Through my soul - 45 část - Vzpomínky

3. srpna 2011 v 23:15 | StealthKaelly |  Through my soul


Stealth 2 - Flight to home
Through my soul - Přes mojí duši
45. Vzpomínky

"Tohle bude určitě dlouhý pád, Bene co je v tom balíčku?" druhý pilot začal malou kostku zkoumat, když Henry sledoval oblohu a mraky okolo. Byl si jistý, že určitě přistanou na vodě. Ohlédl se na Bena, a viděl že se jeho přítel stále snaží se dovtípit toho jak tu věc otevřít, Kara k němu poté přišla. Vzala mu to a poté mu prstem ukázala na velký nápis "ZDE ZATÁHNOUT!"



"Já to věděl..." odpověděl jí s ostudou Ben a tvář mu zrudla. "Jen jsem se... divil jak velkou silou... bych za to měl zatahat. Nic víc..." Kara obrátila oči v sloup a zhluboka se nadechla.

"A po tomhle mi říkejte, že muži nejsou blbci."

"Já ne Karo, jen on." odpověděl jí Henry. Kara poté zatáhla za páčku a balíček se začal zvětšovat. Po několika vteřinách všichni rozpoznali člun. Shane měl vlastně velmi dobrý nápad.

"To je nářez." zapískal si Henry. "Budeme jako Indiana Jones, když skákal z toho letadla s tím děckem a ženskou."

"Dobře Indiano Henry, jak tuhle věc použijeme?" zeptal se Ben a poté se otočil zpět. Viděl Keitha. Klečel blízko EDIho a hladil ho na hlavě. Musel se cítit tak dobře, že měl zpět svého syna. Ben to také cítil, ale v Keithově případě to byl otcovský pocit. Možná taky protože si Ben sám sebe nedokázal představit jako otce.

"OK, takže všichni nasedat, a já vás zatlačím z kraje, společně s panem Neumím udělat nic pořádně." Ben zafuněl a podíval se na Henryho s vražedným pohledem. Dokázal je dostat sem, dostal spolu s nimi EDIho zpátky, a i tak tu byly stále takováhle slova. To bylo opravdu jenom kvůli té páčce?

Poslechli ho a naskočili do člunu. Henry si protáhl prsty, a Ben ho sledoval s ironickým pohledem. Poté začali pomalu roztlačovat člun a Kara je sledovala.

"Nezapomeňte sem taky skočit." řekla jim a Ben zafuněl. Když dokázali dostat člun na hranu, tak se Ben začal rozhlížet jestli jsou tam stále letadla. Najednou začal Tim panikařit, protože cítil jak už člun začíná klesat.

"CHLAPI SKOČTE SEM!" začal házet rukama, a Henry okamžitě naskočil, když se otočil tak začal křičet.

"SKOČ BENE, SAKRA!" všichni natáhli ruku, když začal člun padat a Ben se přestal rozhlížet po obloze. Pokusil se na ně dosáhnout, ale také začal padat. "Já věděl že jsem měl zůstat v Brazílii a dělat tam šamana." řekl si Henry a sledoval Bena jak padá dolů.

"Tohle bude pěkně tvrdý přistání na vodě." Ben nemohl pronést tahle slova příjemně. Najednou mu probíhal život před očima. Dobře možná nebude mrtvej, ale určitě to bude bolet.

"BENE!" vykřikla Kara, a všichni šokovaně sledovali EDIho, když najednou vyskočil ze člunu a dokázal dosáhnout na Bena. Objal ho v křídlech.

"Mám tě." EDIho oči zazářily a Ben se na něj díval. Teď už se do člunu vrátit nemohli, ale EDI mohl alespoň zmírnit bolestivé přistání.

"Tvůj otec by tě měl naučit, aby si nevyskakoval z člunů, letadel, aut a podobných věcí." řekl Ben, ale poté se široce usmál.

"Tak tohle je teprv hustá jízda!" vykřikl Henry a Tim se s křikem sápal po Kaře. Keith měl jen zvědavý pohled kam dopadnou. S každým dalším metrem věděl že určitě na vodu. To byla vlastně dobrá věc...

Teď když ho EDI držel v křídlech, tak si Ben pád vlastně docela užíval. Tohle bylo něco jiného než s letadlem. Nestaral se jestli je to šílené, líbilo se mu to! Cítil se dobře když viděl že je EDI znova s nimi. Cítil znova jeho sféru, mohl se ho dotknout, a teď padali volným pádem na vodu. Ohlédl se, a pevnost už byla znova neviditelná. Ale v mysli tam stále ještě chvíli byl. Možná měl Shanovi přece jen poděkovat, a ne popadnout ho pod krkem…

Když se znova podíval na EDIho, tak viděl že je čas. Byly tam dvě velká šplouchnutí, a po chvíli už člun klidně plul na hladině. Všichni byli potichu, a po chvíli si Kara začala mačkat vodu z vlasů. Až po tom když si Tim konečně uvědomil že jsou naživu a může se jí pustit, se zhluboka nadechl. Keith si akorát správě nasadil brýle zpět na nos a prohrábl si mokré vlasy.

"Pěkné." to bylo vše co řekl a pozvedl obočí, když viděl Henryho jak se jen opírá o stranu člunu s širokým úsměvem, a vypadalo to že se opaluje.

"Tohle bychom měli udělat znova." navrhl černoch a všichni si povzdychli.

"HEEEEJJ!" skupinka na člunu se podívala na stranu, a pocítili úlevu. Ben k nim plaval spolu s EDIm. Natáhl ruku na člun a jednou rukou k sobě přitáhl EDIho blíž. "Co teď?"

"Je tu blízko pobřeží." řekl EDI a znělo to jako plán. Začali se plavit podle EDIho instrukcí a brzy na to opravdu našli pobřeží. Vystoupily z člunu, a Kara si protáhla tělo.

"Konečně zpátky na zemi. Fajn, tak jaký je plán?" zeptala se a poté si všichni uvědomili šumící zvuk.

"Co je tohle?" ozval se Keith a vydali se ve směru zvuku. Po chvíli se dostali na místo, a zastavili se zaražení tím úžasným pohledem.

"O můj bože," vydechla Kara v ohromeném tónu, a všichni se podívali na to překrásné místo. Voda padala dolů ohromnou silou, a všechna příroda okolo ní byla zelená a svěží. Ptáci vzlétli a vypadlo to jako malý kousek ráje.

"Vodopád?" vydechl Henry. Ať se dělo cokoliv, tak tohle místo nemělo chybu.

"Dobře tak armáda nás najde, tak bychom tu mohli na chvíli zůstat." navrhl Ben a sundal si mokrou bundu.

"Jo budou po tobě chtít, aby si jim zaplatil ty letadla." pověděla mu Kara a Ben ztěžka polkl.

"Dáme si tu pauzu."

/ - /

Jacen začal vykašlávat vodu a zvedl se nahoru. Dal i minutu na to aby nabral nějaký ten vzduch a sílu a poté se začal zuřivě rozhlížet okolo. Tohle byla pohroma! A on neměl v plánu to tu takhle nechat běžet! Dostal se ke zdi a vrazil do tlačítka na zastavení vody. Po chvíli konečně ucítil studený vzduch. Jak se mohlo tohle všechno tak zvrtnout? On měl vyhrát. Myslel si, že to bude lehké, to že se proti němu nikdo takhle nezmůže. Ale mýlil se... Byli to jen idioti. Idioti mu tohle udělali, protože pro ně byl až moc chytrý na to aby pochopil jejich imbecilismus. Ano, takhle to přesně bylo.

Procházel okolo a díval se co všechno bylo poškozené. Jeho práce a oni udělali tohle. Byly tam dráty, kusy strojů, někteří lidé vypadali že už jsou úplně pryč. Poprvé v jeho životě se mohl jenom tak dívat, a nevěřit tomu co vidí. Tohle mohl být jeho triumf. Stále nebyl poražený, a neměl v úmyslu to dovolit, ale tohle mu tvrdě zasáhlo ego. Jak tohle mohla udělat jedna AI a banda idiotů?

Poté zvedl pohled před sebe, a něco se v něm zlomilo. Jak...jak jenom mohl mít tu drzost se před něj jen postavit? Po tomhle všem! Tohle byla jeho vina! Díval se přímo do stříbro modrých očí, a ten pohled ho přímo zapaloval zuřivostí.

"Ty... ty máš pořád tu drzost se ukázat? Taky si měl raději jít, ale ty víš až moc dobře, že si tě najdu. Proč Shane? Proč? Všechny ty roky, jsem se o tebe staral. Vyrostl jsi blízko mě, a ty mě takhle zradíš."

Shane zamrkal a zafuněl. "O mě si se nikdy nestaral. Jenom jsi mě využíval. Tak přestaň hrát to divadlo, že jsem tady byl šťastnej. Nikdy jsem nebyl." najednou se mu oči rozšířily, když byl zatlačený ke zdi, a ucítil pevný stisk okolo krku. "Udělej to, zabij mě. Alespoň tu s tebou už nebudu muset být, protože ty mě odejít nenecháš."

Jacen nad tím chvíli přemýšlel. Někdy měl opravdu chuť Shana zabít, ale nikdy to neudělal. Byl pro něj až moc důležitý. Shane pro něj dělal hodně důležité práce, Jacen věděl že ho potřebuje, a taky Shane tam vždycky byl, když z někoho potřeboval Jacen vymlátit duši. Nikdy ho nemohl nechat umřít. Ale mohl ho potrestat. Se zafuněním Shana popadl za ruku a začal ho táhnout zničenými koridory. Když se začali přibližovat, tak se Shanovi zorničky rozšířily, věděl kam jdou.

Jacen rozrazil dveře dokořán, a se zafuněním udělal první krok do místnosti. V tom okamžiku se na něj obrátily velké zelené oči.

Ne, ne jeho... To bylo všechno, co se honilo Shanovou myslí. Pochytal hodně AI, ale Jazz... Z nějakého důvodu k němu Shane cítil něco zvláštního. Chytil ho na své vlastní osmnácté narozeniny. A byl... jiný. Shane si v tu chvíli přál tak moc, aby si Jacen v tu chvíli vybral jakoukoliv jinou AI, ale ne Jazze, i když přesně nevěděl proč.

"Ty, pamatuju si jak ses sem dostal. Nežádal jsem Shana aby tě dostal, protože jsem o tobě ani nevěděl, ale získal tě, tak myslím že ti na něj pořád pamatuješ, tak se podívej." Jacen vytáhl Shana přímo před něj a hoch raději sklopil pohled. Nechtěl se Jazzovi odívat do očí. Neměl ho sem dostat.

Jazz ho kontroloval a poté zavrčel. "Co jsi mu to udělal? Ty hnusnej parchante, držíš tu AI, a myslíš si že nás změníš. Proč si ho tak zmlátil? Ten kluk má alespoň kuráž se ti vzepřít proti hovadu, kterým jsi!"

Shane otevřel ústa když to slyšel, jako by chtěl něco říct. Ale nikdo to neviděl, protože to schoval za dlouhými vlasy.

Jacen toho měl právě dost, odhodil Shana poblíž Jazze. AI se chtěla přiblížit a elektrická zeď ho odhodila zpět. Sledoval jak Shana začíná obklopovat ta stejná elektrická bariéra.

"Ty zůstaneš tady dokud si tohle všechno nevyřídím. Tohle si umím zařídit sám. A takhle nebudeš dělat problémy. Přece jen, se teď můžete trochu sblížit. Jsem si jistej, že Shane ti má hodně co říct, když tě sem dostal." Jacen se ze zafuněním otočil, a Jazz ho sledoval jak odchází. Tohle bylo tak zvrácené. Přál si, aby se mohl zbavit těch pout, elektrických zdí, popadnout Shana a vypadnout odsud. Shane... Pohlédl dolů na chlapce, který tam jenom ležel. Jazz věděl, že tenhle kluk se od jiných lidí v něčem liší, ale nikdy by ho nenapadlo že žije v takových podmínkách...

"Omlouvám se..." zašeptal Shane a otřel si slzy z očí. Nebylo nic co by mohl udělat...

Jacen si přísahal že je pak rozsápá na kusy. Když byl šokovaný, a nebo přemýšlel co udělat s Shanem, tak dokonce zapomněl že ho střelili do nohy. Obstaral si nějaké obvazy a uspořádal si myšlenky, o tohle se postará později, teď měl na práci jiné věci. Zavolal si několik z hlavních lidí na tomhle místě, aby zkontroloval všechny systémy a poškození. Poté přišla...

"Já vím, že jsi naštvaná stejně jako já Andreo. Takže tentokrát, neměj žádnou milost, zabij je. Chci jenom tu AI, a v nejlepším případě, paralyzujte ho, nebo něco jiného. Zabij je, nebo je přiveď skoro mrtvé, takže si to můžu vychutnat."

Andrea tam jednom stála a dívala se chladným pohledem, když jí voda skapávala dolů z vlasů a celého těla. Poté se otočila a zavolala. "Reo! Přijď ke mě, máme něco na práci!"

/ - /

Nakonec, tohle přece nemělo být nikdy lehké. Keith si myslel, že teď už to bude v pořádku, ale něco ho přece jen znepokojilo. Vypadalo to že se znova octily v jedné z těch zón, kde nebyl signál. Jacen určitě zajistil, aby se ta zóna zvětšila. Nechtěl aby je armáda našla. Takže se potřebovali spolehnout na svoje štěstí a zkušenosti. Zůstali blízko vodopádu, jenom sestoupili dolů po kopci, a usadili se pohodlně pod stromy v příjemné společnosti vody.

EDI byl překvapený, když ho Ben začal čistit a Kara se k němu připojila. Popravdě ale pochyboval, že všechna ta špína a spáleniny pustí, ale neprotestoval, když mu Kara řekla aby si lehl a byl v klidu. Začali ho drbat mokrým šátkem a EDImu se to vlastně i líbilo. Bylo to něžné a příjemné. Byl tak rád, že si mohl znova užívat blízké přítomnosti jeho přátel. Tak moc si přál cítit znova Benův dotek na svém těle. A teď když ho pilot umíval, tak se cítil velmi spokojený. Stálo to za všechnu tu bolest, aby ho viděl se znova usmát. Ty modré oči byly znova plné radosti, ne jako když ho museli opustit. Když se podíval na svého otce a Tima s Henrym, tak věděl že je znova ve správných rukou. Keith se na něj najednou podíval, a když si všiml že ho EDI sleduje, tak se usmál. To byla ta nejlepší věc, kterou si mohl přát. Tak se také usmál. Ben ho začal znova drhnout šátkem, aby ho usušil a EDI se o něj opřel. Myslel, že Ben možná uhne, ale zůstal perfektně na místě. Mohl zase jednou naslouchat zvukům jeho srdce.

Jeho myšlenky se daly znova do pohybu. A uvědomil si co přijde. Armáda o něm teď dozví. Možná ho vezmou pryč. Pootevřel oči, byl stále armádní majetek. Teď když o něm budou vědět, tak ho mohli jen tak odtáhnout pryč. Použít ho, jak se jim zlíbí. Najednou se cítil, jako by byl ve světě sám. Necítil vinu, cítil se uvězněný. Byl tam Jacen, mohl ho zabít a udělat z něj monstrum, a poté armáda, která ho možná nebude brát jako živou bytost. Nikdy nebude volný. Vždy bude někoho zbraň.

Poté si uvědomil teplo a bezpečí Benových rukou. Cítil jeho teplé lidské tělo a duši. Ano možná bude navždy něčí majetek... ale patřil někam. Nechal Bena ať ho přitáhne blíž, a přál si aby nad tím teď nemyslel.

Když přišla noc, tak seděli blízko u sebe. Mluvili, smáli se, a klidně se opřeli o druhého. Nic se nestalo, tak se mohli cítit v bezpečí, ale i tak byly stále na stráži. Kara musela hodně pozvednout obočím, když viděla že se Ben zhluboka směje. Když řekl že je to protože si představil Jacena jak se asi teď tváří, tak se jen usmála. Keith udělal přesně tu samou věc, když je všechny viděl. Opíral se o strom a EDI mu ležel v náruči. Určitě bude muset zkontrolovat všechna poškození a energii, ale teď na to nebyl správný okamžik. Opravdu se cítil dobře, když ho mohl znova držet v rukou. Když se na něj podíval, tak se mu cosi objevilo v mysli. Vzpomněl si na první okamžiky EDIho života. Vzpomínal si na ty časy, když se ho snažil naučit létat...

Byly to dva dny poté co jsem ho zapnul... Byl tak nevinný, zvědavý, chtěl vědět vše o svém novém prostředí. Učil jsem ho základní věci. Když jsem si byl jistý, že dokáže ovládat všechny systémy, začal jsem ho učit to co vlastně je. Nedával jsem mu naděje, že je živá bytost, mohlo by mu to vážně ublížit. Věděl jsem velice dobře, že AI umí cítit. Bože, já byl šokovaný, překvapený, ale také šťastný když jsem viděl že umí cítit. Tehdy na Aliašce, byl to důkaz. Když naše začáteční lekce skončily, tak byl čas vložit ho do jeho těla. Pamatuju si jak jsem tam stál, s jeho CPU v náruči, a díval se na jeho úplně nové tělo.

Když jsem ho uložil a zapojil, tak jsem věděl že tyhle dny budou poslední, kdy bude mít možnost ho něco naučit. Nebo s ním jenom strávit nějaký čas. Stával se majetkem armády, a já to musel sledovat, a nechat ho jít. Jeho první pokusy vzlétnout nebyly nijak skvělé. Byl velmi opatrný, a možná až moc vystrašený aby se zvedl ze země. Musel jsem tam být, abych na něj dohlížel. Té noci, jsem mu řekl velice důležitá slova.

"Doktore Orbite?" podíval jsem se na něj. "Jste zklamaný, že ano?" musel jsem se pousmát, když to řekl. Byl tak mladý, naivní, myslel si že každá špatná věc je jeho vina. Ale nebyla.

"Ne, vůbec ne Eddie." popravdě, jsem byl zklamaný. Ale ne kvůli němu, věděl jsem, že ho budu muset nechat jít. Tak jsem se k němu nechtěl vázat, což byla v tomhle případě dobrá věc. Ale bylo to také zklamání. "Mohl jsem do tvé paměti nahrát vše co bylo potřeba, místo toho abych tě učil"

"To bylo snadnější... proč jste to neudělal?" přemýšlel jsem jak to říct. Poté jsem konečně našel slova, která mohla vyjádřit mé pocity.

"To je moc lehké. A jsem rád když tě můžu učit. Eddie, když jenom vložil pár dat do tvé paměti, tak v tom nebude žádná snaha. Líbí se mi, že s tebou můžu trávit čas. A snažit se tě něco naučit. Protože si nemyslím, že už pro to budu mít v životě hodně příležitostí." Pohlédl jsem na jeho CPU. "A ty jsi AI stvořená mnou, tak si chci být jistá, že jsem tě taky trochu vychoval."

Usmál jsem se, a přemýšlel o tom. Další dny jsem ho sledoval, jak se stále učí najít tu nejlepší cestu jak ovládnout tu novou senzaci létání. Neodešel jsem dokud byl EDI zase jednou odpojený ze svého těla. Poslední den výcviku, chopil jsem se příležitosti a posadil se do jeho sedadla. Chtěl jsem se s ním alespoň jednou proletět. Cítil jsem se bezpečně, když byl můj život svěřen do jeho rukou, nebo spíš křídel. Když se začal vznášet, tak jsem pocítil úžasný pocit. Bylo to tak příjemné, protože jsem létat něčím co jsem sám vytvořil. A byl jsem rád, že EDI neudělal jedinou chybu.

Všechno se to stalo tak dávno, když mu řekl sbohem. Víc než dva roky...

Pomalu znova otevřel své modré oči. EDI tam byl, ležel v jeho náruči. Upínal se ke svému stvořiteli a vyhledával u něj teplo a bezpečí. Keith ho něžně pohladil, jako by chtěl odehnat všechny zlé sny. Určitě musel mít nějaké velmi nepříjemné pocity a myšlenky. Ale na tom teď nezáleželo. Byl tady, byl se svým otcem. Keith pro něj bude bojovat, dokud nebude v bezpečí a doma. a on bude pokračovat v tom, aby se o něj staral. EDI dokázal jak moc se vyvinul, byl silný, chytrý a někdy taky nezvladatelný. Ale v srdci byl stále dobrý. A Keith si nemohl přát nic jiného.

Všichni seděli blízko sebe, když se chystali usnout. Ale Kara si všimla že tam Ben není. divila se kam ten potížista šel tentokrát. Nechala ostatní spát a poté se začala rozhlížet. Zvuk vodopádu jí uklidňoval a ona opatrně našlapovala na trávu. Nechtěla šlápnout na ty krásné květiny. Když přišla blíž k vodopádu, tak tam viděla Bena. Čekala že bude někde poblíž. Našla ho blízko vody a pomalu si k němu přisedla. Zvědavé modré oči se na ní poté podívaly.

"Dneska sis vedl dobře, vážně." musela to přiznat, Ben byl dneska úžasný. Byl odvážný, silný, a dokázal něco udělat správně. Zvládli to. Dokázali zachránit EDIho a zničit Jacenův plán, i když možná jen trochu. Byla na něj hrdá, protože to byla jeho zásluha. "Jsem na tebe hrdá, a ty víš že to neříkám moc často." Kara to řekla s pobavením v hlase a poté se na něj znova podívala. Byl tam úsměv, a ona znova pocítila to nutkání se ho dotknout.

Skoro už k němu natáhla ruku. Ale neudělala to. Benova tvrdohlavost jí stále dělala problémy. Tak moc chtěla aby jí jednoho dne řekl, že jí miluje, ale on tam vždycky jenom stál. Podívala se k obloze, a ucítila čerstvý vzduch, který kolem ní proletěl. Najednou pocítila dotek na ruce. Ben jí stiskl a poté jí přitáhl blíž. Ovinul ruku okolo jejího krku a nechal jí, ať se mu opře o rameno. Kara nic neřekla. Dokonce i když teď byla tak moc šťastná, a její tváře se začervenaly. Přála si, aby to vždycky mohlo být takhle. Oba přemýšleli, co přinese zítřek. Ale to co měli teď jim stačilo. Přitiskla se blíž k němu, a on jí nechal. Co se s nimi stalo? Ben si pamatoval časy, kdy jen vtipkovali, a mluvili o různých věcech. Pořád byl sám sobě na stráži, aby jí nepustil moc blízko. Ale najednou, byl rád když mohla být blízko u něj.

O bože, jak moc si přál aby jí nikdy nepoznal. Jak moc chtěl, aby se do ní nikdy nezamiloval. Ale ona byla až moc perfektní, na to aby k ní nepřilnul. Každou noc chtěl jenom to, aby jí k sobě mohl pevně přitisknout. Ale takhle mohl jenom litovat toho, že mu vstoupila do života. Pohladil jí po jejích hebkých vlasech a vzhlédl k obloze.

EDI se široce usmál, kdy od Bena pocítil hřejivé pocity, a zachytil hlas Henryho a jeho otce. Možná by je mohl ještě poslouchat, než se na noc uloží ke spánku. Mluvili o něčem velmi zajímavém.

"Henry, kdo byla ta žena?" Keith se zeptal, a Afro-Američan zabručel. Začal přemýšlet, kde začít. Tohle byl dlouhý příběh. Ale popravdě velmi důležitý, teď když se objevila.

"Určitě není naše kamarádka. Všechno to začalo na akademii. Její jméno je Andrea, když jsme jí poprvé poznali, tak byla milá. Jen obyčejná hodná holka, která chtěla být pilot, neměli jsme s ní problémy, ale poté se zamilovala do Bena. Řekněme, že jsem to jenom sledoval. Ben si nebyl jistý, ale po čase se do ní také zamiloval. Já se jen díval, a několikrát jsem si všiml Kary. Nebyla tím moc nadšená. Tihle dva měli vždycky složitý vztah. Ben by nikdy neohrozil její kariéru, dokonce i když jí miluje. Připadalo mi, že si možná myslel, že když bude s Andreou, tak to Kara prostě spolkne. Potom by mohla být skvělá pilotka u námořnictva, a on by jí nezničil život. Ale po čase jsem viděl, že je to celé špatně. Kara byla v zatracených depresích, a já s Timem jsme s ní trávily hodně času. Když jsem se jí zeptal, proč s tím něco neudělá, tak mi řekla že je Ben už velkej kluk, a že se o sebe umí postarat sám. Popravdě to je něco o čem pochybuju doteď. Poté když k nám přišel, tak už to nebyla pohádka. Andrea mohla být hodná holka, ale jen v některých věcech. Byla pro něj až šílená, extrémně žárlila, musela s ním být každou chvíli. Dokonce i když za námi přišel, tak křičela zvenku, aby pohnul prdelí zpátky k ní. Znám Bena moc dobře, nejde uzemnit jen na jedno místo. Potřebuje svobodu, a ta holka ho měnila do nějakého divného druhu mořského Krakena. Začala nás nenávidět, protože jsme od ní odváděli Bena. Když na to přišlo, tak si Ben vybral nás. Vždycky cítil, že jeho přátelé jsou nejdůležitější. Jí to totálně zničilo, křičela, nadávala nám, dokonce se nás snažila i šikanovat či co. Když akademie skončila, tak už jsme jí neviděli, a byli jsme za to rádi."

"Tak jak se mohla si tak dostat k Jacenovi?" zabručel si Keith a Henry pokrčil rameny.

"To nevím, ale to je taky proč mám rád Bena. Můžeme mu říkat, že je blbec, ale nikdy nezradí přátele. Ona byla taky možná důvod, proč se změnil a byl někdy tak chladný a arogantní. Ať se ale stalo cokoliv, tak nás nikdy neopustil, a vždycky nás ze všeho dostal."

Keith se usmál, cítil že to taky moc dobře věděl. "Ale vypadá to, že nejsem jediný, koho zradil někdo blízký."

"To nejste doktore. Ale můžete si bejt jistej, že my vás nezradíme." řekl Henry a Tim přicupital s odpovědí.

"Lidi říkají, že jsme na to až moc blbý."

"Ale i tak..." Henry si začal mnout bradu. "Pořád si nejsem jistý ohledně Shana. Ten kluk je hodně mladej, co tam dělá?"

"Řekl že nemá na vybranou..." EDI najednou otevřel oči a zvedl hlavu, aby se na ně podíval. "Když jsem s ním mluvil, tak řekl že je Jacenův majetek. On tam sám nechce být, Jacen ho zmlátil než jste přišly. Chtěl mi pomoct. Popravdě ho mám raději než tu čubku."

"On je ještě dítě." ozval se Henry a Keith mu musel přikývnout. "Jen děcko... vlastně hoši všimli jste si jaké máme štěstí, někdo nám pomáhá. Někdo sestřelil ty maníky na lodi, někdo zavolal armádu aby nás našli. A teď nám pomáhá Shane. Máme kurva štěstí."

"Jo ale teď po nás zase půjdou." ozval se Tim a Henry si znova promnul bradu.

"Dokud jsme spolu, tak jsme v pohodě Time. Mám pravdu Plechoune?" Henry se ho zeptal a EDI s úsměvem přikývl.

/ - /

"Vzbuď se kluku, no tak vzbuď se. Prosím." Jazz stále opakoval svá žádoucí slova. Chtěl by do Shana trochu šťouchnout, aby ho probudil. Zkontroloval bariéru a začal přemýšlet, jak jí prorazit, a nebo alespoň vytvořit malý otvor, takže mohl dosáhnout na Shana. Začal soustřeďovat energii ve své sféře a namířil jí na jedno místo. Na to které bylo nejblíže Shanovi. Nemohl se odsud dostat, ale nechtěl Jacena nechat aby toho kluka zase zmlátil. Jestli se vrátí, tak se bude muset nejdříve vypořádat s ním. Stále se snažil, a když konečně ucítil že by tam mohla být šance, tak uvolnil nastřádanou energii v jedné energické vlně. Nejméně na deset vteřin se objevil otvor, a okamžitě se natáhl pro Shana. Protáhl hlavu skrz a začal ho tahat blíž k sobě nosem. Dokázal ho dostat dovnitř akorát včas, protože se začaly objevovat jiskry a popálily Jazze na straně. Zavrčel, ale na tom teď nezáleželo.

Podíval se na spícího chlapce a snížil hlavu, takže se díval přímo do jeho tváře. Znova ho zkontroloval, a nebyl zrovna potěšený. Jeho tep byl rychlejší, než by měl být. Jazz rozpoznal zlomenou ruku, a mnoho míst kde ho Jacen udeřil. Nelíbila se mu ta modrá skvrna pod okem. Pomalu se okolo něj ovinul, a schoval ho. Nechal ho ať se mu opře o hlavu a ujistil se, že nespadne. Možná nebude rád, až se probudí, ale Jazz nechtěl vidět, jak ho Jacen znova bije. Ten kluk byl tak blbej a tvrdohlavej, Jazz ho varoval, a on to i tak udělal. On... líbilo se mu to. Byl velmi unikátní člověk. Říkal si, o čem se mu asi zdá, jestli sní. A Jazz si také vzpomněl na den, kdy se potkali. Shanovi se o tom možná zdálo...

Shane věděl že ten den nebude nijak úžasný, ale upřímně si v mysli přál aby byl. Byly to jeho osmnácté narozeniny, a jediné co chtěl byl den volna. Nechtěl nic jiného. Měl pocit že jediné co potřebuje je nějaký ten odpočinek. Jen jeden den. Den který by mohl strávit s lidmi, kteří jsou mu blízcí, ale on nikoho neměl. Už si na to zvykl, že se o něj nikdo nestaral. Dokonce i když byl nemocný, tak od nikoho nečekal pomoc. Snažil se to ovládat, tak jak jen mohl. Tak věděl, že jeho narozeniny nebudou tak úžasné, jako ty jiných lidí. Vzpomněl si na své dětství, když měl šťastný život se svojí rodinou, ale ten život byl teď pryč. Takže když se ráno probudil, a otevřel oči, tak se jen znova schoulil.

Zůstal v posteli ještě další hodinu než se posadil, a zašel si do sprchy. Pro jednou byl rád, že omylem nezatáhl kohoutek na studenou vodu. Vzal si snídani a zapnul televizi. Znuděně projížděl kanály a musel zafunět, když viděl že tam není nic dobrého k sledování. Tak jenom snědl snídani a oblékl se.Tentokrát si nezapnul bundu, a poté když se na sebe podíval do zrcadla, tak si něco uvědomil.

"Rukavice..." zašeptal a vzal si je na sebe. Když je měl na rukou, tak se musel usmát. Rukavice miloval, byla to jedna z mála věci která mu přinášel šťastnou náladu. Chystal se Jacena zeptat, jestli může letět do Chicaga, jen na tenhle den. Kontroloval si bundu, všechny kapsy, a poté okamžitě zamířil zpátky ke dveřím. "Sakra zase jsem zapomněl!" Vždycky když zapomněl cigarety, tak měl menší pocit že zešílí, ale dokázal se pro ně ihned vrátit. Když se zeptal Jacena, tak starší muž akorát zafuněl, ale nakonec souhlasil.

"OK, můžeš jít, nechám tě použít letadlo. Ale budu tě sledovat. Pamatuj si to."

Shane si nebyl přímo jistý, co bude celý den dělat. Myslel si, že by se mohl někde zabavit. Ale jestli ano, tak až večer, ale musel dělat něco i přes den. Tak se rozhodl navštívit město. Procházel skrz ulice, a díval se po obchodech. Možná by si tentokrát mohl něco pořídit. Ne jako minulý rok, kdy jen seděl v pokoji. Neříkal tomu místu domov. Protože Shane domov neměl. A byl rád, když si ho lidi nějak extra nevšímali. A jestli to vypadalo, že pro ně neexistuje, tak to bylo nejlepší. Neměl rád lidi.

Všechno co mu přišlo na oči v něm probouzelo zvědavost, neměl tolik příležitostí vidět jak život chodí v městech. Poté se zastavil u zverimexu. Přistoupil blíž k vitríně a klekl si, aby viděl dobřena štěňata. To ho přimělo se usmát, protože zvířata miloval. Byli lepší než lidé. Zvířata mu nikdy neublížila, narozdíl od lidí. AI lovil, ale nemluvil s nima. Takže ten přístup byl spíš neutrální. Položil rukavice na sklo a malé hnědé štěně přilezl blíž a spokojeně zakňučelo.

"Rád bych si tě vzal." zašeptal a podíval se do očí štěňátka. Opravdu by chtěl psa. Ale s životem, jaký měl to nebyla nejlepší volba. O mazlíčka by se dobře nepostaral. Byl tak často pryč, že by se nemohl věnovat tomuhle malému roztomilému chlupatému klubíčku. A kdyby se nevrátil, kdo by se o něj postaral? A Jacen by ho určitě ani nechal si jednoho pořídit. To bylo proč nemohl mít zvířátko. Jednou měl psa, ale už ho nikdy neviděl. Raději tenhle obchod nechal být, protože tyhle myšlenky ho přiháněly k šílenství.

Jediné místo kde chvíli seděl byla kavárna. Dal si čaj a nějaký ten dort. Vždycky miloval sladké jídlo, ale neměl ho velice často. Znuděně se díval na lidi okolo. Byli tak naivní, šťastní, nemuseli se strachovat o věci jako on. Shane věděl že život je tvrdý, ale alespoň doufal, že si oni nemusí procházet stejnými věcmi jako on sám. To bylo to co ho dělalo odlišným. Vzdychl a pohrál si se svými dlouhými vlasy. Měl by přemýšlet co bude dělat večer.

Zbytek dne strávil chozením, sezením a hrál si se svým telefonem. Ležel v trávě a bavil se svým Iphonem. Popravdě měl Apple hodně rád, a myslel že IPhone je to nejlepší co vynalezli. Byl to jeho počítačový kamarád. Zrovna hrál hru, když mu přišla zpráva.

"Hn?" podivil se a začal kontrolovat zprávy. A měl pravdu už když viděl název, a text, pozvánky. "Hej Shane, co takhle dneska párty?" smazal jí a poté přešel k další. "Hej dneska bude skupinová párty, přijdeš?" Shane tuhle přečetl a zafuněl. Věděl, co to znamená, smazáno. Přečetl si další. "Hej Shaney chci tě v posteli, Tyson <3." Shane jako první věc zavrčel, a smazal ji. "Řekl jsem mu, aby mi neříkal Shaney nebo jinými jmény. Začínám toho kluka nesnášet." tohle nebyli přátelé. Byli to jen lidé, které znal, protože chodil na párty a spal s nima. Ale tak moc mu vadilo, když mu říkali Shaney, nebo podobně. Vymazal zbytek a pročistil si mysl. Nikam nepůjde. Tohle nebylo co chtěl. Už si dávno urovnal mysl, nikdy se nezamiluje, a to ho vlastně hodně bolelo.

Lehl si na trávu, a podíval se na oblohu, nic. Proč byl jeho život tak prázdný? Cítil se jako by měl usnout , když se na to čisté nebe díval. Poté ho to probralo, když se nad ním přenesl ohromný stín a ten poté znova zmizel. Posadil se a ohlédl se nahoru. Byl to vrtulník. Viděl to, ty zářivé oči.

"AI." zvedl se a rozběhl se za ním. Sledoval stroj několik minut, když to konečně skončilo tak začal trochu kašlat. "Měl bych přestat kouřit." když uslyšel znova zvuk, tak se velmi opatrně podíval za kámen.

Vrtulník byl tam. Viděl jeho zeleno-bílé a černé tělo lesknout se na slunci. Měl velké zelené oči a jeho rotory se hravě pohybovaly nahoru a dolů, a zleva doprava. Vrtulník se ohlédl a Shane se urychleně ukryl za kámen. Doufal, že ho ten stroj neviděl. Uslyšel zafunění, a poté zvuk jak si helikoptéra sedla na trávu. Shane se zhluboka několikrát nadechl, a dokázal se uklidnit. Třel si hruď s rukou schovanou v rukavici. Poté měl dost kuráže na to, aby se znova podíval.

Vrtulník klidně seděl na trávě. Shane nikoho neviděl, možná že tenhle neměl toho člověka, který by byl jeho partner. Mohl ho chytit. Mohl by to být moc pěkný dárek k narozeninám, ale... Vzdychl, když si uvědomil že půjde stejně k Jacenovi. A tenhle vypadal velice dobře. Ale poté se podíval znova, nedodalo mu to moc jistoty. Přece jen, tohle nebyl modul. Ale on se to rozhodl zkusit, tenhle den byl stejně nudný. Zkontroloval si kapsy, jestli má všechno, a poté se opět opatrně podíval. První pokus.

Někdo tu byl, cítil to, člověk. Rozhlédl se, a uslyšel jak padá kamínek. Jeho oči se zastavily na mladém klukovi, který se na něj bez pohnutí díval. Když to vrtulník pozoroval, tak se zvedl a zapnul motory.

"Do háje." zanadával si Shane, a v okamžiku, než dokonce mohl začít utíkat se našel v těsném uchopení kol. "HÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉJJJJ!!!" začal křičet a bouchat do kol, když se helikoptéra stále zvedala a létala okolo. "Nech mě jít! SLYŠÍŠ!" helikoptéra na něj pohlédla, a poté shane pocítil jak velkou rychlostí míří dolů k zemi. Cítil kontakt se zemí, a také jak ho bolí hlava. Protřel si tvář a odhrnul si vlasy na stranu. Vytřeštil oči, když ho kolo přirazilo k zemi.

Vrtulník k němu natáhl hlavu, a velké zelené oči zamrkaly. "Ty jsi jen děcko." zašeptal mužský hlas a poté se ozval hluboký smích. "Děcko!" znova pohnul hlavou. "Co tady děláš?" AI Shana skenovala a to ho zaskočilo. "Ty jsi lovec. Nejsi na to trochu mladej? A to si chtěl chytit mě?" vydal ze sebe další smích a nechal poté Shana být.Hoch si protřel krk a sledoval AI, jak odchází.

"Hej ty!" zavolal shane a helikoptéra se pomalu otočila zpět.

"Co?"

"Nechoď pryč! Jo chtěl jsem tě! Takže budeš bojovat?!" Shane zavolal a AI vypadala opravdu překvapeně se zvědavýma očima. Ale poté se objevil vzrušený úsměv.

"Dobře, dobře, dobře, copak to tu máme? Ty chceš abych s tebou bojoval? Potkal jsem jen několik lidí, kteří mě vyzvali. Bojoval jsem s hodně AI, ale tak mladej kluk? Ou, tohle bude dobrý." dostal se do útočné pozice. "Nikdy neřeknu ne výzvě, kluku. Ukaž mi jaký jsi lovec!"

Shane se postavil a vrtulník se s proříznutým úsměvem vznesl k obloze. Shane ho sledoval, a když AI začala mířit dolů, přímo na něj, tak uskočil na stranu. Poté se ohlédl.

"Hej, kdo vypnul světla? Tohle není fér! Jak můžu bojovat, když si nevidím na vlastní nos?!" Shane tam zaražený stál, když viděl jak se vrtulník snaží dostat vlastní hlavu ven ze země. Vypadlo to jako žralok zaražený v písku. Když dokázal konečně vytáhnout hlavu, tak byl Shane na AI už připravený. AI zamrkala, když kluka nikde neviděl, ale poté ucítil pevný stisk okolo jeho krku. Podíval se na stranu a viděl Shana jak drží laso. "Ou." jediné co AI řekla, než ho zasáhl velký elektrický šok. Cítil jak se mu to řine do CPU a zakřičel bolestí.

"Vzdáš to?" zeptal se Shane a vrtulník se zasmál.

"Proč? Zábava právě začíná kluku!" zavolala na něj AI a začala stoupat.

Shane si uvědomil, že stále drží laso, a akorát zafuněl. "Kurva." křičel, když ho helikoptéra začala zvedat k oblakům, a AI se začala smát, když za ním Shane viděl jako nějaká plachta s reklamou. Prohnal se skrz vysokou trávu, a letěl velmi nízko, takže Shane narážel úplně do všeho. "Jen počkej až ti nakopu prdel!" zavolal shane naštvaně a AI se znova zasmála.

"Jo jasně kluku, jasně! To určitě!" stále se smál, i ve chvíli když si nevšiml velkého kamene, a narazil do něj po chvíli. "Ou." Dopadl na zem a Shane s ním. Kluk popadal dech a zbavoval se trávy ve vlasech, puse, nose, očích a bundě, všude. Poté se dokázal podívat na vrtulník. Stroj se motavě zvedal a jeho hlava se mrštně pohybovala doprava a doleva. "Maminko jsi to ty? Slyšel jsem tě klepat." Shane jen vzdychl, a poté znova popadl laso. Zapnul ho, a AI se začala znova motat okolo a ječet.

"AAAAAAAAAAAAAAAAUUUÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ."

Shane to znuděně sledoval, a hrál si s napětím, když AI přestala ukazovat divný tanec, objevila se muzika a to Shanem trhlo.

( Ooooh baby do you know this world, Oooooh heaven is the place on the world! )

Hudba začala hrát a Shane se podíval přímo do očí AI, když se na něj zazubila.

"Ok kluku, rozjedem to!" znova popadl Shana do stisku svých kol a vzlétl. Udělal loping, otočky, zrychloval a zpomaloval, padal nahoru i dolů. Shane cítil, že bude každou chvíli zvracet. Poté to přišlo, když ho AI jen tak vyhodila do vzduchu. shane zakřičel a poté přišel okamžik, kdy mu všechno připadalo zpomalené, dosáhl vrchol skoku, a v tu chvíli okolo něj proletěl pták.

Poté viděl svůj Iphone, jak mu vyskočil z kapsy a pokusil se ho chytit. To se mu nepodařilo a začal křičet. "Ne ne ne, no můj IPhone!" začal padat a poté si něco uvědomil, když viděl jak laso stále visí okolo AI. Když padal okolo, tak ho popadl, s vyhoupnutím se dostal na záda vrtulníku, přímo pod rotory.

"Co? Hej kluku ty jsi černý pasažér!"

"A co jsi ty? Rasista?" Shane stiskl pevně laso, a zafuněl kvůli vysokému hluku a větru z rotorů. Utáhl stisk a nechal z lasa vyskočit malý šok. Namířil AI dolů k zemi. "A teď pro můj IPhone!" Mířili dolů ve vysoké rychlosti, a Shane konečně viděl svůj drahocenný telefon. Začal se pro něj natahovat, a když ho skoro měl tak musel zanadávat. Ten samý pták kterého přede chvílí viděl. Chytil jeho Iphone přímo do pařátů.

"Uuups." pískla si AI a Shanem to přímo trhlo.

"TO JE MŮJ TELEFON TY ZASRANEJ PTÁKU! NEOPVAŽUJ SE HO JEN ŠKRÁBNOUT!" vztekle křičel a s šokem namířil AI tak aby začala sledovat ptáka. "Nemáš právo ho mít! UKAŽ MI NA TO TVOJI LICENSI PTÁKU, SLYŠÍŠ MĚ?!" pták se jen ohlédl a poté začal letět rychleji, když viděl jak se k němu velký stroj blíží. Začali létat v kruzích, a AI pro zábavu zapnula další písničku.

(You spin me round round baby, like a record baby!)

Když Shane konečně popadl svůj mobil a pták odletěl, políbil ho a vítězně zvedl ruce do vzduchu. "JOOOOOOOOOOOOO! Teď jsem král já!"

AI to podotkla jen několika slovy: "Ok, ale myslím že máme problém pane Králi." Shane před nimi viděl velký kámen.

"Do háje." řekl, když znova narazili. Oba dopadli dolů, a leželi tam dobrých deset minut. Shane se poté dokázal zvednout, nebo se spíš posadit. Bolelo ho celé tělo, ale byl spokojený. Alespoň měl zpátky svůj mobil. Chtěl vědět, co ta AI dělá. Když k němu přišel blíž, tak viděl že se hýbe. Všiml si laso, a že je stále zapnuté. Když se AI začala pomalu hýbat, tak to vypl.

"Díky." vrtulník poděkoval a Shane, ten už taky neměl sílu. Stejně jako on dopadl zpátky na kolena. "Vypadá to že jsi vyhrál kluku." ozvala se AI a Shane se na něj podíval. "Nikdy jsem si nemyslel, že mě porazí člověk. Ale tys to dokázal. Byla to zábava, doufám že budeme mít odvetu."

Shane na ty slova přikývl. "Teď jsi můj, že ano?"

AI přikývla. "Ano, porazil jsi mě, a pořád v sobě mám ještě nějakou hrdost. Dělej co chceš." Shane se postavil.

"Přidám tě k dalším AI na základně."

"V tom případě myslím že se už moc často neuvidíme. Takže..." Shane se mu podíval do očí, když z něho chtěl sundat laso. "Jmenuju se Jazz. Teď víš koho jsi chytil."

Shane o tom přemýšlel. Mohl mít svou vlastní AI. Chytil ho stejně, jako každý¨lovec. Ale nechtěl. Takže raději dá Jazze Jacenovi. Nemyslel, že by mu to přineslo něco dobrého, kdyby si tuhle AI nechal. Shane zavolal Jacenovi a jejich stoje a nechal jejich stroje a muže, aby vzali Jazze na jejich základnu. Ale ještě před tím, se na sebe dívali. Shane nevěděl proč, ale tahle AI byla jiná, než všechny ostatní které kdy chytil nebo pochytal. a Jacen byl velmi potěšený.

Večer byly vidět hvězdy. Shane tam jenom seděl na horní části pevnosti a kouřil. Vytáhl si znova starou fotku své rodiny, jeho rodičů. Dlouho se ně díval, a poté si jí přitiskl na hruď. Poté si všiml, že si dneska poškodil jednu rukavici.

"Mami, tati, doufám, že jste rádi že jsem naživu. ale nevím jestli jste šťastní z toho co dělám." podíval se k obloze. "Pěkné narozeniny." viděl padající hvězdu, a měl jenom jedno přání.


/ --- /


Ráno bylo svěží a příjemné k probuzení. EDI si okamžitě protáhl křídla. Nechtěl vzbudit svého otce, ale dokázal se dostat z jeho objetí. Podíval se na Henryho s Timem, a blízko vodopádu našel Bena a Karu. Takže tu byli všichni, první dobrá věc už takhle z rána. Znova se pokusil navázat spojení se světem, ale byli pořád v té zpropadené zóně. Najednou ho někdo popadl zezadu. Rozpoznal známý dotek Benových rukou, a podíval se na svého přítele.

"Měly bychom teď pěkně zkopat." řekl ben a EDI se zazubil. Cítil se tak dobře, že byl znova blízko u něj. Cítil znova Benovu hřejivou esenci ve své sféře, a dotkli se. Pouto bylo znova obnovené, a zvládli to i bez toho že by museli spát. Ben zamrkal, když okolo něj jeho AI ovinula křídla a taky se mu opřel o rameno. "Ale no tak bráško, jseš na mě moc velkej, abych tě nesl na rameni a hlavě." EDI se poté vydrápal benovi na záda, objal ho křídly, a opřel se mu o hlavu a ohnul krk. Podíval se na Bena vzhůru nohama a zazubil se.

"Takhle můžeš." najednou se mu zúžily oči a ostře se podíval k obloze.

"Eddie? co je to?"

"Ty to necítíš?" AI se zeptala a Ben se také zadíval k obloze. Cítil pevný stisk křídel a otevřel pusu. "Ne... Ne znova ona."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama