Through my soul - 46 část - Nakonec v bezpečí

30. srpna 2011 v 21:30 | StealthKaelly |  Through my soul

Stealth 2 - Flight to home
Through my soul - Přes mojí duši
46. Nakonec v bezpečí


Ben cítil jak zarývá prsty do kůže, když to sledoval. Neměl v úmyslu couvnout, jen sledoval to tmavě růžové letadlo, což bylo už tak dost uhozené, jak se k nim blíží. Andrea je nechtěla nechat na pokoji, a jemu se zaleskly oči, když si uvědomil, že Jacen takhle bude vědět kde jsou. EDI pevně ovinul křídla okolo Bena, s hlavou na Benově rameni.


"Nemusíš být se mnou." řekl mu Ben, ale EDi potřásl hlavou.

"Zůstanu s tebou."

Když byla Andrea dostatečně blízko, tak na ně začala upírat oči. Kokpit se otevřel a ona se zvedla nahoru. "Ale, ale, ale, podívejme kdo tu je. To jste si fakt mysleli, že vás bude tak těžké najít?" Oba jí tiše sledovali a Ben neměl nejmenší chuť s ní mluvit. "Takže ty mi ani neřekneš ahoj? To je od tebe teda neurvalé Bene, Reo dej mu lekci!"

\ Rea. Tak to je její jméno. Opatrně Bene, pamatuju si že to ona mě paralyzovala. Ona mi zabránila utéct. \ Ben se na něj podíval a pevně ho přidržel ve sféře.

\ Teď jsme tu oba. Tak budeme v pořádku. \ Ben si po několika vteřinách uvědomil, jak hloupě to znělo. Žádný plán, žádná šance jí utéct. Takže mohli jenom bojovat, špatná věc byla, že neměl ani nápad jak. Poté viděl že Andrea vyskočila a její AI udělala to samé v modulu. Jo, přece jen, střílet rakety na dva malé cíle nebyla ta nejchytřejší věc, hlavně jestli je chcete živé.

Bez jediného slova nařídila své AI aby na ně zaútočila, a když chtěl Ben uhnout na stranu, tak naopak cítil jak ho EDI srazil k zemi. Ben dopadl na zem a uslyšel zvuk srážky, podíval se zpět a viděl EDIho jak ho odhodila na zem. EDI chtěl s tou AI bojovat sám. Ben se poté otočil k Andreje, a ta tam jenom stála s mlsným výrazem. Když k němu přistoupila blíž, tak neváhal. Popadl jí za ruku a odhodil jí. Doufal že přistála tak tvrdě, jak jenom mohla. Chtěl to udělat znova, nebo jí nakopnout, vrazit jí, cokoliv, už jenom když jí slyšel mluvit.

"Bene ty nechápeš, že tě pořád miluju? Dělám to všechno pro tebe."

EDI stále uhýbal Reyiným útokům. Věděl že nemá energii bojovat, ale musel to zkusit. Když se jí konečně podařilo ho srazit na zem, tak zavrčel a odhodil jí pryč energickou vlnou. Ben se k němu otočil a uvědomil si, že by EDI neměl bojovat. Ne teď, ne po tomhle všem, ale i tak ho chránil.

"Řekni své AI ať se stáhne Andreo!"

"Proč, to je proč tu jsme, bojovat s vámi a přivést vás k Jacenovi."

"Nebojuješ fér!" Ben na ní tentokrát zakřičel. EDI upínal oči na Reu, a něco se v něm hnulo. Cítil jako by tam bylo něco nového, co by mohl využít v boji. Ale nevěděl co.

"Tam se nevrátím! Ani náhodou!" zakřičel a odhodil na Reu další vlnu, ale tahle zasáhla i Andreu. EDI počítal s tím že jí AI bude chránit, a byl rád, že Ben mu rozuměl. Přiběhl k EDImu a čekal. Možná by mohli získat nějaký plán, ale poté přišla komplikace.

"Bene co to tam děláš?!" uslyšeli Kařin hlas a v okamžiku uviděli ostatní. Tim vypustil vyděšený křik a všichni sledovali, jak se k nim Rea řítí ve vysoké rychlosti s odhalenými žihadly v jejích křídlech.

"K ZEMI!" Keith zakřičel a strhl ostatní dolů. Rea prošvihla svou šanci zaútočit na Keitha a ten vydal vrčivý zvuk. "Vážně bych měl říct tvým rodičům co tu děláš. Dostaneš zaracha!"

"Andreo přestaň!"

"V tom případě mi Bene připrav svatební šaty!" odvětila mu Andrea a Kara vztekle vyštěkla.

"VYPADNI OD NĚJ!" když se k nim Rea opět přiblížila, tak jí Kara kopla přímo do hlavy. AI dopadla na zem a všichni chlapy se šokovaně podívali na Karu, teprve poté si uvědomila co udělala. "Au, pěkně teď mě bude ještě bolet noha."

\ Bene chce jenom nás. Musíme jí dostat pryč od ostatních. \ Ben se zazubil na EDIho, dokonce i když neměl nejmenší ponětí jak to udělat, ale možná... Andrea byla vždycky horká hlava, možná by jí mohl donutit začít šílet.

"Víš Andreo, dokonce i Shane byl lepší." EDI se překvapené podíval na jeho přítele, když ta slova vyslovil. Na co myslel, když to řekl? "On měl alespoň tu kuráž jít do skutečného souboje. Ty se mě ani neopovažuješ uhodit, a jenom žvaníš, on něco dokázal. Střelil mě do ramene a vážně se snažil Eddieho dostat. Ty tam jenom stojíš. Myslíš si, že jsi lepší? Nemám žádnou chuť se k tobě vracet, protože jseš jen egoistická, blbá a hnusná děvka!"

Přesně jak Ben chtěl a plánoval, se za ním Andrea s vrčením rozeběhla a Ben s úsměvem začal utíkat na druhou stranu. Běžel pryč od ostatních. EDI ho následoval. Andrea zavolal její AI, a Rea k ní okamžitě přispěchala.

\ Tohle musí fungovat, musíme jí odlákat tak rychle jak to jen půjde. \

"BENE!" pilot se ohlédl, a viděl že za ním běží Henry.

"Zůstaň tam Henry! Já vím co dělám! Zůstaň tam!" byl rád že ho Henry poslechl, jeho přítel tím nevypadal velmi nadšený, ale i tak to udělal. Když si všiml, že se k nim ta růžová AI blíží, EDI jí srazil křídlem. Andrea nebyla schopná se k nim dostat. Po minutě běhu se dostali na útes. Tekla okolo něj řeka, která sem vedla už od vodopádu. To mohlo být přesně co potřebovali! Když na něj EDI kývl, tak věděl že ho jeho kamarád pochopil. Poté se otočili nazpět a Benovi se zaleskly oči, když viděl AI. Byla přímo tam, aby zaryla její žihadla do jeho lidského těla. Ve vteřině se cítil, jako by se zrovna probral z šíleného snu. EDI jí znova odhodil na stranu, a znova viděli Andreu.

"Nakopu ti prdel Bene, jestli to bude třeba!"

Rea se dokázala znova vyškrábat na kola a upoutala na sebe jejich pozornost máváním křídel. Podívali se tím směrem, ale když se tam jejich pohledy dostaly, tak Rea byla už pryč. Byla už na druhé straně, a se silou vyskočila a zamířila svá žihadla na Bena.

Myslela, že ho zasáhla, nechtěla aby to zranění bylo smrtelné, chtěla ho zpomalit. Byla si tak jistá, že uspěla, ale poté si uvědomila že ten dotek byl jiný. Tohle nebylo jako dotknout se lidského těla. Bodec se dostal skrz, čím ale? Otevřela oči, a vyjevil se jí úplně jiný obraz, než který čekala. Velké modré oči se na ní upíraly, a poté byla odhozena zpět. Dokázala se otočit a podívat se. Jak se tam dokázal dostat tak rychle?

Oba lidé tam stáli s šokovaným pohledem, a Ben se okamžitě chtěl dostat k EDImu, když po něm skočila Andrea. "Ty nikam nepůjdeš Bene" už jí měl akorát dost, a udeřil jí do tváře. Dokázal se dostat k EDImu. "Reo zastav je!" Ben stiskl EDIho do rukou, a poté vše naplno pocítil. Než mohl něco udělat, tak ucítil jen silný náraz jeho těla na zem a výbuch, která ho odhodila pryč. Stále tiskl v rukou jeho AI a přitiskl ho blíž. Když otevřel oči, cítil že padají, a viděl že přistanou ve vodě. S velkým šplouchnutím je začala řeka odnášet pryč.

Andrea to sledovala , a poté začala prskat nadávky. "Sakra! To je nemělo dostat dolů! Proč nemůžeš udělat něco pořádně?!" křičela na AI a stroj zafuněl. "Teď je budeme muset hledat! alespoň kontaktuj Jacena!" přikázala a Rea se snažila její žádost splnit. Když se několikrát pokusila, tak se na ní Andrea dívala s nechápavým výrazem. "Na co čekáš?!"

"Nemůžu se dostat na síť. Něco to blokuje." řekla Rea a Andrea zdivočele zavrčela.

"DO HÁJE! Proč se mi tyhle zasraný věci dějou?!"

'"To protože jsi čůza." Otočila se, když zaslechla Henryho mluvit. "Věděl jsem že ho nemám jít samotného. A teď nám máš co vysvětlovat."

"Tobě nic neřeknu negre! Reo zabij je všechny!" stála tam, ukazovala na ně rukou, a poté se obrátila ke své AI. Rea tam stála, a vypadalo to že se snaží pohnout. "CO S TEBOU KURVA JE?!"

AI se snažila odpovědět, jak nejlépe mohla. "Nevím! Všechno začalo, když jsem se dotkla té druhé AI!"

"Taaaakže, to znamená že budeme mít hodně času si popovídat Andreo, teď. A taky až najdeme Bena." Kara jí pohrozila prstem s těmito slovy, a začali k ní přistupovat blíž. ale Keith byl myšlenkami jinde.

\ Eddie... Opravdu jsi to udělal ty? \ ptal se sám sebe, a podíval se na řeku, musel najít svého syna a přítele. Ale dokud je nenajdou, tak musel doufat že jsou v pořádku.

Ben lapal po dechu. Tohle nebylo v co doufal. Teď si musel plně uvědomit, co se stalo. Ta AI je vystřelila z útesu s nějakým druhem odpalovače raket. Spadli dolů. A poté je odnesla řeka. Držel EDIho a poté...začal se okolo sebe zběsile rozhlížet, a nikde neviděl svou AI.

"Ne... Nedokázal jsem ho udržet..." tentokrát se na nohy zvedl ihned a začal hledat svého kamaráda. Nemohl začít plakat, křičet nebo propadnout úplnému zoufalství, musel ho najít! Běžel blízko okraje řeky a křičel EDIho jméno. Byla tam jedna další věc, která ho znepokojovala. Když zvedl hlavu, tak tam viděl velké šedé a černé mraky. Dokonce i když na útesu byla ještě stále jasná modrá obloha, když tam byli. Ben cítil že se blíží déšť, a věděl že bude i bouřka. Tak raději zrychlil. Nemohl být daleko, prostě nemohl!

Ben věděl že nemá žádný plán, jak se dostat zpět k týmu. Jediné na co mohl myslet byl EDI. Musel ho dostat zpátky, prošli si až moc věcmi, na to aby to teď vzdali. Potřeboval ho cítit, a poté bude vědět, že je blízko. Ale... když si vzpomněl na ten souboj na útesu, s tou AI, tak si to znova uvědomil. Mohl být zraněný, už byl hodně i tak kvůli Jacenovi, ale teď mohl být zraněný vážně, jestli měl Ben pravdu. A teď si opravdu přál, aby všechny tyhle myšlenky byly falešné. A jestli začne déšť a bouřka, tak nevěděl jak to AI zvládne. Byl si jitý, že EDI stále neměl o bouřkách velmi dobré mínění.

Běžel celé minuty, bez jediné přestávky. Jeho dýchání bylo namáhavější každou další minutou, ale nemohl se zastavit. Poté konečně něco našel. V bahně byly vidět náznaky otisku kol ihned blízko vody. Jediná smůla byla, že nepokračovaly, kvůli trávě. Ben to ale nepotřeboval, teď si byl jistým že tu EDI byl. Začal stopovat mezi stromy, a poté ho navštívil povědomý pocit. Šel hlouběji, a vztyčila se před ním jeskyně. Ben přišel blíž a zvědavě se dotkl jejího kamenného povrchu. Smysly mu říkali ať vstoupí, a on poslechl. V poslední době mu radily dobře. Pilot vstoupil do jeskyně, a po pár krocích mu srdce poskočilo štěstím.

EDI ležel na zemi, a když chtěl Ben udělat další krok, tak uslyšel silný zvuk hromu. Viděl jak se EDI otřásl a okamžitě k němu přispěchal. AI ho odhodila pryč křídlem, Ben chápal. "Eddie to jsem já, Ben!" AI se na něj pomalu s jedním okem podívala, a poté se pomalu zvedl a chtěl jít k němu.

"Našel si mě..." řekl a poté klopýtnul koly a Ben ho chytil. Přitáhl ho k sobě a přikývl.

"Jo, promiň že to tak trvalo."

"Alespoň... Jsem tentokrát nemusel čekat celé dva roky v prachu." zašeptal EDI a Ben se zachechtal. Ať se dělo cokoliv, tak byl EDI stále ironický. Poté mu zkontroloval tělo.

"Jsi zraněný?" zeptal se Ben, a nebylo to velmi dobré, když mu EDI neodpověděl. Když Ben rozpoznal podle doteku díru v krytu, tak pochopil. Podíval se na hruď AI, a přes tu se táhla úzká ale dlouhá rána. A poté si uvědomil několik kapek, které z EDIho těla padaly. "Bože..."

"Ano, jsem... Ale neboj se, voda se mi nedostala k CPU, nebo zdroji energie. Možná budu mít potíže s pohybem, a nedostatkem energie, a možná pár dalších věcí." ozval se další hrom a EDI sebou trhl. Cítil chlad a vlhko z venčí, a létaly tam blesky. Stejně jako té noci, kdy ho zasáhl ten blesk. Necítil se moc dobře, popravdě velmi špatně, a tohle to jenom zhoršovalo. Byl by rád, kdyby jenom prostě zkolaboval z nedostatku energie, nebyl od toho moc daleko, a poté by si mohl odpočinout. Najednou ale ucítil okolo sebe silné ruce, a jak ho Ben schovává ve své vlastní bundě. "Bene..." podíval se na pilota, a ten ho stále zabaloval do bundy tak nejlépe jak mohl.

"Eddie máš pořád tu deku od Keitha?"

AI přikývla a nechala Bena, aby otevřel kryt křídla. Ben jí popadl, a EDI si myslel že se do ní sám zachumlá, ale Ben jí najednou začal omotávat okolo EDIho hrudi, aby k ní proniklo co nejméně chladu. EDI ho jenom sledoval se zapůsobeným pohledem, a když si Ben byl jistý že udělal vše co nejlépe, tak se posadil a přitáhl EDIho k sobě rukama k jeho hrudi a nohám. Nestaral se o to, že byl na velmi chladném a mokrém místě, dokonce i když na horní části těla měl jen tričko. Musel udržet EDIho v teple.

"Pokus se usnout, potřebuješ si uchovat energii." řekl a EDI se zachumlal opřel blíž o něj. Po chvíli dokázal okolo Bena ovinout křídla. Alespoň ho takhle mohl udržet trochu v teple. "Nenechám Jacena, Andreu, nebo nějakou blbou bouři, aby tě ode mě vzali, od nás." EDI cítil jak ho ben hladí skrz bundu a usmál se.

"Mám tě rád Bene... vím proč." Ben zavřel oči a také se usmál.

"Taky tě mám rád. Tak zkus usnout. Musíme najít ostatní, a doufat že ti Keith poskytne nějakou pomoc." podíval se na AI, a EDI měl už zavřené oči. "Dobrou noc Eddie." oba usnuli v pevném objetí, a konečně si našli společnou cestu do sféry. Oba věděli jednu věc, tuhle noc přežijí. Oba znova cítili to silné přátelství.

/ - /

Shane začal konečně otevírat oči, a s mlhavým pohledem se podíval na stranu. Hlavu měl stále bolavou, ale cítil jako by ho někdo držel. Věděl že to byl nesmysl, nemohl si ani vzpomenout kdy ho někdo naposledy tiskl blízko, aby ho udržel v teple a bezpečí. Ale on se teď cítil v teple a bezpečně. Musel znova zavřít oči, nemohl je nechat otevřené, potřeboval nějaký čas aby se zase vzchopil. Pohnul svou rukou v rukavici a pomalu se dotkl toho co ho obklopovalo. Nevěděl co to bylo, i po těch letech stále nebyl schopný vše podle doteku s rukavicemi poznat. Ale když to párkrát protřel, tak věděl že to nebyla kůže. Fajn to bylo v jednom směru dobře, protože to uznamenalo že to nebyl Jacen. Ale na druhou stranu ho to děsilo. Musel se tomu postavit, po několika minutách měl konečně sílu a kuráž otevřít oči, a tentokrát už viděl lépe. Ale měl problémy uvěřit tomu co vidí.

"Hej kluku, konečně jsi vzhůru." jeho stříbrné oči hleděli do velkých a zářivých zelených, a počítal s tím nejhorším. Ten vrtulník si konečně přišel vyrovnat skóre. Pevně zavřel oči a poté otočil hlavu na stranu, byl na to připravený, ale nechtěl se na to dívat. Když ho mlátil Jacen, tak taky raději nechtěl mít oči otevřené. Čekal na zásah nebo něco, ale nic z toho nepřišlo. Byl tam jenom hlas. "Hej kluku, nechci ti ublížit. Nebo tě sníst nebo něco tomu podobnýho, otevři oči." Shane na chvíli přemýšlel, ale i tak to nechtěl udělat. Poté se mu konečně do mysli dostaly nějaké myšlenky. Nakonec, kdyby mu chtěl Jazz ublížit, tak proč by ho držel takhle blízko? A Shane si také uvědomil, že tady u něj původně nebyl. Konečně otevřel oči a podíval se na AI. "Mnohem lepší." usmál se Jazz.

"Proč..."

"Hej, hej, první věc, já ti svoje jméno řekl, ale ty jsi mi nikdy neřekl svoje. Slyšel jsem to od toho burana, ale ne od tebe, takže znova, já jsem Jazz. A ty?"

Shane se na něj zmateně podíval, a poté si všiml že mu AI nabízí své malé křídlo. Po pár vteřinách se ho Shane konečně dotkl a odpověděl. "Já jsem Shane." Trochu sebou trhl když k němu Jazz natáhl hlavu.

"Pěkné jméno. Teď mi řekni, co tady děláš?"

Shane ho sledoval bez kapky porozumění. "Tady...?"

"Ano. Ten hajzl s tebou zachází jak s kusem hadru, musíš mít sakra dobrej důvod tu být."

Shane byl na chvíli ticho. "To ti neřeknu." otočil hlavou a všiml si místa, kde měl být.

"Jo byl jsi přesně tam." ozvala se AI s veselým hlasem.

"Jak..."

"Dostal jsem tě sem malou dírkou. Popravdě na mladého muže jsi hodně malej a drobnej. Víš to Shane? Víš to?" Shane musel ještě více uhnout, když k němu Jazz stále natahoval čím dál více hlavu. Měl strach. Měl strach často v životě. Teď taky, ale nebylo to jako u Jacena. Jen nebyl jednoduše zvyklý, aby byl někdo tak zvědavý okolo jeho života. Najednou si Jazz všiml že se hoch blíží k bariéře, ve spěchu ho přitáhl zpět k sobě. "To mohlo bolet." řekl mu Jazz a všiml si, že se Shane třese. "Hej uklidni, teď už ti to neublíží."

"Nech mě jít."

"Co?"

"Nech mě jít!" Shane sikl a poté zakřičel. Nebyl zvyklý, aby se ho někdo takhle dotýkal. Byl zvyklý, že když se ho někdo dotkl, tak jen proto aby mu ublížili. Jazz ho teď držel blízko, v bezpečí a teple, a on to nedokázal přijmout. Snažil se dostat pryč, snažil se tak tvrdě jak jen mohl, v očích se mu dokonce objevily slzy a tvář mu rudla. Dýchal velmi rychle, a když si konečně uvědomil, že se z pevného stisku AI nedostane, tak začal vzlykat.

Po několika vteřinách, když nevnímal nic okolo, tak ucítil Jazzův dotek na své tváři. Jazz ho jemně pohladil nosem blízko nosu a Shane se na něj podíval se zaslzenýma očima. "Proč tohle děláš..."

"Protože nechci, aby ti znova ublížil. Jsme na stejné straně, ty nejsi jako on. A až se odsud dostanu, tak tě vezmu sebou." sledoval, jak si Shane pomalu promýšlí každé slovo a uklidňoval se. "Máš v sobě něco speciálního Shane. Mám rád lidi, kteří v sobě mají něco cenného." odhrnul Shanovi jeho dlouhé vlasy z obličeje a usmál se. "Máš vážně hebké vlasy." Jazz pocítil menší zklamání, když se Shane na chvíli odvrátil na stranu. Ale poté cosi uslyšel. Znova Shana přitáhl blízko, a řekl mu ať je potichu. "Shane buď teď prosím v klidu, slyším ho, jde sem." viděl jak se stříbrné oči vytřeštily šokem a strachem. A on ho něžně schoval v bezpečí jeho velkého těla. "Nenechám ho aby ti ublížil, jen zůstaň v klidu a tiše prosím."

Shane Jazze sledoval, a po chvíli přikývl, opřel se o bílé tělo helikoptéry, a popravdě se už nestaral. Jeho život byl jedna velká pohroma, a nevěřil že ta AI to změní. Mohl utéct už tenkrát s Benem a ostatními, ale to by jen zničilo jejich snažení. Věděl, že ho Jacen vždy najde. Ale... podíval se na Jazze. Bylo popravdě pěkné, že se ho konečně někdo zastal...

Když Jacen vstoupil do ohromné místnosti, tak ten vrtulník viděl, jak tam leží a nejspíš spí. Nepřišel ho zkontrolovat, od té bitvy byl kamerový systém nefunkční. Takže se musel podívat sám. Poté si všiml, že cosi chybí, Shane...

Pohlédl na vrtulník, a s hlubokým zavrčením vyštěkl. "Kde je?! Co jsi to tu provedl?!" AI ho ignorovala, ani se k němu neotočil, nebo se na něj nepodíval. Jazz neměl nejmenší zájem s touhle lidskou zrůdou mluvit. Popravdě byl spíš zvědavý, co Jacen udělá. Někteří lidé a AI už mu taky řekli, že je blázen. Rád provokuje lidi, užívá si to. Ale dělal to i když věděl, že to může být nebezpečné. I tak stále trpělivě čekal. "Řekl jsem... KDE JE TEN ZKURVYSINSKEJ KLUK TY ZASRANEJ VRTULNÍKU!"

Shane všem těm slovům naslouchal a poté ucítil bolest ve své zlomené ruce. Už se nechtěl na Jacena podívat, nechtěl od něj další ránu. Ale teď to bylo divné, protože věděl že na něj Jacen nemůže ani sáhnout.

"Spálím tě na prach elektřinou, jen počkej!" Jacen vytáhl malý ovladač a dotkl se tlačítek. Čekal chvíli na ten okamžik, až uvidí tu zatracenou AI trpět, ale nic se nestalo. Jacen zavrčel odhodil ovladač na temnou zeď. Rozpadl se na malé kousky a Jacen poté otočil se zafuněním hlavu nazpět. Ti grázlové museli tím svým cirkusem zlikvidovat i tuhle věc! Když byl konečně pryč, tak Jazz otevřel oči a zachechtal se.

"Horká hlava." poté odkryl Shana ze spod svého křídla. "V pořádku, je pryč." Shane zvedl hlavu a nebyl si přímo jistý, co udělat nebo říct. Jazz ho ochránil, na chvíli mu ulehčil život, protože na něj Jacen nemohl sáhnout. A usmíval se dolů na něj. Shane si silně stiskl zlomenou ruku, když znova ucítil bolest a za vlasy sevřel oči. Nic neřekl, ale Jazz ho něžně přitiskl ke své hlavě, a nechal Shana se o něj opřít.Když si to hoch uvědomil, tak to bylo docela pohodlné. Otevřel své stříbrné oči, a všiml si že Jazzovi jsou zavřené. Možná se rozhodl, že nebude mluvit, když si to Shane nepřeje.

Shane se po chvíli konečně vzdal, a opřel se o tělo vrtulníku. Pro jednou nebyl tak vyděšený nebo nervózní. Byl klidný. A cítil velmi zvláštní hřejivý pocit ve svém srdci. Jazz mu pomohl, a Shane dokonce i po tolika zklamáních a bolesti měl nutkání mu věřit. Jazz ho ten první den nezabil, neudělal to teď, a Shane se na něj znova podíval. Opravdu mu chtěl jenom pomoct? Shane neměl síly nad tím přemýšlet, věděl že je v bezpečí. A to bylo vše co potřeboval k odpočinku.

/ - /

"Takže to je všechno pravda." kapitán Bruce odložil na svůj dřevěný stůl složku papírů. Obsahovaly všechny informace o dnešní akci a kontroloval je celou poslední hodinu. Teď jen seděl ve svém koženém kapitánském křesle a mnul si bradu. Byl si jistý, že armádu tohle bude hodně zajímat. Ale v mysli se mu pohupovala obava, přece jen jestli existuje jedna z těhle věcí, člověk, tak jich může být víc. Mnoho letadel se nevrátilo, a neměl žádné zprávy od Gannona a jeho společníků. Neměl nejmenší ponětí kde jsou, nebo jestli jsou vůbec naživu.

Teď už neměl žádné pochyby. Uchopil telefon a okamžitě kontaktoval armádu. Musel také poslat lidi, kteří nejsou Gannona a jeho tým. Museli něco udělat, a rychle!

/ - /

Kara sledovala noční scenérii stromů před ní. Kde mohli být... opravdu doufala, že Ben neměl další stupidní nápad a jsou alespoň naživu. V lepším případě budou mít štěstí a nejdou je. Snažili se získat signál, aby někoho kontaktovali, ale bylo to zbytečné. Ale byla alespoň jedna věc, která jí uklidňovala. Když se otočila zpět, tak to byl velmi pěkný pohled na Andreu a její AI. Obě byly uzemněné a Kara se přitom pohledu musela pousmát. Henry nebyl potěšený slovem "negr", když ho tak nazvala, takže se sám nabídl že je pohlídá. Měli dobrý nápad je začít hledat, jenže byla noc, nemuseli najít cestu. A museli dohlížet na Andreu. A ještě tu byla ta bouřka.Skoro ani nemohla uvěřit, jak rychle ten déšť přišel.

Měla tisíce chutí jít a podívat se po nich. Když viděla několik ptáků, jak létají ze stromů, tak se rozhodla. Zamířila na cestu, která jí mohla dostat přímo k řece. Byla tam šance je najít, cítila to. Ben se pro ní tenkrát v Koreji také vrátil, společně s EDIm. A byla si jistá, že hoši tohle zvládnou bez ní. Neřekla ani slovo, že odchází, ale Keith jí viděl.

"Jdeš je najít?" zeptal se a ona přikývla.

"Zvládnete jí beze mě, musím vědět, že jsou v pořádku."

"Taky to chci vědět..." řekl Keith a Kara se k němu otočila než vyšla. "Můj syn a přítel..." Kara se usmála, když to slyšela. Nevěděla, jak Keith dokázal tak dlouho žít bez někoho blízkého. Bylo to přirozené, že chtěl vědět jestli jsou v pořádku.

"Zůstaň tady, postarám se o to."

"A co mám říct..."

"Hmm. Řekni že budu ráno zpátky. Viděla jsem padat hvězdu, a využiju to Keithe." řekla mu a vědec se po menším udivení usmál. Klidně jí sledoval, jak odchází a také se podíval na oblohu. Kolik problémů je ještě mohlo čekat? Protřel si ruce a poté si uvědomil malého obvazu na prstu. Úplně na to zapomněl. Sundal si ho a viděl, že už je prst skoro zahojený.To malé zranění, které měl od kraba a EDI se kvůli němu cítil provinile. Od té doby se stalo mnoho věcí. Poté uslyšel nepatrný zvuk a uhnul na stranu. Na stromě seděl malý ptáček, který se na něj díval. Když roztáhl křídla a odletěl, tak Keith pocítil povědomý pocit. Bylo to stejné, jako když sledoval EDIho, jak vzlétá a poté letí, jako to tenkrát viděl na Aliašce.

S hlubokým vzdychnutím, si prohrábl prsty vlasy. Proč se jeho život tolik změnil? Bylo tohle všechno jenom nějaký druh zkoušky přímo pro něj? Nebyl jediný, koho život se změnil, ale tohle nikdy nečekal. Jednou udělal velkou chybu, když neuspěl. A poté přišel EDI, a také pro něj nebyl schopný nic udělat. A bylo tam něco nového, něco se v něm probudilo. Když uviděl Jacena, když s ním tak mluvil, že využije EDIho, tak Keith ztratil svůj ledový klid. Bylo těžké ho rozčílit, ale teď spíše cítil otcovský instinkt. Měl jít s Karou...

Poté zamrkal, když konečně viděl padající světlo, hvězdu? Možná by si mohl opravdu něco přát...

Kara prozkoumávala místo plné stromů, trávy, a spěchající vody. Byla tma, a musela být opatrná kam šlape. Bylo tam několik ostrých kamenů a přistání na nich mohlo být velmi tvrdé a nepříjemné. Teď si uvědomila, proč se Henry rozhodl počkat. Země byla stále mokrá od mokrého deště a vzduch byl studený. Proč alespoň to počasí jim nemohlo vyhovět? Obloha byla čistá a mraky odešly, ale až poté co udělali svou práci.

Šla hlouběji a najednou se zastavil, když uslyšela zvuk. Pomalu otočila hlavu, byla si jistá, že ho znala. A měla sakra pravdu. Když obrátila pohled, tak se dívala přímo do očí syčícího hada. Snažila se zůstat v klidu, tak nejlíp jak jen mohla. Plaz jí pečlivě sledoval, a když se Kara nehýbala, tak se odsunul pryč. Vydechla úlevou, a cítila jak jí srdce poskočilo. Dostala se dokonce blíž k řece, a konečně získala nějakou výpomoc. V bahně byly prohlubně, které klidně mohly být stopy. Než déšť začal a země se proměnila v bahno. Její postřeh byl správný, když našla další a další prohlubně.Vyhledala malou jeskyni, a vstoupila do ní.

"Bene?" zašeptala do prostoru a chladného vzduchu. Udělala pár kroků. "Prosím buď tady." poprosila, a poté její oči rozeznaly zář světel. EDIho světla! Přišla blíž a viděla Bena, jak k sobě pevně tiskne EDIho. AI byla ovinutá v jeho bundě a dece, a Kara rozpoznala že oba spí. Po chvíli věděla, že je nebude budit. Jen si sedla vedle nich a opřela se o Bena. Byli naživu, to byla hlavní věc. Všimla si, jak zní kapající voda na podlahu a podívala se na vchod do jeskyně. Nikdo tam nebyl, byla by ráda kdyby to byl Henry s ostatními, ale byla ráda, že tam nebyl Jacen. Poté ucítila, jak se o ní Ben opřel, a ona okolo něj pomalu ovinula ruce. Byl tak prochladlý. Divila se, proč dal bundu EDImu, AI to přece nepotřebovala. Musel tam být důvod. Poté přitiskla blíž i EDIho, takže byli všichni ve společném hřejivém objetí. Jak velká ironie to byla? Teď byla ona ta, kdo na ně musel dávat pozor a ujistit se, že jsou v pořádku. Ne jako před dvěma lety. Ráno se vrátí k ostatním. Ale teď, Bena jenom políbila na tváři a pokusil se usnout.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama