Through my soul - 44 část - Vezmi mě domů - 1. část

1. července 2011 v 0:09 | StealthKaelly |  Through my soul
Stealth 2 - Flight to home
Through my soul - Přes mojí duši
44. Vezmi mě domů
1. část


Konečně! Konečně to byla pravda! EDI byl jeho, a jenom jeho! Jacen procházel okolo s velmi ťastným a natěšeným zlým úsměvem, okolo poražené AI. Tohle byl triumf. Klekl si a s mlsným pohledem si prohlížel svou kořist. Byl to nádherný stroj, a jeho starý přítel musel určitě vynaložit hodně úsilí aby vytvořil tak úžasnou věc. Dotkl se EDIho černého těla a přejel po ním prstem. Vychutná si to, až se bude moc podívat do jeho CPU! Shanova zrada nebyl tak velký problém, když konečně dostal co chtěl. Ano, bylo to nečekané, ale Jacen si velice dobře pamatoval, že Shane už dřív něco takového zkoušel. Teď mu akorát dá nějaký čas na zotavení (možná), a poté se rozhodne pro jeho další úkol. Tenhle okamžik ale sloužil k tomu se jen dívat a vychutnávat vítězství.


"Narodíš se jako nová a ještě mocnější AI."

/ - /

Nikomu ráno nedělalo problémy ihned vstát.Tohle ráno bylo důležité, byl to začátek dne, kdy měli šanci najít Jacena. Kapitán souhlasil s Benovou prosbou, aby mohl zkusit najít EDIho jeho vlastními smysly. Možná to byl šílený plán, ale všechno se zdálo až moc reálné na to aby to mohli ignorovat. Také očekával zprávu od armády, co mají v plánu ohledně letadlové lodi Abraham Lincolna. Tohle všechno se rozhodne dnes. Pravdivá otázka, ale byla jestli bude Ben úspěšný a najde Jacenovu divnou základnu. Jestli ano, tak si kapitán Bruce klidně koupí lístek do první řady aby to viděl.

Ben měl přímo hlad po tom vidět a cítit EDIho. Věděl že ho dokáže najít, jediná věc která ho ale od včerejška trápila bylo, že se EDI od té doby vůbec neozval. Myslí se mu proháněla malá starost, jestli to nemělo něco společného s tím mrazivým pocitem. Ale bude mít možnost si všechno ověřit osobně. Kapitán řekl, že je nechá pilotovat jejich letadla na jeho vlastní zodpovědnost.

Když se konečně shromáždili na runwayi, tak tam už stál kapitán Bruce aby jim řekl několik slov. "Dobře děcka, je čas ukázat jestli jste tak dobří, jak říkáte. Ale z toho co jsem slyšel nečekám, že nám ta letadla vrátíte v jednom kuse."

"... To čekáte správně, ale pokusíme se." slíbil Ben a Kara přikývla, a po chvíli šťouchla Bena do ruky.

"Nebojte pane, vrátíme se i s vašimi letadly."

"Ano... Máte už nějaké nápady jakým směrem se vydat?"

"Poletíme na východ." Ben odpověděl a kapitán přikývl.

"Zůstaňte v kontaktu a hodně štěstí."

Chystali se nasednout do letadel, když Tim zatahal Bena za rukáv. "Pořád si myslím, že bych neměl jít a- ÁÁÁÁÁ." Tim začal křičet, když ho Ben popadl a hodil do sedadla. "

"Jdeš s náma." Ben si stál za svými slovy a Tim poslechl. S velkým vzdechem se opřel do sedadla a připravil se na odlet. Byly tři letadla, která dokázala pobrat dva lidi, a když Henry spočítal že bude v letadle sám, tak začal říkat že jsou k němu rasisti. Ben to opravdu nebral vážně, protože to říkal často. A vždycky se z toho vyklubal vtip. Henry naskočil do letadla, a okusil ten slastný pocit, že může znova řídit letadlo. Stále si pamatoval jak tyhle potvůrky řídit a nemohl se dočkat odletu.

Kara kontrolovala všechny systémy a čekala na Keitha, až se uvelebí v sedadle, když si všimla Henryho. Věšel na sklo kokpitu malý talisman Playboye, a Kara na to nemohla zírat bez prázdného pohledu. Když se otočila, tak Keith kývl a ona se usmála.

Jeden po druhém se začali zvedat k obloze. Byl to úžasný pocit, že mohl znova ovládat takový stroj a vzlétnout k obloze. Byl čas létat a bojovat. Když byli už ve vzduchu s dalšími čtyřmi letouny, tak se Ben soustředil na jedinou věc. Potřeboval cítit EDIho. Zavřel oči a byl rád že to nikdo neviděl, protože ostatní by určitě začali vyšilovat. Měl oči zavřené, a ponořil se do temnoty své mysli. Zatrhly se mu oči, když cosi ucítil. Bylo tam malé světlo, dotkl se ho a ve vteřině se podíval do reálného světa.

"Mám to." zavolal a předal informace celé letce. Zazubil se, když viděl že to není moc daleko od nich.


/ --- /


"Ano, ano, položte ho sem." EDIho položili na místo kam měli, kde se měl zrodit jako nová AI. Jacen tu viděl trpět mnoho strojů a teď přišel EDIho čas. Byl to moment vítězství, a když o tom popřemýšlel, tak měl možná vzbudit Shana, aby to přece taky viděl. To by k němu bylo fér. Chtěl vidět ten strach v jeho očích, to zklamání. Ale než mohl pokračovat ve svých mlsných myšlenkách, tak ho vyrušila Andrea.

"Můžu se vás zeptat, kde jste tuhle AI přesně vzali?" zeptala se a Jacen se k ní otočil. Nebylo to nějak extra důležité, ale něco jí na té AI připadalo povědomé. Když se Jacenovi rty začali pohybovat a tvořit slova, tak pozvedla obočím. Po chvíli její tvář navštívil ohromený pohled.

"On je vojenská AI, kterou vytvořil před dvěma lety můj starý přítel. Jeho sféra byla změněná zásahem blesku. Měl být určen k tomu, aby spolupracoval se třemi piloty. Myslím, že ten kterého jsem tu taky viděl, se jmenuje Ben Gannon. Nebo něco tomu podobného, podle informací co jsem dostal. Byl velitelem jejich letky." Tyhle slova přinutily její oči,. aby se zaleskly a pusa se jí otevřela. To jméno.

"Co jste to říkal? Ben Gannon?" zeptala se skoro, jako by měla potíže tomu uvěřit. Jacen byl její reakcí docela překvapený. Bylo to jako by zahlédl v jejích očích hořící plamen. Opravdu nevěděl, proč by tohle jméno mělo být tak důležité.

"Ano, proč?"

Andrea s vyzývavým úsměvem zamrkala. "Myslím že o tomhle si budeme moct promluvit později." podívala se na EDIho. "Vaše AI se probouzí."

Jacen se díval na EDIho, jak se jeho modré oči otevírají, a poté se na něj ihned upřeli. Ozvalo se zavrčení a Jacen se zhluboka zasmál. EDI si až poté uvědomil, že je k zemi připoutaný silnými lany. Tohle nemohlo být v žádném případě dobré. Divoce se díval okolo sebe a byla tam spousta lidí. Cítil ten tlak, který na něj narůstal. Přimhouřil oči. Nebylo cesty ven.

"Teď když si konečně vzhůru, tak chviličku počkej prosím. Myslím že Shane bude tohle chtít taky vidět."

Shane tam jenom ležel, ale nespal, i když od toho nebyl moc daleko. Jediné co teď chtěl bylo usnout. Chtěl se osvobodit od té bolesti, kterou mu nabízelo jeho zraněné tělo. Bolela ho hlava, a cítil krev v ústech. Už to byl nějaký čas, kdy ho Jacen zmlátil tak tvrdě. Zkusil se posadit a použil k tomu i ruce, ale po několika vteřinách spadl zpět na postel. Protřel si levou ruku, nevěděl co dělat. EDI byl znova zajatý. Teď Jacen dokončí svůj plán. Musel mu pomoct se odsud dostat- ale pokaždé když se pokusil se aspoň posadit, tak znova upadl. Měl dokonce problémy udržet rovnováhu. Bylo pro něj těžké dýchat, a vzpomněl si na všechny ty údery do hlavy. Protřel si hruď se zakňučením a poté uviděl světlo. Dveře se znova otevřely. Zavřel oči a poté znova ucítil Jacenovu tvrdou ruku, jak se mu zarývá do kůže.

"Přišel čas Shane! Doufám že jsi na to připravený!" Shane ani nekřičel, protože se musel zhluboka nadechovat. Jacen ho vytáhl z postele a přinutil ho jít s ním. Nebylo to lehké, protože Shane měl problém s udržením rovnováhy a jít rovně. Celé tělo ho bolelo, a mačkal si levou ruku. Ta ho bolela nejvíc, protože byla zlomená. Jacen s ním neměl žádnou trpělivost aby na něj čekal, takže ho párkrát popadl a hodil ho před sebe. Jednou Shane až spadl na zem a pokusil se vstát. "Jseš slabej Shane! Takhle jseš mi k ničemu! A buď rád, že jsem tě nezabil za to co jsi udělal!" Shane se na něj slabě podíval a Jacen ho znova popadl a zvedl nahoru. Když se konečně dostali na místo určení, tak Shana držel zezadu za krk. Prsty se mu zarývali do hochovi kůže a Shane trochu potřásal hlavou. EDIho oči se v šoku rozšířily, když viděl jak Jacen drží Shane za krkem. "Podívej se! Tohle je co si zasloužil za to že ti pomáhal! Zahajte proces!"

EDI nevěřícně koukal na to, jak se všechny ty lana aktivují. Nahlas zavrčel, když znova ucítil velký kruh na krku. Cítil až moc dobře, o co se snaží. Chtěli se dostat do jeho CPU, a zničit jeho sféru. Teď když měli konečně možnost všechny ty dráty připojit k jeho tělu. To co zažil doteď byl boj jeho vlastním tělem. Tohle bylo odlišné. Mohl bojovat jen vlastní vůlí žít. Aby to bylo ještě horší, tak znova začali používat elektřinu. Pomalu začal klesat k zemi. snažil se vydržet stát, ale kola mu podklouzávala, jako celé jeho tělo. tohle už bylo moc, už to déle nemohl vydržet. Až moc, moc dlouho, bylo to moc silné. Cítil jak se na jeho těle vypalují popáleniny, cítil, jak by chtěl raději vybuchnout, jen aby se dostal pryč!

Bylo to jako by se pro něj čas zastavil, vzpomněl si, že by se neměl nikdy vzdávat. Ale jak mohl vydržet? I kdyby byl Ben blízko, tak ho nemohl cítit. Tohle všechno dělalo jeho mysl mlhavou a rozmazanou, nemohl cítit nic jiného než bolest a zoufalství. Znova se zkusil postavit, a všiml si Shanova smutného pohledu. Pokusil se mu pomoct, a to pro něj byla ohromná chyba. Ale EDI litoval hlavně toho, že nikdy nedostane šanci mu za to opravdu poděkovat.


/ --- /


Ben to cítil, byli blízko. Byli u jednoho z pobřeží severní Ameriky, a Ben věděl že se tam něco schovává ve stínech. Celá letka čekala na jeho rozkazy. Snažil se naslouchat, ale poté mrkl a viděl to! Pevnost se objevila přímo před jeho očima jenom na tři vteřiny, ale viděl to! Bylo to jako by světlo a stíny nechtěly spolupracovat s Jacenovými plány, a prozradily jeho systémy neviditelnosti. Zaměřil na to místo, a Tim ihned poznal že vystřelí. Jestli mine, tak to zkusí znova, ale tu zatracenou věc najde!

Zkusil to na poprvé, a všichni piloti mu věnovali pozornost. Ale když střela dopadla do vody, a nic nezasáhla, tak všichni zamrkali údivem. Ben akorát zafuněl a zkusil trochu změnit směr. Henry trpělivě čekal, co se stane. Když si na druhý pokus nevedl dobře, tak Kara akorát vzdychla a čekala na další. Ben začínal mít menší domněnku, že to možná byla nějaká iluze v jeho mysli. Ale poté se jen podíval na modrou oblohu a slunce a zmáčkl tlačítko. To už neminul!

Střela se srazila s neviditelným objektem, jako kus křehkého skla a zazářil oheň. To byl signál pro všechny! Neviditelnost začala mizet a další střely začaly zasahovat pevnost. Každý pilot se zapojil do střelby a útok začal.

"Grrr. Co je tohle?" Jacen zavrčel když ucítil, jak se podlaha otřásla.

"Pane střílejí na nás! Nějak nás našli!" Někdo zavolal na Jacena a ten zavrčel jako šílený pes.

"Tak pohněte svejma tlustejma prdelema a braňte se!"

Henry zapískal do mikrofonu, když viděl jak se z pevnosti začínají nořit letadla. "Bene myslím, že tu máme menší problém. Tohle nevyřídí ani můj playboy talisman."

"Jo, takže co teď veliteli?" Kara se zeptala a Ben neváhal odpovědět.

"Všechno co potřebujeme je dostat se dovnitř. Tak dovnitř prostě vrazíme. Určitě tam mají nějaké dveře." Kara přikývla bez jakýkoliv protestů.

"Tohle už popravdě zní jako plán."

"Veliteli letky, můžete teď vést, zkuste bojovat dokud se nedostaneme dovnitř."

"CO?" velitel zaječel v šoku, ale než mohl něco říct, tak už tři letadla začali měnit směr a spěchali do srdce bitvy. Začali nahánět nepřátelská letadla s prudkou rychlostí a manévry. Začali je sestřelovat. Ben viděl, že na tohle nejsou tak dobře vytrénovaní. Nebylo to těžké je sestřelit. Henry si užíval šanci, že může znova létat, a nechal dvě letadla aby se za ním honili. Zvedl letadlo výš, a poté s obloukem zamířil znova dolů. Letouny ho stále pronásledovaly, a Henry viděl že se soustřeďují pouze na něj. Takže věděl že si nedávají pozor na to, co je před nima. Vzpomněl si na dobu před dvěma roky, když se snažil chytit EDIho, ale byl až moc blízko a oni dělali teď tu samou chybu. V poslední sekundě na útěk zvedl letadlo, a dva letouny narazili přímo do pevnosti.

"A tohle je co mě naučili v škole." zazubil se a pokračoval v cestě. Kara nevěnovala hravé části bitvy, akorát je sestřelovala dolů. Když je Ben znova zkontaktoval, tak jim oznámil, že našel vchod. Teď když tam přímo mířili, Kara začala přemýšlet, jak se vlastně dostanou dovnitř. Ale jedna z Benových střel to velice rychle vyřídila... Ale pak tam byl další problém ohledně letadel...

Tim začal křičet a mávat rukama, když Ben s mlsným pohledem zamířil letadlo přímo do nově vytvořeného otvoru. Kdyby ho pásy tak dobře nedrželi v sedadle, tak by nejraději s chutí vyskočil přímo z letadla. Ben byl teď opravdu šílený, to věděl určitě! Ben nechal letadlo , aby vklouzlo dovnitř a dokonce i s tvrdým přistáním to dokázali. Tim se odmítl podívat, a sundat si ruce z očí. Trvalo mu několik vteřin, než otevřel oči, když Ben začal odepínat bezpečnostní pásy. Tim opravdu doufal, že se nezvedne a nevyskočí z letadla. Ale Ben musel být sakra debilní a tvrdohlavý, takže udělal pravý opak. Tim neměl v úmyslu zůstat v letadle sám, a věděl že by ho Ben vytáhl ven, tak chtěl vstát. V tu chvíli ben otevřel kokpit a se škodolibým úsměvem hodil granát.

"Překvapení zmrdi!" Granát explodoval a Tim jen zhluboka polkl. Tohle bude určitě dlouhý den. Když ho Ben popadl a vytáhl tak oba dopadli na podlahu, Timovi oči se vytřeštily šokem a pevně se přitiskl l Benovi, když uvnitř "přistáli" ostatní dvě letadla. Když Kara s Keithem vyskočili ven, tak je následoval Henry. Wadová pozvedla pohled k letadlům a potřásla hlavou.

"Asi jsem vážně neměla slibovat, že ty letadla vrátíme vcelku."

"Jo teď vypadáš, jako lhářka Karo." Henry se zazubil a přešel k Benovi. "Takže dojdeme si teď konečně pro Plechounka?" zeptal se a Ben kývl.

"Henry ty půjdeš se mnou, Time ty se drž u Kary a Keithe-"

"Vím co mám dělat Bene. Půjdu pro svého syna."

Ben v údivu zamrkal. "Jak?"

"Já půjdu rovnou po Jacenovi. Určitě nebude ztrácet čas aby se mě zbavil. V tomhle ho znám." odpověděl a dokonce i když to znělo jako sebevražda, tak Ben a ostatní přikývli. Zazněl zvuk přicházejícího muže, a Ben bez myšlení vytáhl zbraň. Vystřelil. Tohle místo bylo plné proradných grázlů, stejných jako Jacen. Ben k nim nechoval žádný soucit.

"Tak jdeme." Ben zavelel a začal vstupovat do tohohle pitomého místa.

"Pane to jsou zase oni." Jacenova tvář se naplnila zmatením ale také šokem. Měl ponětí, kdo to mohl být, ale nechtěl těm praštěným představám ani trochu věřit. Ale poté se podíval na monitor, a měl pocit jako by měl vybuchnout z nepříjemného překvapení.

"JAK SE SEM DOSTALI? A jak to že... Keith je pořád naživu, ten jed ho nezabil?" Jacen nad tím chvíli přemýšlel. Jak to bylo možné...

"Pane měli bychom na přímo zaútočit se vím?" operátor se optal a Jacen se podíval zpět na EDIho. Poté se ohlédl na Shana, toho jeden ze strážných nutil aby se díval na utrpení AI. Ale poté dostal nápad.

"Andreo co jsi říkala o tom pilotovi?"

Žena se k němu obrátila. "Proč?"

"Protože je tady, a Keith nechte jít, chci se o něj postarat sám."

Henry nemrhal ani vteřinou, aby si prorazil cestu skrz všechny tyhle šmejdy. Zrovna teď byla správná věc je klidně střelit. Zrovna se chtěl otočit, když ho Ben strhl na zem. Ozval se výstřel a oni dokonce až cítili, jak to proletělo blízko nich. Henry okamžitě popadl zbraň a zaměřil útočníka. Muž zařval když se střela srazila s jeho tělem a Henry se zazubil. "Díky kámo." oba se zvedli a střetli s dalšími soupeři. Když byli dostatečně blízko, tak ochutnali Henryho tvrdou ránu. ve výstřelech byli rychlejší, dokonce i když se museli vyhýbat úplným vlnám kulek. Párkrát se pevnost otřásla kvůli dalším příchozím střelám, a museli s tím počítat. Mohlo jim to pomoct, protože soupeři mohli přestat dávat pozor a stali se snadnými cíly, v opačném případě by to byl jejich pád. Ben měl zvláštní pocit, tohle místo bylo zaplněné známou vůní. Ne jen kvůli EDImu. Cítil AI.

Kara skoro zrovna uškrtila jednoho z mužů, když se pevnost znova otřásla a Tim na něj skoro zrovna spadl. Bože, opravdu, co tu dělal? Kara nakopla dalšího muže přímo do hrudi a poté popadla Tima a začala utíkat. Bez přemýšlení srazila dalšího a musela se začít divit. Proč neútočili ve skupinách? Dokonce jí připadali otřesení. Vrazila pěst muži přímo do tváře a když byl na zemi, tak ho nakopla do rozkroku, aby si byla jistá že se už nezvedne. Najednou se zastavila na místě, když uviděla... ženu, mladou ženu, která jí oplatila pohled. Kařiny oči se zúžily, musela se jí zbavit.

"Proboha já chci odsud." Tim zašeptal s hlubokým polknutím, když obě viděl.

Keith šel klidně dál. Měl ruce založené v kapsách, a čekal na první muže kteří se ho pokusí zastavit. Všechno okolo něj bylo ale tiché. Vypadalo to jako by ho nechali jít až do samotného srdce pevnosti. Ale poté se Keith zastavil, protože se jeho přání vyplnilo. Jacen stál přímo před ním. Bylo lehké v něm číst.

"Jak? Jak můžeš být pořád naživu? Ten jed tě měl zabít!" Keithův pohled se nezměnil. Stále hleděl mrazivým pohledem na svého bývalého nejlepšího přítele, a Jacen začal vrčet. "A proč si se vrátil? Opravdu ho chceš vidět zemřít?" Jacen vypadal jako zdivočelý drak který plive oheň, a Keithova odpověď ho skoro změnila až na bestii.

"Ne, ty víš proč tu jsem. Jsem tady, abych ho vzal zpátky domů, tam kam patří." Keith odpověděl velice klidně, a Jacen musel vynaložit mnoho snahy o sebeovládání, aby na něj neskočil a nerozpáral na kusy. Ale poté začal přemýšlet logicky. Měl domněnku proč byl keith naživu, a možná mu to mohlo říct víc o EDIm. "Jestli tam chceš jenom stát, tak mi uhni. Chci zpátky svého syna."

"O ne, ne Keithe. Eddie teď patří k nám. Zrovna teď pomalu umírá, a až se znova probudí, tak už to nebude tvůj Eddie." Jacen zabručel když viděl, že Keith to vlastně úplně ignoruje, a vykročil k němu. Co si myslel? To že donutí celou pevnost, aby ho poslouchala a nechala ho odejít? Ne to ne, a Jacen to taky neměl v úmyslu. Chtěl Keitha popadnout za ruku, ale druhý vědec mu vrazil pěst přímo do tváře. Jacen si otřel obličej s šokovaným výrazem. Podíval se na Keitha a viděl v jeho očích hněv. Neměl v úmyslu takhle bojovat, ale když to zašlo až sem, Jacen ucítil vlastní krev v puse. Když mohl zmlátit Shana, tak mohl udělat to samé Keithovi.

"Nezajímá mě co se stane s tebou Jacene. Teď už ne. Armáda tohle zpropadené místo najde, a ty půjdeš do hodně chladného vězení. Nebude tam pro tebe žádná spravedlnost, ne v tomhle světě." Keithova slova byla mrazivá a bez soucitu. Cítil, a také viděl že Jacen postupně ztrácí trpělivost. Normální člověk by byl klidný, a nebo by alespoň neukázal jak moc je naštvaný. Na to aby si udržel klidnou mysl byl až moc šílený.V očích mu žhnul oheň. Byl pán, král, tyran tohohle místa. Ani jedno z těhle slov nemohl vystát. Mohl Keitha nechat vrazit do pout vedle jeho milovaného syna, stejně jak to dělal celé ty dlouhé roky Shanovi.

Keithovi oči se rozšířily když se na něj Jacen rozběhl, zatímco funěl jako divoké zvíře. On akorát uhnul na stranu a Jacen bez povšimnutí nebral akorát tak zeď.

"Vždycky jsem ti říkal, že Vodnář je klidnější než Beran." Keith potřásl hlavou a Jacen zavrčel po nárazu do zdi.

"Opravdu chceš abych ti rozmlátil hubu Keithe? Opravdu to chceš? Protože tohle přání ti klidně splním."

"Jen to zkus." Keith mu odpověděl a zahrozil prstem.

Ben běžel tak rychle jak mohl, Henry ho následoval a oba se museli vyhnout hromadě pastí, které na něj byly připravené. Když najdete tolik otravných pastí na jednom místě, tak si musíte být jistí, jak je ten chlap paranoidní. Uslyšel v mysli výkřik, a to mu vlilo novou energii do žil. Když se mu do cesty postavil další z mužů, tak mu vrazil přímo do hrudi tak silně, že musel spadnout na podlahu.

"Tohle sis zasloužil, protože tady pracuješ!" Ben se zazubil a poté si všiml Henryho pohledu. Ale oba, jak bílí tak černý se zastavili na místě, když viděli něco opravdu zvláštního. Mohli tam jen tak stát se zmatenými pohledy a šokovaní s otevřenými pusami. Rvali se tam dvě ženy. Henryho zvrhlá mysl začala přemýšlet o cat fightu. Ale Ben ty myšlenky dalšími slovy zarazil.

"Karo?" vydechl a jeho přítelkyně se na něj podívala. Ben se poté podíval na druhou ženu, a tentokrát to bylo dokonce ještě větší překvapení. Doufal,ž e jí už nikdy neuvidí, v celém jeho životě. "Andreo?"

Druhá žena na ně všechny podívala, a akorát trochu zaduněla. Henry tam mohl akorát stát s přitroublým výrazem, dokonce i když teď konečně všechno začalo dávat smysl, proč je Kara v takové ráži.

"Už je to dlouho Bene." Andrea se ozvala se sladkým a svůdným hlasem, Ben zavrčel.

"Mohlo to být i dýl." neskrýval žádné emoce. Tahle žena byla na černém listu jeho života. Jak mohlo být možné, že se s ní znova setká na místě jako tohle? Vypadalo to, že Jacen se obklopuje těmi stejnými debili jako on sám. "Co tady děláte?"

"Mám tu menší kšeft s Jacenem. ale hodně mě překvapilo když jsem slyšela tvoje jméno. No není to skvělé Bene? Zase se setkáváme."

"Po tom co jsem ti řekl, že už tě nikdy nechci vidět." Ben znova zavrčel, a Henry přikývl.

"To si pamatuju dokonce i já."

"Nebavím se s tebou negre."

"CO? Je mi jedno že jsi žena, nakopu ti prdel!" Henry začal rudnout v tváři, a Kara se ho snažila udržet na jednom místě.

"Možná budeš rád Bene, když ti řeknu, kde je tvoje AI. Snažil se utéct, ale moje partnerka ho přivedla zpět na jeho místo."

"TY-" Ben jí chtěl opravdu udeřit, ale zastavil se. Podíval se zpět a viděl Tima, jak ho pevně drží za paži.

"Bene ne. Může to být past." Tim ucítil ohromnou úlevu, když ho jeho přítel poslechl. Tuhle ženu si taky pamatoval, ale teď nebyl čas řešit jejich osobní pocity, byli tu kvůli EDImu. Ben to poté uslyšel. S šokem v mysli zvedl hlavu a začal utíkat. Nestaral se o to, že mu Tim pořád drží paži, a Andrea stojí před nimi. Jenom běžel. Slyšel EDIho jak křičí a pláče, vytáhl zbraň a začal sestřelovat protivníky. Ať jde Andrea i s tímhle místem k čertu, vezme EDIho a srovnají to tu se zemí. A jo, ještě taky musel nakopat prdel Shanovi.

Křik v jeho mysli byl silnější, hlasitější a každou chvíli bolestivější. Musel shromáždit všechnu vůli, aby tak nezačal křičet. Najednou se bez jakéhokoliv varování našel v ohromné místnosti. Viděl blikající světlo a hromada strážců. Ale jen jedna věc upoutala jeho pozornost. Velký kruh uprostřed místnosti byl naplněný blesky, a Ben nemohl nic jiného než zalapat po dechu. EDI tam ležel bez jediného pohybu, a blesky kolo něj létaly. Jak mu tohle mohli udělat? Vypadal tak zlomeně, a Ben by mohl klidně začít plakat, kdyby to nebylo na takovémhle místě. Museli ho odsud dostat! Chtěl se pohnout, když najednou zamrzl na místě. Ohlédl se a zíral na dva obří roboty. Ztěžka polkl, a Henryho náhlý hlas byl najednou jako světlo v temnotě.

"BENE!" chytil granát, který mu Henry hodil a okamžitě ho hodil do tváří robotů. Stihl se schovat a začal přemýšlet co dál. Musel tu být nějaký způsob jak tu věc vypnout. Rozhlédl se, a mrkl když viděl Shana. Měl kvůli němu takový nepříjemný pocit, protože to až vypadalo že ho drží jako nějakého vězně. A z nějakého důvodu si Ben myslel, že nevypadá nejlíp Ale mohl by být klíč, přece jenom určitě věděl jak ovládat tu věc ve který byl lapený EDI. Ben tedy alespoň doufal,že ano.

"Vrať se sem ty-"

"No to ne, ty nikam nejdeš!" Kara zastavila Andreu když jí strhla na zem, a druhá žena na ní vrhla pohled. Snažila se utéct Kaře, a začali si navzájem udělovat rány. Když se rozdělili a rychle se zvedli, Andrea neměla v úmyslu utéct. Tohle si musela vyřídit! "Ukaž se mrcho! Nikdy si neudělala nic správně!"

"Heh, alespoň jsem byla s Benem, spala jsem s ním, a byly jsme spolu nějaký čas! A co ty? Vždycky sis myslela, že to bude lehké ho získat, protože jsi z bohaté rodiny. Ale pravda je že já byla vždycky ta lepší."

Kara se musela kousnout do rtu a zatáhnout ruce v pěsti. Vážně, tuhle ženskou tak nenáviděla. "Pracovala jsem tvrdě, ale ty jsi jen děvka!" Kara čekala že Andrea udělá první krok, tak vyčkávala. Když Andrea minula pěstí, tak jí Kara nakopla přímo do břicha, a srazila jí na zem loktem. "A pořád ještě neumíš bojovat." Andrea se snažila co nejrychleji postavit, ale Kara jí svojí vahou zarazila zpět dolů. "A drž se dál o Bena. Je můj!" Andrea jí zvládla dát facku, a vytáhnout zbraň. Kara jí okamžitě ruku se zbraní strhla dolů, a chtěla Andreu udeřit přímo do tváře.

"Dobře, jen do toho. Rozmlať mi moji krásnou tvář, ale moje partnerka ti tohle nepromine." ukázala grimasu a Kara jí se zaduněním uvedla do bezvědomí.

"Dobrou mrcho."

"Karo!" otočila se nazpět, a pocítila úlevu když viděla Tima s Henrym. "Kde je Ben? A Keith?"

"Musíme je najít a pomoct jim." odpověděla a Tim zhluboka polkl. Věděl co to znamená.

"Opravdu Keithe, nemusel si jít tak dlouhou cestu, aby si mi předal svoji AI. Myslím, že už si na tohle místo opravdu zvykl." Jacen se musel vyhnout další Keithově ráně a neměl z toho dobrý pocit. Nikdy neviděl tohohle muže tak agresivního, a zdivočelého. Jacen byl zvyklý na to, že fyzická síla stála vždy na jeho straně, ale teď měl upřímně problémy udržet Keitha pryč od něj. Když byli mladší, tak se rvali jenom jednou a Jacen neměl nejmenší problémy nad ním vyhrát. Ale teď měl opravdu potíže se ubránit. Ale tohle chtěl vyřešit sám. Nikdy by si ale nepomyslel, že v sobě má Keith tolik síly. Opravdu ho musel nasrat.

"Ty... Ty ani nevíš, kolik práce a péče dá vytvořit život, vytvořit cokoliv. Cokoliv co vytvoříš ty, bereš jako vraždící stroj. A taky to podle toho vypadá. Ale nemůžeš mi vzít mojeho syna a myslet si že ho změníš na další! Nebyl vytvořený, aby plnil tvoje sobecká přání. NIKDY NEBER DÍTĚ OD JEHO RODIČE! TY SADISTICKEJ ZKURVISINE!" tentokrát zasáhl Jacena přímo do tváře, a druhý vědec se musel přít o zeď, aby udržel rovnováhu. Kde se tohle vzalo?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama