdo je musel zachránit. On byl celý plán, byl lepší než Ben. A Ben to teď poznal.

Ben se konečně probudil z moře svých myšlenek, když si všiml, že se Keith troch pohnul, a raději ho přitiskl k sobě. Protřel si rameno druhou rukou a zafuněl. Jacen byl hajzl. Ben byl upřímně zděšený tou myšlenkou, že EDI byl v jeho rukou. Teď najisto věděl, že nenáviděl šílené vědce. O shana se ani nestaral, Ben věděl, že EDImu nic neudělá, akorát plnil rozkazy od Jacena. Takže v tomhle případě mohl být EDI v bezpečí. Ben zamrkal svýma modrýma očima a vzhlédl k obloze. Teď si opravdu nebyl tak jistý, jestli tam opravdu patří, jestli měl nějaké právo tam létat. nevěděl, co dělat, až Keith vzbudí. Ano, řekne že je s ním, a všechno bude v pořádku. Ale Ben měl teď sám určité problémy tomu věřit. Cítil, jako by to byla lež.

"Bene!" ten hlas! Volal ho, a to věděl najisto! Ben se podíval, a jeho oči se rozšířily když uviděl jeho přátele a.... Eloru?

"Jseš si jistej, že to není akorát nějakej obří slimák?" argumentoval Henry a Kara obrátila oči v sloup.

"Je to on! A doktor je tam taky!" odpověděl Tim s dalekohledem před očima. 

"To je fajn." přidal se Henry, když viděl, že Kara se k nim už rozeběhla. Nezastavil jí, a ani se k ní nepřidal, jen pokračoval. Tim s Elorou udělali to samé. Ben jí sledoval, jak k nim běží, a v tu chvíli nedokázal nic cítit. Blížila se k nim, a jeho oči se zaleskly, když si něco uvědomil. Teď si byl úplně jistý, že pro ní není dost dobrý.

"Bene!" zakřičela šťastně a objala ho. "Jsi v pořádku." usmívala se, ale když se mu podívala do očí tak ten úsměv zmizel. "Bene?"

"Postarejte se o Keitha. Ne mě." řekl jí a Kara byla na chvíli docela zmatená. Bylo to, jako by někdo vzal jejich Bena, a dal jim jiného, zase jednou. A už teď věděla, že tahle verze se jí nebude líbit. 

"Bude to v pořádku Bene. Nejsme tu sami." snažila se ho ujistit, a poté něžně protřela Keithovi tvář. Netrvalo jí dlouho, než ho k sobě přitáhla a nechala ho se o ní opřít. "Podívej." Nasměrovala Bena a otočila hlavu k moři. Ben zamrkal a poté si všiml malé lodi. Vypadala jako jedna z těch blízko pobřeží a jachet. Zíral na ní a poté se otočil ke Kaře. "Elora nám zajistila loď."

"Ano, ale myslím, že bychom jí měli po tomhle vrátit." odvětila AI a Henry s Timem vzdychli. Hlavně Henry.

"Měli bychom ho tam odnést." pověděla mu Kara a Ben beze slova přikývl.

"Jseš si jistej, že jsi v pořádku?" Kara se ho na lodi velice starostlivě ptala. Hladila mu tvář, a nelíbilo se jí, že jí skoro vůbec nevnímá.

"Jsem. Jsem v pořádku. Postarejte se o Keitha, prosím. Potřebuje to nejvíc." Ben jí odpověděl, a Kara poté konečně přikývla. Opravdu doufala, že jí řekne víc. Věděla, že není v pořádku. Byl unavený, ale cítila že je zraněný uvnitř. Stačil jí jediný pohled, aby to viděla, ale měl pravdu. Nechala ho samotného v pokoji. Henry navrhl , aby Keitha vzali ven nahoru, dokud je slunce venku, ale Ben tam nešel. Díval se dolů, a s hlubokým vzdechnutím se opřel o zeď. Schoulil se na posteli, a ponořil se do myšlenek. Nemohl uvěřit, že dopustil, aby se tohle stalo. Pořád to viděl před sebou, a nemohl se toho zbavit. "Eddie... Keithe... Omluvám se." zašeptal a doufal, že ho můžou nějak slyšet. EDIho už necítil.

Kara Keitha hladila po vlasech a tváři. Doufala, že se brzy probudí. Po tomhle všem začala chápat. EDI nebyl zlý. Nikdy nebyl. Kdyby v sobě měl nějaké zlo, tak by tohle neudělal. Nechal se uvěznit, zavřít, jen aby je zachránil. Stejně jako tehdy, když pro ně obětoval život, ale teď ho viděla bojovat. Viděla ho používat sílu, aby je ochránil a bojoval za ně. Byla v tom čest. A potom všem se nechal vrazit do pout a nechat se mučit. A ona věděla, že pro něj o byl jen začátek. Tohle si nepřála.

Když se podívala na Keitha, tak se cítila tak moc provinile. Cítila, jako by to byla její vina. Po tom všem co EDImu řekla, dívala se na něj, a co mu udělala, tak jí znova zachránil život. Dokonce jí ani nenapadl, nebo cokoliv jiného, vždycky tam jenom byl a díval se na ní, těma modrýma očima. 

Překvapeně zamrkala, když si všimla, že se Keith začíná budit. Hledal rukou okolo, a poté zakňučel. "Eddie..." zašeptal slabě v zakňučení, a Kara se na něj podívala zblízka. Po chvíli ho k sobě přitiskla. 

"Není tady. Ale já jsem." Cítila, jak se stisk na její paži zesiluje, a znova se na něj podívala.

"Eddie... Vrať se..." Kara ho se soucitem poslouchala. "Prosím..." Zasténal, a Kara viděla že začíná plakat. 

"Keithe..." Kara mu něžně pohladila jeho hřejivou tvář, aby odhrnula slzy, a lesklé modré oči se otevřely. Podíval se na ní, a Kara ho k sobě přitiskla. "Omlouvám se."

"Proč, jen proč?" Keith zavzlykal, a slzy se mu začali řinout dolů po tváři. Opřel se o Karu, a ona na všechno zapomněla. Už tam nebyla žádná nenávist. Ovinula kolem něj ruce, a schovala ho v objetí. Začala ho hladit na zádech a tváři. To že muži nepláčou byla, asi ta největší lež. Ale teď věděla, že to nebyl pláč muže. Byl to pláč zlomeného otce. Cítila jak silně mu tluče srdce. Kara začínala taky vzlykat, tak ho přitiskla blíž, protože to taky začínala cítit. Byl tam smutek a lítost, a před tím utéct nemohla.


\ ---- \


"Musí být nějaká cesta, jak se spojit se světem. Musí." Tim zkoumal každou možnost, jak se dostat do kontaktu s námořnictvem. Vypadalo, to jako by zablokovali každý signál na tomhle místě. Začínal se cítit docela  beznadějný, tohle určitě nebyl dobrý den. Chtěl udělat něco správně, a navrátit nějakou tu dobrou náladu. Nikdy si nemyslel, že se dostane do situace jako je tahle, a nebyl tím moc nadšený. 

"Určitě najdeme nějakou možnost, jak tu pomoc sehnat." Elora mu skočila do myšlenek a on se soustředil na AI.

"To doufám. A jak si vlastně sehnala tuhle loď?"

Elora na chvíli mlčela, ale poté odpověděla. "Pro AI není nic těžkého ovládat jiné stroje, které v sobě mají čipy a podobně. Našla jsem jí v jednom z opuštěných přístavů. Lidé si nedávají moc pozor na majetek." řekla v nevinném a sladkém tónu.

"Teď nás budou vinit ještě z krádeže." těžce polkl. "A já si myslel, že Eddieho stahování hudby je dost. Proč prostě nemůžeme utéct a sehnat pomoc?"

"Protože po nás půjdou. Nevěřím, že nás nechají zdrhnout."

Tim nad tím popřemýšlel. "Shane nás nechal."

"Protože něco ví. Time jestli chceš, tak ti můžu o něčem povědět, o něčem co existuje jen mezi člověkem a AI."

"O čem?"

"Povím ti to."


\ ---- \


Henry trpělivě přecházel po palubě lodi, zatímco co přemýšlel, co má udělat. Připadalo mu, jako by byl jediný koho nerozdrtil ten psychický nátlak na mysl. To nebylo to nejlepší vědět. Zašel dolů do pokoje, kde Ben stál a zíral skrz okno. Henry viděl světlo západu slunce na tváři svého přítele, a po chvíli položil ruku Benovi na rameno. Dokázal se usmát, když se na něj Ben obrátil. 

"Není to tvoje vina. Tentokrát ne."

"Potřebuju ho Henry. Potřebuju." Ben mu tiše odpověděl.

"Každý potřebuje své přátelé Bene. To víme přece moc dobře, nikdy jsi mě nezklamal. Někdy umíš fakt velkej blbec, když chceš, ale umíš se postarat o přátelé. Eddie to určitě ví." Benovi oči se zaleskly, když se nejistě podíval na Henryho. "Určitě na to spoléhá, že se pro něj vrátíš Bene. Stejně jako tenkrát s Keithem v Koreji. Nezklamal si ho."

"Henry..." 

"A teď by sis měl pořádně odpočinout. Budeme tě potřebovat svěžího, jestli máme něco dokázat." Henry mu ukázal veselý úsměv. Ben s vzpomněl, jak moc mu Henry chyběl, ty roky. Vzpomněl si na všechny dobré a špatné časy, které spolu strávili. Uvědomil si, jak silné a hluboké jejich přátelství doopravdy je. "Bene pamatuješ si, když mě ostatní šikanovali? Často jsem byl sám, ale pak si tam byl najednou ty. Najednou jsem měl skvělého kámoše. A Eddie teď prožívá to samé, jak já. Nemusíš se za to vinit."

Benovi oči se naplnily lesklými slzami, a odvrátil zrak od Henryho. Afro-Američan jen vzdychl, a něžně Bena posadil na postel. Sedl si vedle něj a hvízdl. Když se Ben pořád snažil vypadat silně a skrýt slzy, Henry ho k sobě přitáhl blíž jednou rukou a druhou mu prohrábl a rozcuchal vlasy.

"No tak Bene, usměj se." Henry se chechtal, a modré oči se na něj zahleděli. 

"Nemám náladu." konečně se ozvalo zašeptání a Henry ho akorát se zafuněním přitáhl zpátky.

"Budeme tu sedět tak dlouho, dokud se neusměješ." upozorňoval ho Henry a uslyšel Bena vzdychnout. "Nezapomeň, že Eddie je přece budoucnost, vydrží. Počká na nás, než se vrátíme." všiml si, že Ben se o něj se zavřenýma očima opřel, s nepatrným úsměvem. To Henrymu pro teď stačilo.


\ ---- \


Jacen byl velmi spokojený, šťastný a nadšený, a šťastně si třel ruce o sebe. S vychytralým úsměvem se ohlédl na EDIho. AI byla stále v řetězech, a snažil se osvobodit. Jacen se otočil zpět k Shanovi.

"Víš, co máš dělat. Držte ho v řetězech, a musíme ho dostat do jeho nového domova." Jacen zachytil EDIho vražedný výraz, a zazubil se. "Vypadá to, že jsme ti přistřihly křidýlka. Pohněte!" Jacen zakřičel a EDI šokovaně sledoval, jak ho uvěznili v kleci, která se začala hýbat. Se zmateným pohledem se rozhlížel okolo, a pohled mu vázl na Janovi a Shanovi. Poté viděl, jak se otevírají obří dveře, a jak jimi procházejí. Odmítavě zavrčel, ale elektrický šok mu připomněl, že nic nezmůže. Světlo zmizelo a objevila se modrá záře v temném tunelu.

"Víš Shane dneska mám moc šťastnej a veselej den. Ty určitě taky." EDIho oči se zúžily. Jacen byl šílený člověk, a on nebyl žádná hlavní cena, pro nějakého šíleného pošuka. Světla blikala ve tmě, a on sledoval oba. Ostatní lidé ho ani moc nezajímali, ti kteří je následovali. Pomalu začínal nenávidět ten velký kruh okolo jeho krku. Snažil se to sundat křídlem, ale dostal další šok. Akorát zafuněl, a zavrčel. 

"Nevím proč bych měl. Je to jen další AI."

"Hn. Myslel jsem, že budeš víc nadšenej. HA HA umím si představit Keitha, jak někde bulí jako malé mimino!" Jacen se zasmál nahlas a šíleně, a poté se zadíval na EDIho. AI mu neukázala žádnou myšlenku. "Fajn." když konečně dosáhli správného místa, klec sesedla a zmizela. EDI viděl další lidi, jak se k němu blíží s nástroji. Věděl, co od něj chtějí.

"Ou. Tak to ne." zašeptal a použil silnou elektrickou vlnu, aby je odrazil zpět. Když se i další a ti samí lidé pokusil znovu, napadl je. Dokonce rozsekal dalšího robota. Tak lehce ho nedostanou! Jacen to sledoval, a po chvíli ho to začalo otravovat a nudit. 

"Zkoušejte to dál. Jestli to bude potřeba, použijte na něj elektrické zbraně! Je to jen o čase, kdy podlehne." Jacen se poté obrátil k Shanovi. Hoch tam jen stál a sledoval to. Akorát se chtěl ohlédnout, když ho Jacen srazil na zem tvrdou ranou do tváře. Zalapal po dechu, a se zakňučením si začal mnout tvář. Byl si jistý, že v puse cítil krev. Po chvíli se oběma rukama zvedl, a cítil jak se mu točí hlava. "CO TO KURVA DĚLÁŠ SHANA?! JSI S NIMA?! JE MI ŠPATNĚ Z TOHO JAK MĚKNEŠ!" Jacen na něj začal řvát. 

"Neudělal jsem nic špatného." Shane zakašlal, a na rukavici uviděl krev.

"Ooo jistě že ne. akorát to že Eddie je dobrej. a ukázal si slabost! TO NEMŮŽEŠ DĚLAT! CHC ABY SI BYL CHLADNEJ, SILNEJ A BEZCITNEJ!" 

"Tohle říkáš pokaždé..." Shane zasípal, a poté zakřičel bolestí, když mu Jacen brutálně popadl a zmáčkl ruku.

"Chceš abych to udělal znova Shane? Chceš, abych vymazal tvojí slabost? Kdybych tu nebyl já, tak ty nejsi nic!" stále mačkal Shanovi ruku, a když viděl že už má hoch dost, tak ho nechal být. Sledoval Shana, jak se choulí do klubka, a s kňučením si tře bolavou ruku. "Jseš ubohej, jen už když se na tebe podívám. Myslel jsem, že jsem tě udělal silnějším." zamrkal, když se od EDIho znova zablesklo. "Dokonce i ta AI je silnější než ty. Zvedni se." nařídil, a Shane si stále třel ruku skrz rukavici. Dokonce mu připadalo,že by mohla být zlomená. "ZVEDNI SE!" 

Tentokrát Shane poslechl,  a pomalu se zvedl na nohy, a díval se dolů. "Ano pane..." sikl, když znova ucítil bolest v ruce a kousl se do dolního rtu. 

"To je můj kluk." přešel k Shanovi blíž s úsměvem na tváři. "Neboj už na to nebudeš sám. Sehnal jsem ti nějakou výpomoc. A teď dohlížej na tu AI!" Shane zmateně zamrkal, a Jacen mu se zazubením rozcuchal dlouhé vlasy. "Teď buď hodnej kluk a dohlídni na naši novou AI." dokončil, a odešel. Shane ho sledoval odejít se zafuněním, a poté se podíval na EDIho. Tohle zabere hodně času a snažení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama