Through my soul - 47 část - Odletět pryč

5. října 2011 v 19:53 | StealthKaelly |  Through my soul

Stealth 2 - Flight to home
Through my soul - Přes mojí duši
47. Odletět pryč

Bylo to tak mírumilovné... žádné ubližování, nebezpečí, bylo to jen hřejivé, příjemné a bezpečné. Žádné noční můry a temné stíny, které by ho mohly pronásledovat. Když otevřel oči, a viděl všechny ty jasné modré barvy, tak si připomněl že je stále s EDIm propojený sférou. Popravdě měl v několika vteřinách svého života obavy, že už tohle místo neuvidí. Vydal nízký bručivý zvuk, a poté si uvědomil malou něžnou bytost v jeho rukou. Ruka mu pomalu pohladila EDIho zářivou hřejivou esenci, a AI odpověděla malým pohybem. Ben cítil ten nepříjemný pocit obavy, jestli tohle všechno vydrží. Věděl, že EDI potřebuje pomoct, a hodně. Ale nikdy by si nemyslel, že je až tak odolný. Přitáhl ho blíž, a Ben se zamyslel kdy se asi probudí ven ze sféry. Bylo tam něco nového a cizího, od té doby co usnul. Byl si jistý že to necítil, když zavíral oči. Nechtěl vzbudit EDIho. Ale jestli blízko nich bylo jakékoliv nebezpečí, tak si chtěl být jistý, a probudit se. Pomalu začínal cítit, že ve sféře jsou různé vlny. A poznal, že jsou tam takové které jsou propojené s EDIm. Snažil se je přerušit, takže se mohl probudit bez rušení AI.



Oči se mu otevřely do světa, a uviděl ranní světlo v jeskyni. Žádná bouře, déšť a studený déšť. Usmál se a znova se opřel o stranu jeskyně. Ale poté se znova pomalu otočil na stranu. Uvědomil si váhu, které mu doléhala na rameno a pravou stranu jeho těla. Skoro vykřikl, když si uvědomil, že je to Kara, ale po chvíli se konečně usmál. Prohrábl jí prsty vlasy a odhrnul je na stranu z její tváře. Všiml si, že EDIho držela taky blízko u sebe, a on neměl to srdce je budit. Ještě ne. Pomalu ovinul ruku okolo jejích ramen a přitiskl jí blíž. Věděl velmi dobře, že to byl jeden z nejlepších okamžiků, který mohl v životě mít. Dokonce i když to nechtěl přiznat. Možná by mohl znova usnout, přitáhl by jí blíž a EDIho...

Jeho naděje zase jednou zmizely, když viděl že se začíná probouzet. První věc, které si všiml byl její stisk okolo něj, a jak ho přitiskla blíž. Chvíli se k němu jen tiskla, a poté otevřela oči. Podívala se přímo na Bena a pilot se usmál. Neměl čas se podívat jiným směrem. Nemluvili, nebylo to potřeba, až moc dobře znali pocity toho druhého a Kara se tentokrát na nic neptala, a Ben k jejímu překvapení taky, když se na sebe dívali. Jejich obličeje se přibližovaly. Pomalu začali cítit dech toho druhého a po několika krátkých, ale pro ně dlouhých okamžicích se jejich rty dotknuly. Sdíleli tichý, ale nádherný polibek. Pro jednou se ani jeden z nich nezajímal o armádu, kariéru, okolí, nebo jestli po nich někdo jde. Byl tu jen ten něžný okamžik mezi nima, o kterém možná nikdo jiný nemusí vědět, ani nebude. Ben v ten okamžik dokonce ani neslyšel svůj protivný hlas ve své hlavě, který mu říkal že jim ničí životy. Mohlo to být sobecké, ale nezajímalo ho to. Až moc jí miloval, aby jí teď pustil. A tenhle polibek pro něj znamenal tolik, a věděl, že pro ní taky. Chtěl jen malý okamžik jako je tenhle, protože věděl, že další takový si nedovolí.

Když otevřeli oči a jejich rty se oddělily, tak se na sebe několik vteřin dívali. Ben poté chtěl něco říct, ale Kara mu položila prst na ústa, a vydala malé "ššššš". To udrželo Bena potichu a ona se mu pohodlně opřela o hruď. Ben nevěděl kolik času uběhlo, ale mohl říct, že to bylo asi půl hodiny. Poté ucítil, jak se EDI začíná probouzet.

AI zabručela a potom neohrabaně začala zvedat hlavu. Měl nutkání se postavit, ale Ben ho zastavil. "Zůstaň tady, jdu se podívat." pilot ho ujistil, a poté se zvedl, aby zkontroloval vchod jeskyně. Kara byla překvapená, když k ní AI začala mluvit, bez otočení. Byla si jistá, že jí nemohl vidět. A ruku na něm už neměla když se probudil.

"Hádám, že už na mě nejsi naštvaná. Jsi?" zeptal se a jeho modré oči se zaleskly na ženu. Kara měla nutkání ihned odpovědět, ale zastavila se. EDI viděl, že začíná přemýšlet. Tahle otázka by mohla mít jednoduchou odpověď, ale ona o tom přece jen přemýšlela. Ano, EDI udělal hrozné věci. Ale měl kuráž se vrátit, podívat se jí do očí a bojovat. Nemohla mu po tomhle všem říct, že ho nenávidí. Když se na něj dívala, tak už tam nebyla žádná nenávist. Bez jediného slova zvedla ruku, položila jí na jeho kokpit a začala ho hladit.

"Ne." konečně to přiznala a EDIho oči se zaleskly silným světlem a úsměvem. Tak moc po tomhle toužil. Alespoň konečně dokázal, aby mu bylo odpuštěno za jeho chyby. Už se nikdy nechtěl dostat na špatnou cestu. Kařin něžný dotek najednou přestal. "Jsi zraněný."

"To zvládnu." řekl a dostal velice brzy odpověď.

"Jo, není lehké tě zabít Plechoune." EDI se na ní s udivením podíval, ale poté se usmál.

Ben se mezitím vrátil zpět do jeskyně a díval se na ně zvědavým pohledem. Okolí bylo čisté. Když viděl EDIho s Karou, tak musel pozvednout obočím. Vypadalo to, že si začínají dobře rozumět. Nic proti čemu by mohl něco namítnout. Byl za to velmi vděčný. Byl velitel, ne polda, aby vyřizoval problémy v týmu. Když pochopil, o čem mluví, tak přišel blíž. Klekl si k EDImu a jeho přítel na něj pohlédl.

"Potřebujeme tě dostat na nějaké místo, kde ti pomůžem. Myslíš že můžeš jít?" Ben se ho zeptal a EDI se po chvíli pokusil postavit na kola. Nebyl si tím moc jistý. Než mohl pokračovat v hlubším snažení, tak ho Ben vyzvedl. "Nebudu to riskovat." řekl a EDI se našel v pevném objetí jeho rukou. Kara se poté taky postavila a přikryla EDIho dekou.

"Jseš si jistý, že tohle nebudeš potřebovat?" ukázala Benovi jeho bundu a ten se usmál. Kara věděla, co to znamená, a tak to jen vzala a zamířili ke vchodu jeskyně.

"A co s Andreou?" zeptal se pilot a snažil se přímo si vzpomenout na poslední okamžik před tím pádem.

"Máme jí. Vypadá to, že Eddie nějakým způsobem poškodil tu její AI. Nemohla na nás nic použít." Kara začala vysvětlovat a EDI vydal malý "hmmm" zvuk. Tohle mohl být zajímavý zvrat událostí. Ale i tak nebyl velmi nadšený z toho zranění, které mu způsobila. Měl velmi silnou vůli žít, ale ptal se sám sebe, jestli tohle pro něj nebyla až moc velká výzva. Ale nikdy si nepomyslel, že bude Ben tak tvrdohlavý.

"Kde jsou ostatní?"

"Keith s nima čeká poblíž vodopádu. Nemyslím, že by mohla něco udělat. Henry z ní nespustil oko." tu poslední větu měla nutkání přímo zazpívat. Když Henry s něčím začal, tak to dělal velmi pečlivě. A tohle byla velmi příjemná myšlenka. Konečně dostane, co si opravdu zaslouží. "Jak to zvládáš ty?" podívala se na AI v Benových rukou a EDI se usmál.

"Zlepší se to."

"To doufám. Bene pamatuješ si cestu?"

Tázaný se zastavil na místě, a poté ztěžka polkl. "... možná."

Kara jen vzdychla a prohrábla si vlasy. "Jako vždycky, tak pojď za mnou."

/ - /

"Co si sakra myslíte, že se mnou uděláte vy cucáci!"

"Třeba to, že bych tě mohl skopnout dolů z útesu." Henry se otočil zpět k Andreje. "Půjdeš s námi. Doufám, že umíš dobře lhát, budeš to potřebovat." Henry byl jediný, kdo tam zůstal aby hlídal Andreu a její AI. Keith s Timem byli na kraji útesu a vyhlíželi Karu, protože slíbila že se ráno vrátí. A Henry doufal, že s Benem a EDIm. A neprotestoval, když to měl být on, kdo se postará o jejich malého vězně. "Myslím, že vězení je pro tebe stejně až moc dobré." Henry nechtěl skrývat žádné antipatie, které k této ženě cítil, takže se podle toho i choval.

Drželi jí takhle celou noc. Henry se na ní díval dráždivým pohledem, a popravdě se od ní snažil získat nějaké ty informace. Očividně se snažila neusnout, ale nakonec se tak stalo a probudila se až ráno, a byl to pořádný šok. Henry se na ní zblízka zubil, a měla silné nutkání uhnout pohledu jeho hlubokých očí. Nemohla přijít na to, co na ní zkouší. Už jen to, že měla svázané ruce i nohy byla urážka. Ale on se snad ještě snažil o to, aby se z něj zbláznila. Jestli si myslel, že jí přinutí aby se cítila provinile, tak to se pěkně mýlil hoch. Ale tohle bylo tak otravné. Trhla sebou, když si ještě navíc uvědomila, co jí Jacen po tomhle udělá.

"Doufám, že jsou v pořádku." Tim sledoval okolí a čekal na Karu, až se ukáže v jakékoliv další vteřině. "Začíná mě to štvát."

Keith se s udivením podíval na mladšího muže." Co přesně?"

"Buď se schováváme, nebo utíkáme, a nebo se ztratíme. Dokázali jsme udělat jeden útok a zase jsme se ztratili. Kvůli tomuhle jsem se k armádě nepřipojil. Už to trvá moc dlouho."

Keith se popravdě pousmál, když to uslyšel. Tim měl v hodně věcech pravdu, ale Keith poznal i jeho mladistvou energii. "Vím, co myslíš." řekl a zhluboka se nadechl. Věděl to moc dobře. Měl zase jednou nutkání se ztratit ve svých myšlenkách, když ho Tim zastavil.

"Podívejte! Jsou naživu!" Tim zavolal a Keith se podíval stejným směrem, který mu mechanik ukazoval. S velkou úlevou se usmál a sledoval Karu jak na ně mává. Ben šel ihned za ní s EDIm v rukou. AI chtěla jít alespoň chvíli po svých, ale Ben to prostě ignoroval. Pomalu se dostali ke Keithovi s Timem, a Ben si okamžitě dopřál odpočinek. Posadil se a podíval se na Keitha.

"Tohle začíná být těžký." řekl a vědec si k němu klekl. Ben poté odhrnul deku z EDIho a AI pohlédla na svého tvůrce. "Bude potřebovat nějakou pomoc." řekl Ben a Keith přikývl. Prohlížel si EDIho tělo, když objevil trhlinu v krytu.

"To není dobré." zašeptal Keith a kousl se do spodního rtu. Raději ani nechtěl přemýšlet nad tím, jak velké mohlo poškození být, ale EDI vypadal tak silně a stabilně. "Kdyby jsme tě mohli dostat domů, tak bych tě opravil." řekl Keith a EDImu se silně zaleskly oči.

"To by neměl být problém doktore, mám nápad." všichni se otočili na Karu, a ta se usmívala jasným úsměvem. "Ukážu vám to, ale myslím, že by jsme se měli vrátit k Henrymu. Určitě ho to bude taky zajímat."

Dostali se k Henrymu zrovna když se Andrea znova snažila zbavit svých pout. Henry jí zase propleskl ruce a začal jí provokovat zdviženým prstem. "To bych nedělal." otočil se právě v okamžiku, aby viděl ostatní, a na tváři se mu objevil velký úsměv. "Už bylo načase, aby ses ukázal Bene." starý přítel mu ukázal akorát úsměv.

"Jak se má náš host?"

Henry zafuněl. "Prý by měla ráda lepší servis. A ta AI taky."

"Dostane to. Řekla něco užitečného?" zeptala se Kara a Henry potřásl hlavou.

"Ne, ona je prostě čůza, nic neřekne."

"Kara říká, že ví jak se odsud někam dostat." Ben poté položil EDIho opatrně dolů na zem a posadil se vedle něj. Podíval se Andreu rychlým pohledem, a poté vrátil pozornost svým přátelům. Cítil, že EDI taky pozorně poslouchá, a musel odpovědět, když obdržel tázavý pohled od Henryho.

"V pohodě?"

"Docela." odpověděl EDI a popřemýšlel o dobách jeho života, kdy by to spíše řekl mechanickou cestou.

"OK, takže velká dámo, řekni nám co budem dělat." Henry zahájil znova konverzaci, a Kara zkontrolovala Andreu ještě před tím než začala mluvit. Byla by opravdu ráda,aby neslyšela a ani nerozuměla ničemu co řeknou. A pochybovala že ta AI je teď online. Ale když o tom popřemýšlela, tak bude lepší jim to sdělit překvapením.

"Uvidíte hoši, teď se jen musíme dostat k nejbližší silnici. Jedna je tu blízko." neodpověděla, jak to ví. Se zvědavými pohledy je vedla a Ben už věděl, co chystá. Teď nebyl jeho čas plánovat a velet. On byl poslední v řadě, přímo po Andreje a Reje, a obě nespustil z očí. EDI byl s Henrym. Řekl Benovi, aby mu předal AI, protože měl taky starost o Benovo zraněné rameno. A chtěl taky udělat něco pro EDIho.

Když nesl AI, tak také sledoval AI za nimi, a Keitha s Timem před nimi. Letadlo v jeho rukou přemýšlelo a brumlalo. Oči mu silně zazářily a prohlížel si své myšlenky uvnitř své mysli. Když se ohlédl na Reu, tak bylo viditelné že má stále problémy s pohybem. Kdyby ne, tak by mohli mít velice velký problém. A EDI byl dokonce i v tomhle stavu připraven se s ní vrhnout do boje. Pořád mu to nedávalo smysl. Co jí to udělal? Nasál nějaký ten vzduch a zachechtal se v mysli, zasloužila si to. Dělo se okolo něj hodně divných věcí. Pokaždé, když vlastně ovládal vodu, to že jeho otec nezemřel kvůli tomu jedu, a teď tohle. A když ho Henry držel, tak se ten pocit ještě zdvojnásobil. Už tady neměl být. Ale z nějakého důvodu EDI cítil, že dostane odpověď.

"Neboj Plechoune, přijde čas abychom je zkopali do zadku." Henry se ho snažil ujistit a uklidnit a EDI ochotně poslouchal. Ale i tak cítil, jak se třese, a nemohl udržet na uzdě tiché vrčení v jeho duši. Jeho unavené tělo a mysl ho mámily, a dokonce chtěl spát, vypnout se. Ale i tak se stále držel při vědomí.

Když se dostali k silnici, tak jim Kara řekla ať se posadí a odpočinou si. Tim si nemohl pomoct, a stále nervózně obcházel dokola, než si konečně sedl. Jenom Kara stála blízko silnice, a říkala si, co si asi teď ostatní myslí.

Bylo to možná už půl hodiny, a Ben stále mluvil a provokoval Andreu, že si jí nikdy nevezme, nebude s ní mít děti, a byl by opravdu rád kdyby mu vypadla za života. Ona měla páskou zavázenou pusu, takže bylo moc pěkné mluvit, když ona mohla jen bručet.

EDI se zvedl, a pomalu přišel blízko ke Kaře. Podívala se na něj a s úsměvem ho pohladila. Přece jen, byli tým, takže konečně přiznala, že na něj mohla být hodná. A EDI za to byl očividně vděčný. Podvědomě si slíbil, že jí bude ochraňovat jak nejlépe bude umět.

Po několika minutách se to konečně stalo. Kara začala mávat rukou, a všichni se podívali správným směrem. V dálce se objevilo cosi malého, ale každou vteřinou to bylo větší a větší. Ben se postavil a Henry okamžitě dostal nápad, co to vlastně je. A měl sakra pravdu.

"Truck... TO JE TRUCK! O holka já tě miluju!" Henry zavolal, ale Keith se k němu otočil s otázkou v očích.

"Co je na tom tak úžasného"

Henry se zazubil s velmi spokojeným pocitem. "Jde o toho, kdo je za volantem." černoch sledoval, jak se truck přibližuje spolu s ostatními. Ben a Tim určitě také chápali. "Ty jsi génius holka."

EDI sledoval, jak k nim náklaďák přijíždí. Stroj byl natřený v lesklé červené barvě. Bylo to velké, úžasné, a každý mohl vidět, že si vlastník dá opravdu záležet na péči. EDI nikdy neviděl jeden z těhle automobilů zblízka, a když teď ano, tak začal cítit respekt a obdiv. Narodil se jako letoun, letadlo, ale teď pocítil úctu k rase aut. Nemusela to být AI, aby cítil respekt k tak nádhernému stroji. Ale poté začal sledovat Karu.

Žena s širokým úsměvem znova zamávala rukou, když někdo začal vycházet z kabiny. EDI mohl skoro přísahat, že tuhle tvář znal, ale.... ne neznal.

"Karo, to už je vážně tak dlouho, co jsem tě naposledy viděl, nebo se pořád zmenšuješ a zmenšuješ?"

"Ne, ty se akorát zvětšuješ do šířky, pokaždé když tě vidím, Jacku." Kara mu odpověděla a silně stavěný muž jí objal v pevném objetí. EDI to zvědavě sledoval, když všichni přišli blíž a zasmáli se. Všichni kromě jeho otce, ten měl stejný pohled jako EDI. Z nějakého důvodu se cítil, jako kdyby toho muže znal, ale když se znova podíval, tak ne.
,
Řidič měl na svých hnědých kudrnatých vlasech posazenou červenou kšiltovku , vypadalo to že jeho tvář také dlouho neviděla žiletku. Měl hluboké oči a nosil dlouhé červené tričko, s frajerskými modrými kalhotami. EDI pochopil velmi dobře, proč Kara řekla že roste do šířky, protože byl velmi kulatý. Jeho spokojené břicho určitě tlačilo na jeho kalhoty a také na některé části trička. Ale nebyl špinavý, a vypadal a voněl velmi příjemně. Stejně jako jeho truck.

"Už je to nějaký čas lidi, když jsem vás viděl naposledy." pronesl řidič a Ben se poté otočil ke Keithovi a EDImu. Náznakem je přizval blíž, nebyl důvod se držet zpátky. Věděl, že to dělají protože toho muž neznali, takže jim musel pomoct navázat kontakt. Poslal nějaké ty uklidňující emoce EDImu, a AI k němu pomalu přišla. Jeho otec ho následoval, a poté jen sledoval Bena dělat všechnu práci.

"Jacku chci ti představit přátele." Ben přitáhl Keitha za ruku. "Tohle je Keith Orbit, a tenhle maličkej..." vytáhl EDIho nahoru. "Tohle je Eddie, ale myslím že je znáš."

Jack se díval na oba, a poté se zhluboka usmál. "Jasně že znám! Brácha měl pravdu."

"Brácha?" Keith se ozval a Jack se zazubil se svými lesklými býlími zuby.

"Jo. Jsem bratr Joa andersona, hlavního mechanika na vaší lodi. Vy doktore Orbite, jste nechal mého bratra, aby se před dvěma lety o tuhle AI staral." EDI a Keith měli v okamžiku zodpovězené všechny otázky, ale Keith i tak pokračoval.

"Ale jste si tak podobní, to byste museli být-"

"Dvojčata? Jo, to jsme. Ale nebojte, jsme jen dvojčata, ne trojčata. Protože to by obchoďáky neutáhli naše nakupování jídla. HAHAHA!" ozval se hluboký smích a Jack si poté přitáhl Karu jednou rukou, jako kdyby byl její velký bratr. "A vy máte štěstí, že jsem moc dobrý kamarád s touhle hodnou slečnou, stejně jako můj brácha. Takže na ní někdo chce sáhnout, musí přes nás!"

"A jak jste nás našli?" Tim zapískal a Jack mu ihned věnoval plnou pozornost.

"Dobrý postřeh Timíku. Jednou jsem já, a můj brácha dali Kaře takovou GPS věcičku. Vypadá to jako normální mobil. Ale můžeš s tím opravdu volat, jít na internet a všechno ostatní. Jednou jsem si to půjčil, abych objednal pizzu."

"Ale to nedává smysl, odsud bychom signál neměli, ani Eddie ho nemá." Keith se zapojil do konverzace, dokonce i když byl unavený, a mohl být za tohle šťastný, tak stále byl vědec.

"Jo, ale vypadá to že tenhle maličký není trénovaný na to, aby ten signál našel."

"Trénovaný?" Keith skoro až zašeptal a Jack přikývl.

"Některé AI jsou na to speciálně trénované, opravdoví hackeři. A tahle věc je udělaná přímo od nich. A vypadá to, že Eddie není dost zkušený na to, aby to cítil." klekl si dolů k letadlu. "Ale i tak jsem se nikdy s žádnou z AI nesetkal. Vždycky jsem o nich jen slyšel. Schovávají se před světem, takže tohle je poprvé co vlastně nějakou vidím." něžně položil tuku na EDIho zářivý kokpit a pohladil ho. "Potřebuješ menší koupel, ale jseš fakt nádhernej." Jack se zazubil a EDI usmál, tenhle člověk se mu líbil.

"Karo..." otočila se k Benovi, když jí zavolal. "Ty jsi o tomhle všem celou dobu věděla, o tom že jsou tam další AI, a dokonce od nich máš telefon?"

"...Jo. Věděla jsem to." Ben si všiml vteřin, které uběhly než odpověděla, a nebyl sám.

"Tak proč si nic neřekla?"

Otočila se k němu s vážným pohledem. "Protože tě znám Bene. Pamatuješ si, jak ses choval, když se k nám připojil Eddie? Zbláznil by ses. A o pomoc jsem zavolala až teď, protože by to dřív nebylo bezpečné. Jacen by nás mohl pořád najít, dokonce i teď je to risk. Ale vážně, neřekla jsem ti to, protože by si to tenkrát nepřijal." vysvětlila, a on tam jenom stál. Ben nemohl nic říct, protože... měla pravdu. Nepřijal by to.

"Máš pravdu, promiň." řekl a podíval se na EDIho. Nerad si všechny ty vzpomínky připomínal, ne takhle. Poté jím cosi trhlo. "Počkat Andrea-"

"Bez problému Beníku, uspal jsem jí." Henry ho přerušil, a byl rád, když o tom nebude muset vyprávět detaily. Nebyl násilný člověk, ale jeden nebo dva zásahy dělaly zázraky, třeba udělat někoho nevidomého vůči okolí.

"Tak, teď když už jsme se poznali, a víme detaily, tak nasedat děcka!" Jack nařídil, a poté naložili Andreu i s její AI. Pro jistotu jí svázali ještě několika lany. Jack otevřel dveře trucku a Henry akorát hvízdnul.

"No to snad ne! On má těch zmetků ještě víc!"

"Zmetků? Henry jak často ti musím říkat, že tohle jsou velmi drahocenné a nádherné kusy akčních figurek a hraček?"

Ben vyskočil na sedadlo a obhlídl si celou sbírku. "Tak teď je jich tu vážně hodně." zapískal Ben.

"Pořád nechápu, proč je máš na palubce." řekla Kara a Jack se posadil do svého řidičského křesla.

"Protože Optimus Prime je ochránce všech trucků a jejich řidičů. Alespoň si to myslím. Drží mě v bezpečí a jistotě, že vždycky dokončím cestu. To je proč tu musím mít všechny tyhle figurky a hračky s ním."

Tim pozvedl obočí. "A vážně to funguje?"

Jack se zazubil. "Pořád jsem tady a na cestě. Tak co myslíš?"

Rozhodli se, že si budou měnit místa po dvou hodinách u Jacka a poté v návěsu. Kara byla nejdřív u Jacka, protože s ním chtěla o hodně věcech mluvit, a taky řekla Benovi, ať se k nim přidá. Taky mu nařídila, aby k sobě vzal i EDIho. Když začali jízdu, tak Ben pocítil velmi spokojený pocit. Ale i tak se zeptal.

"Plán?"

"Řekla jsem Jackovi, aby zavolal armádu aby nás vyzvedli, dostane nás na nejbližší místo, kde nás teď můžou zastihnout. Předáme jim Andreu a hlavně najdeme nějakou pomoc pro Eddieho, potom uvidíme." to popravdě znělo jako plán. Ben věděl, že EDI se cítí stejně, a cítil svého unaveného kamaráda. Ale Ben byl vážně rád, že to zvládá.

"Vážně sis těhle hraček pořídil hodně Jacku."

"Jo. Pořád nechápu proč brácha preferuje Megatrona."

Ben se zachechtal. "Možná je víc přísnej než ty."

"Ať je co chce, tak já vždycky následuju Optima. Každý trucker by pro něj měl chovat respekt. Je ochránce těhle krásných strojů"

Ben se zachechtal dokonce víc a Kara se na něj překvapeně podívala. "Co?"

"Teď jsem si uvědomil, že když Optimus ochraňuje trucky, tak Starscream ochraňuje letadla. A v tom případě jsme pěkně v háji Eddie." řekl a Jack se zazubil.

"Jo. Řekni mu to Karo."

Ben se otočil aby se podíval na Karu, říkal si co přijde. "Otevři okno Bene. Myslím, že víš."

Ben zamrkal, měla pravdu. Otevřel okno a zvedl EDImu hlavu. "Tohle si musíš vyzkoušet." AI zamrkala, protože nechápal. Ale Ben udělal všechnu práci. Vytáhl EDIho nahoru a poté se naklonil ven z okna spolu s EDIm. "Nikdy si nejel autem, tak takhle zůstaň, budeš cítit vítr a dívej se okolo." nařídil AI a EDI poslechl.

Ben měl pravdu. Obloha byla modrá, slunce přímo na vrchu a vše okolo bylo zelené a svěží. Opravdu cítil vítr, jak k nim přichází a podíval se dolů na míjející bílý pruh na silnici. Ben ho jednou rukou držel blízko, a EDI cítil povědomý pocit, jako když létal. Svět byl tak úžasný. Nikdy by neměl možnost vidět věci tak zblízka jako teď, kdyby byl pořád jen válečný letoun. Několik mraků putovalo po obloze a jemu se zastesklo po schopnosti létat. Ale tohle bylo prostě úžasné, a Ben se spokojeně usmál.

/ - /

Jazz nespal, ne úplně. Poslouchal, všímal si a hlídal. Mohl přísahat, že mohl stále slyšet vodu, jak odněkud kape. Cítil jiskry, a chladný vzduch, ale jeho pozornost byla upřená hlavně na křehkou lidskou bytost. Ne, tohle musel vzít zpět, Shane nebyl křehký, nebo dokonce slabý. Určitě musel hodně vydržet. Jazz cítil, že si zaslouží lepší život, nebyl zlý, jenom zneužitý. AI konečně otevřela oči a když se podíval na Shana, jak pohodlně odpočívá v jeho blízkosti, tak ho skoro až zabolelo, když věděl, že ho bude muset vyrušit. Ale pro teď to bude to nejlepší, pro oba. Už měl tohohle místa dost.

Zkontroloval všechny pouta a bariéry okolo něj a zafuněl. Teď byl pravý čas použít všechnu sílu. Zadržoval jí až do téhle chvíle. Poté začal Shana budit s malým pohybem těla. Netrvalo mu dlouho vytrhnout hocha z příjemného spánku, Shane se na něj poté unaveně a zmateně podíval.

"Odcházíme." to bylo vše, co Jazz řekl a Shane v hlubokém udivení zamrkal. Jazz ho nechal jít, a poté se začal zvedat. Plně si protáhl celé tělo a nashromáždil energii. Na chvíli tam stál a pokračoval v procesu, Shanovi se přitom v šoku zaleskly oči, když pouta najednou explodovala na malé kousky. Sledoval to v úplném zaražení, a poté se podíval na kousky, které byly pouta.

"Ty si tohle mohl udělat po celou dobu?" vydechl Shane a podíval se na AI.

"Jo. Ale nechtěl jsem. Teď když mám pro co jsem přišel, tak můžeme zmizet kluku." oči helikoptéry se rošťácky zaleskly a ty Shanovi se rozšířily. Teď to všechno chápal.

"Ty si mě nechal, abych tě chytil. Nikdy jsem tě neporazil, plánoval si to." řekl hoch a zhluboka polkl. Všechno to byla lež, nikdy tuhle AI nedokázal chytil. Tak proč tu ale byl?

"Jo plánoval. Promiň že tě tahám za nos. Plánoval jsem to od chvíle, když si mi řekl, abych s tebou bojoval." Shane zamrkal a podíval se na helikoptéru.

"Od..." To nebylo možné...

"Ano. Přišel jsem sem kvůli tobě. Ty jsi první člověk, který měl tu drzost a vůli se mnou bojovat. Jsi prostě perfektní, přesně co jsem hledal. A jediná možnost jak tě získat, je dostat se sem."

"Jseš blázen?!" vyprskl Shane. "Mohli tě tu zabít! Jacen nehraje nějakou hru, mohl tě prostě zabít! Umučit tě k smrti! A ty tu pořád jseš, i když můžeš utéct?! A to všechno jenom kvůli MĚ?!"

Jazz byl chvíli potichu. "Ano. Problém?"

"Si se sakra zbláznil." Shane se musel zastavit a zhluboka se nadechnout, začal být až moc vzteklý na to, aby to zvládal. Proč by to dělal? "Vždyť mě ani neznáš. Já jsem lovec, víš co děláme. A i tak si mě nechal tě chytit. Proč?"

Shane byl zoufalý po odpovědi, a Jazz natáhl hlavu blízko k jeho tváři. "Protože, chci aby si byl můj partner Shane." Shanovi se rozšířily oči, a nedokázal nic říct. Nikdy si nemyslel, že přijde chvíle jako je tahle. "Hledal jsem člověka, který by byl můj partner. A chci aby si to byl ty."

Shane potřásl hlavou a podíval se jinam. "Ne... nemůžeš... já nemůžu." skoro až zakňučel.

"Proč? Kvůli tomuhle místu? Kvůli tomu chlapovi? Ty sem nepatříš, a já tě odsud vezmu pryč."

Shane se díval stále na druhou stranu, a poté uslyšel nový zvuk. Otočil se k Jazzovi, a viděl, že se jeho kokpit otevřel. Bylo tam černé sedadlo pro pilota, připravené aby si na něj člověk rovnou sedl. Shane viděl dokonce i z tohohle místa hladký a elegantní design kokpitu, ale i tak váhal. Jazz mu ale poté dodal malou pomoc při rozhodování.

"Jestli chceš lepší život, tak si naskoč. Neboj, lidi dobře nechutnají, takže tě nesním. Ale potřebujeme odsud vypadnout, tak rychle jak jen můžem."

Shane tam stále stál, přemýšlel. Rozhlédl se okolo, a poté se s povzdychnutím rozhodl. Opatrně se dostal dovnitř a sedl si na sedadlo. Kokpit se poté uzavřel a obklopilo ho zelené světlo, které bylo později vyměněno. Dostal jasný pohled na okolí a Jazz ho bez jakéhokoliv varování přitáhl bezpečnostním pásem.

"Uklidni se, já všechno obstarám. Čas to tu rozjet." jeho motory zaburácely s intenzivní silou, a motory se mu začali otáčet. Shane si byl jistý, že teď už nebyla cesta zpět.

Jazz vystartoval a začal se hnát skrz celou pevnost. Byl velice zvědavý, co na tohle řekne Jacen.

"Nevěřím, že se odsud dostanem tak lehce." Shane byl skeptik, musel si to přiznat.

"Normálně bych s tebou možná i souhlasil Shane. Ale díky tomu co se tady stalo tu hodně systémů nefunguje, a hodně míst je poškozených. Ty tohle místo znáš velice dobře, po tom všem. Víš že mám pravdu. Takže tu výhodu teď využijeme." Jazz se dostal do jiného koridoru a když se ozval alarm, tak věděl že ta jízda začíná právě teď.

Jacen klepal prsty na stůl, když ho najednou vyrušil alarm. Okamžitě vyplivl nadávku a přihnal se ke klávesnici. Když se konečně dozvěděl o celé situaci, tak zarazil stůl silnou ránou pěstí. Takže už i ta helikoptéra se snažila si z něj udělat blázna. Dobře, to se uvidí!

Shane se jenom opíral do sedadla. Ať se stane cokoliv, tak už mu to bylo jedno. Věděl, že ho Jacen najde, dokonce i na druhé straně světa. Jenom ho zarazilo, když viděl jak je to pro Jazze snadné se dostat skrz. Opravdu byl talentovaná a zkušená AI. Co Shane viděl ten první den bylo jen hraní v porovnání s tímhle. EDI byl bojovník, bojoval velmi dobře. Ale Shane teď viděl, že Jazz je opravdový rváč, je zkušený, to je to co EDI postrádal. Je dítě, ale Jazz je muž s válečnickým instinktem. Dokonce i když byl trochu bláznivý a vtipkoval.

Jazz se hravě vyhýbal a ničil střely. Srazil každou malou AI, která mu přišla do cesty a snažila se ho zastavit. A když přišli lidé, tak si Shane něčeho všiml. Než mohli začat střílet, tak padali na kolena a pevně si rukama zakrývali uši. Útočil na ně zvuk. Také viděl, že je proti nim vzduch. Takže to byl důvod, proč byl Jazz tak dobrý v uhýbání a létání dokonce i v malých prostorech. Shane sledoval, jak se stále více blížili k svobodě. Možná mu mohl opravdu věřit. Ale pořád nevěřil, že by si AI jako tahle vybrala zrovna jeho.

A poté tam byl Jacen... Jacen pohlédl dolů a uvědomil si, že tohle všechno bylo zbytečné, nemohl od toho muže utéct. Najde je, ale...

"Už jsme skoro venku!" řekl Jazz vesele a Shane pořád o tomhle všem přemýšlel. Jazz prostřelil další oblast a nakonec si prorazil cestu skrz zeď. Modrá obloha zazářila na jeho senzorech a jeho jasné oči se zaleskly. V tomhle byl sakra dobrej. Nedíval se nazpět a zamířil jak nejrychleji mohl pryč. Musel je dostat na bezpečné místo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mother of bride dress mother of bride dress | E-mail | Web | 12. ledna 2013 v 15:27 | Reagovat

Would you pls supply way more information on this issue? BTW your blog is spectacular. Cheers!!!!
http://www.speakdress.com

2 SergiooW SergiooW | E-mail | 16. ledna 2017 v 22:15 | Reagovat

I found this page on 12th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it is not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama