On the wing - 49 část - Blackbird

5. února 2012 v 18:39 | StealthKaelly |  On the wing

Stealth 2 - Flight to home
On the wing - Na křídle
49. Blackbird


Henry vždycky nesnášel zapomínání na důležité věci. Staral se až moc o lidi, kteří jsou mu blízko, a tak se teď cítil docela zahanbený. Tolik dní, a ani nezavolal zpátky do Brazílie. Samanta se už určitě vrátila, a on ani jednou nezavolal. A teď když máte spoustu práce s tím nakopávat padouchy do zadnic, tak bylo těžké si vzpomenout kde váš telefon je. Jak mohl být tak nerudný k ženě, která mu tak moc pomohla? Henry byl muž s dobrým vychováním. Vždycky si myslel, že ženy si zasluhují respekt, hlavně když s nima spíte a poté jim dáte kytku. Ale někdy opravdu miloval být opravdový muž ve velení. Ale teď se cítil docela provinile, že Samantě nenechal ani jedinou zprávu. To nebylo to nelepší chování, no fajn mohl vždy říct že ho skoro sežrala obří létající pevnost. Byl teď čas zavolat do svého druhého domova, taky se moc těšil na své tři malé kluky.


Započal hovor a po chvíli vyzvánění konečně uslyšel známý ženský hlas. "Henry jsi to ty?"

"... Jo. Promiň, že jsem nezavolal dřív, měli jsme hodně práce se zachraňováním světa, a nebo spíš našich prdelí. Jak se mají kluci?"

"Vypadají že jim chybíš. Často sedí na střeše, tak možná čekají až se vrátíš."

Henry si promnul bradu, přemýšlel. "Sám nevím kdy to bude, Sam teď ti řeknu, co se tady děje. Po tom co tu musíme udělat, bych se mohl vrátit."

EDI usnul spolu s Benem na jednom z pokojů. Tohle měl být velký den, takže chtěli mít příjemný spánek, aby měli dost síly. Kara je kontrolovala, čas od času, a ona neměla to srdce je budit. To co nevěděla bylo to, že Keith už dostal informace a příkazy od armády. Měl pravdu, dnes se vrací na loď. Dneska byl čas bojovat a dostat jí zpátky. Keith se také s mazáckým úsměvem přemýšlel, jak bude z tohohle Jacen šílet. Život byl najednou tak úžasný, v některém smyslu. Ale on si pořád říkal, jak tohle asi skončí, a jestli si bude moct EDIho nechat. Nelíbila se mu představa toho, že ho bude muset dát zpátky armádě. Když okolo něj prošla Kara, tak mu dala signál že oni ještě spí. A taky to, že EDI pohodlně ležel na Benovi. Alespoň to bylo lepší ráno, než když se Ben porozhlížel po domě. Byl čas si promluvit.

"Ok, tak poslouchejte děcka. Jsem moc rád, že jsme do teď přežili tu divokou jízdu." Keith rozpoznal, že ostatní těmi posledními slovy nebyli zrovna nadšení. Tak se opřel o zeď a pokračoval s rukama založenýma na hrudi. "Mám zprávu od armády. Teď přesně vím, co musíme udělat."

Byla tam ,minuta ticha a poté se Tim zmohl na slovo. "Ano?"

"To je vlastně dost snadné, jako věda. Vyzvednout nás tady, a dostanou nás na základnu. Chtějí dneska zaútočit, a my se toho zúčastníme."

Benovi se to očividně moc nelíbilo. Když se podíval na EDIho, tak věděl moc dobře, co to pro jeho letadlového kamaráda znamená. "Co s Eddiem?" Všichni se podívali na AI, a Keith se zhluboka nadechl skrz nos a přikývl.

"Nevím, jsem si ale jistý, že tě tu nemůžeme nechat. Jdeš s náma, ale, vážně nevím co se stane až tě armáda najde."

"Já to risknu." EDI pohnul křídlem, jako s rukou. "Slíbil jsem to Shanovi, že se vrátím a budu bojovat. Je mi jedno, co udělají. Dodržím slib." Keith po chvíli přikývl a zavřel oči. EDI se vědomě chystal postavit tomu co pro něj svět připravil, měl by udělat to samé. Přece jen, byl vědec, byl zvyklý brát svět jaký je. A změnit ho.

"Do hodiny tu budou. Tak se připravte." Keithovi brýle se zaleskly a poté se přestal opírat o zeď a odešel. Všichni ho sledovali a Ben pozvedl obočí.

"Bojí se." řekl a podíval se na EDIho. AI seděla a poté přikývla.

"Ano."

"Čeho? Jsme v bezpečí." Henry se zeptal a letadlo mu po chvíli dalo jednoduchou odpověď.

"Toho, že mě znova ztratí."

Keith stál před otevřeným oknem, když si řekl že ho otevře. Mohl odsud vidět pláž, a přeběhl nad ním lehký stín obav. Co když mu ho opravdu vezmou? Potom všem si nemohl být ani jistý tím, že mu EDIho nechají. Měl popravdě nutkání se modlit, protože opravdu doufal a přál si, aby jeho AI zůstala s ním. Zrovna teď ho Jacen nezajímal, připadal si, jakoby se zrovna dostal z pasti pro medvědy a ocitl se čelem k žralokovi. Jak mohlo tohle všechno být fér?

/ - /

Jacen funěl, nadával, dokonce udeřil jednoho z jeho lidí, kteří pod ním pracovali. Chtěl Shana ihned teď zpět! Jeho změna nálady se zlepšila, když viděl Jazze chyceného a jak ho převážejí zpět do pevnosti. Byl to pro něj úžasný pohled, ponížení, to je to co chtěl vidět! Užíval si ten pohled na ten stroj, jak je polapený pod sítí snaží se dostat ven. Tohle byla velmi dobrá lekce, aby se už nikdy nesnažily odporovat a neposlouchat.

Poté přišlo dokonce ještě něco víc úžasného. Když mu chlapi konečně přitáhli Shana, tak mu hladově sjel prstem po tváři. "Excelentní."

"Pane... musíme mu sehnat lékařskou pomoc, jinak to nezvládne. Je v hodně špatném stavu, potom co jste mu-"

"Tak na co čekáte vy zkurvysini?! POMOCTE MU!" Jacen nemarnil ani vteřinu, aby rozkazoval svým mužům, okamžitě dostali Shana zpět do pevnosti. Jacen je sledoval a poté taky vstoupil.

Jacen to osobně sledoval, jak Shana dostali na ošetřovnu a on mohl popravdě říct že nebyl spokojený. Nemohlo to přece být tak špatné. Shane mohl vydržet hodně, vždycky, takže musel zvládnout i tohle. Byla to jen otázka času.

Jazz se snažil dostat ven. Musel. Nemohl uvěřit tomu, že selhal. Shane měl pravdu, ale i tak se nechtěl vzdát. Dokonce i kdyby je Jacen pronásledoval na každém místě tohohle světa, tak toho kluka musel odsud dostat! Snažil se to znova prorazit, ale neuspěl. Jak se tohle mohlo stát... Čekal tak dlouho, hledal tak dlouho člověka, který by mohl být jeho partner. Chtěl mít kamaráda, který by s ním stále byl. A Shane si tenhle druh života nezasloužil, byl si jistý, že by se o něj postaral lépe. Musel něco udělat.

Jeho oči se zaleskly v šoku, když viděl tři muže jak za sebou táhnou malou AI. Stroj se bránil a snažil se dostat pryč. Muži to táhli lany a krotili elektrickými šoky. AI se podívala na Jazze s prosebným a srdcervoucím pohledem. Ta AI byla tak mladá. Ale Jazz věděl velmi dobře, co se chystají udělat. Chystají se z toho získat energii a zabít to. Dokonce ani neviděl, jestli je to kluk nebo holka, jak moc to bylo už poškozené. Nemohl to jenom tak sledovat! Jazz se soustředil na zvuk a začal s ním útočit na lidi. Začali padat na zem a drželi si ruce pevně na uších a Jazz zařval na AI.

"Utíkej! Prostě utíkej!" AI se na ně podívala se smutným pohledem. Proč se ten stroj nehýbal? Nedělal nic, jenom tam stál. Po několika vteřinách Jazz pochopil a jeho srdce pohltila bolest. Bylo to stejné, jako s Shanem. Nebyla tam žádná vůle utéct a žít na svobodě. Protože ta AI věděla, že Jacen se nevzdá. Když Jazz přestal ovládat zvuk, tak muž znova popadl AI a odtáhl ji. Jazz to sledoval s velmi zklamaným pohledem. Tak to byl ten důvod. Tohle místo je mělo zlomit, a nikdy odsud neodejít. A Shane byl to samé. Vzhlédl a zamrkal. Bude to taky jeho osud? ... Ne. On se nevzdá. Dostane se odsud, s Shanem, i kdyby pro to měl umřít.

/ - /

Přesně jak Keith řekl, tak opravdu přišli. EDI se začínal cítit velice nepohodlně, když spatřil blížící se helikoptéru. Jéžiš, jak on tyhle stroje nesnášel. Ani náhodou, že by do té věci vlezl. Věděl, že tam není žádné nebezpečí, ale nemohl pomoct tomu nepříjemnému pocitu. Vzpomínal si velmi dobře na to co se stalo v Koreji. Díval se z balkónu a když několik mužů vystoupilo z vrtulníku, tak zafuněl. Ben s ostatními stál před hlavními dveřmi, a on cítil EDIho ne moc příjemné emoce. Bylo to spíš to, že byl nervózní. EDI se přitiskl dolů na podlahu a on je tiše sledoval a přitom se ujišťoval ,že oni ho nevidí, ale on je ano.

"Jsme rádi, že jste naživu. Že pane Gannone?" jeden z mužů začal mluvit a Ben tam stál na místě. Nehýbal se, a čekal na muže, až přijdou blíž. "Tak kde je?" Benův vážný pohled se nezměnil. Nevěděl, jak se přesně dozvěděli o EDIm, ale v těhle dnech se těžko něčemu divil.

"Neuvidíte ho dokud nám neřeknete, co chcete udělat."

"Aha, takže vy chcete hrát tvrdě, huh?" černovlasý muž řekl a něž mohl udělat jediný krok, tak Ben předkročil nohu.

"Teď si promluvíme."

"O čem?"

"O tom, jak se k nám budete chovat, k němu a o tom co se po tomhle všem stane. A o tom že ho od nás neodtáhnete." Muži se na sebe podívali a Ben stále stál před nimi. EDI to sledoval z balkónu a usmál se.

"Nebojte se pane Gannone. Chceme vás vzít jenom na základnu a potom na loď."

Karu v té chvíli napadla zajímavá myšlenka. "Víte o všem, tak proč jste je sami nenapadli?"

"Čekali jsme na vás. Vy toho chlapa znáte, a také co čekat od vojáků na té lodi. To je proč se útok ještě neuskutečnil. Tak, pomůžete? Slibujeme, že se nestane nic vám, ani té AI. Víme, že nám nevěříte."

Ben přikývl s rukama založenýma na hrudi. "Hlavně po tom, jak mě náš bývalý kapitán chtěl otrávit. Tím mě vážně dostali." Ben sarkasticky zafuněl, věděl velmi dobře, že si hraje s ohněm, ale nezajímalo ho to. Přežil několik dní velmi otravné cesty. Sakra se nezajímal ho to, co si armáda myslí.

"Pane Gannone, chceme abyste věděl, že ho můžeme vždycky nechat hledat. Nechcete, aby se mu něco stalo, že ne?"

Keith nemluvil, věděl že by to nic neznamenalo. Ostatní jenom poslouchali. Možná se nebylo čeho bát, ale Ben si stál za svým. Stalo se až tolik věcí, a nemohl nechat nikoho cizího se přiblížit k EDImu. Ale poté se cosi stalo. EDI seskočil z balkónu a přistál přímo před Benem. Muži v šoku ustoupili a AI zaujala jistou a výhružnou pozici.

"Raději bych se staral o to, aby jste vy dva nepřišly k újmě." Ben jim ukázal snobský pohled a EDI zatlačil muže zpět. "Nemá rád cizí lidi, co nám hrozí." muži EDIho sledovali s ne moc nadšenými pohledy a AI jim dávala čisté signály, že nechce aby něco udělali Benovi, jeho otci a ostatním.

"Podívejte, jsem na stejné straně. Nepřítel je tam venku, ne my." EDI ale stále zabručel, ale nic neudělal. Ben poznal, že je spíš zkouší, než aby jim opravdu vyhrožoval. EDI najednou udělal rychlý pohyb dopředu, a muži neustoupili. EDI poté nevině zamrkal a zamával křídly. Posadil se a položil křídla dolů. Muži ho pozorovali, bez jakéhokoliv pochopení a EDI poté najednou rychle pokýval hlavou nahoru a dolů. Vypadalo to, že EDI si s nima hraje, alespoň to bylo to, co si Keith myslel. Ale Kara uhádla velmi dobře, co ve skutečnosti myslí. EDI je zkoušel. Když okolo nich prošel, tak kývnul na Bena.

"Tohle jsou klaďasové, můžeme jim věřit."

Oba muži zamrkali. "Vy ho vážně posloucháte?"

Ben se zachechtal a zazubil se na AI. "Někdy."

"Ok, takže nastupte si do helikoptéry a-"

"Já do té podělané věci nevlezu!" EDI zaprotestoval a Keith se spokojeně nadechl. Měl kuráž, dokonce i když někdy až moc. A on na to byl hrdý.

"Jeden důvod prosím." řekl černovlasý muž.

EDI zavrčel. "Nemám rád vrtulníky." V tom okamžiku si Jack zaklapl ruce.

"Můžeme jet s truckem."

Oba muži obrátili oči v sloup. Tohle bude dlouhý den, hodně dlouhý den...

/ - /

"Shaneeee. Je čas se probudit, můj malý hochu." Tenhle hlas byl ten nejotravnější, nejvíce nenáviděný a nechtěný zvuk celého jeho života. Shane by raději dal celé království, kdyby ten hlas nemusel už nikdy slyšet. Když dokázal otevřít oči, tak jeho tvář měla unavený a zmatený výraz. Bože, jak tyhle situace nenáviděl, a že už jich v životě zažil. "Ale, ale, ale, vypadá to, že si se z tohohle všeho zase jednou dokázal vzpamatovat." Jacenův hlas byl čistě nechutný.

"Bylo by lepší, kdyby ne." Shane zašeptal, ale Jacen ho stále slyšel.

"Ale to by byla opravdu škoda Shane. Víš, že tě potřebuju, děláš pro mě hodně důležité práce. A přece jen, už máme spolu něco za sebou, vážně by mě zklamalo, kdyby jsi mi odešel. Ale tohle bylo o fous."

Shane se podíval na Jacena bez jediného náznaku zájmu a poté na své tělo. Měl na něm obvazy, hadičky a Shane mohl stále cítit čerstvou krev. Už jen když to viděl, tak se chtěl někam zahrabat a umřít, nebo jít prostě pryč.

"Možná jsem ti měl sehnat nějakou lékařskou pomoc, potom co jsem tě zmlátil. Ale co, jsi pořád naživu." Jacen se zachechtal a Shane cítil, jako by se mu chtělo zvracet už jen díky tomu zvuku.

"Kde je Jazz?" zeptal se Shane.

"Ou, ty chceš vědět co se stalo s tvým kamarádem vrtulníčkem. Neboj se, nesešrotujeme ho. Tohle je přesně to, co jsme potřebovali Shane."

Shanovi oči se rozšíří. "Co tím myslíš?"

Jacen si povzdychl. "Shane, Shane, Shane, ty víš co. Víš to moc dobře, potřebuju hodně silnou AI a člověka pro ní. Teď když vidím, co dokáže, a jak moc mu na tobě záleží, tak toho můžu využít. Dostaneme ho pod naší kontrolu a ty budeš jeho partner. To je tak perfektní, nejsou ani vánoce a já už dostal dárek."

Shane zavrčel. "TY ZASKANEJ ZKURVYSYN-"

"Ššš, ššš, ššš Shane." položil ruku na chlapcovu pusu. "Moc mluvíš. A co si jako myslíš? Vždycky se sem vrátíš. Nezapomínej, že jsi můj majetek, jsi můj! Takže si s tebou můžu dělat co chci! Pamatuješ Shane? Pamatuješ si ten den, kdy jsme se poprvé setkali? Byl jsi jen malé děcko, ztracené, bez kohokoliv kdo by se o tebe postaral. Nikdo tě nemiloval, byl jsi v tomhle světě úplně sám. Tolik let, a já si stále pamatuju ten vyděšený pohled, který jsi měl, a poté jsem přišel já a zachránil tě. Vyrostl jsi tady, se mnou, takže budeš poslouchat!" přitáhl si Shane blízko k tváři a zazubil se kvůli lesklým slzám v Shanových očích. "Buď hodný kluk Shane a nezapomeň, že tohle dělám taky pro tebe, beze mě, by si nepřežil tehdy, ani teď"

Shane si přál, aby to byl jenom sen. Věděl,že teď nemůže udělat nic. Ale to nejhorší bylo, že nevěděl co Jacen úplně plánuje. Věděl, že tohle není jeho úplný cíl, a to ho děsilo.

/ - /

Přesně jak Jack řekl, použili truck. Helikoptéra jim udávala cestu a EDI byl teď spíš spokojený na zemi, než ve vzduchu. Každý měl vlastní myšlenky a nikdo moc nemluvil. Tim se díval okolo na všechny a říkal si, o čem asi tak přemýšlí. On sám měl plnou mysl obav a otázek. Stejně jako každý den, takže necítil žádný rozdíl. Když slyšel Henryho pískání, tak sebou trochu trhnul. Jak mohl být vždycky tak klidný? Když jízda skončila, tak Ben byl první venku.

Ihned na první pohled rozpoznal základnu armády. "Páni..." vydechl, když to viděl, a stále se rozhlížel okolo. Ostatní taky vylezli a Kara si nemohla pomoct. Ostatní taky vyšli a Kara si nemohla pomoct. Z nějakého důvodu mu to připadalo dobré a přitom nepříjemné najednou. Možná už byla až moc zvyklá na loď. Konečně, když se EDI ukázal taky, tak Ben s Keithem nemohli odtrhnout oči z lidí okolo. Nebyli paranoidní, jen velmi opatrní.

"Uklidněte se prosím, není žádný důvod, aby jste tu byli tak ostražití." Celá skupina se podívala stejným směrem a polila je velká úleva, když viděli jak se k nim blíží kapitán Bruce. "Teď už jste v bezpečí. Všichni." EDI věděl, že ta poslední věta je míněná na něj. Když se chtěl zeptat, tak dostal odpověď od svého otce. Tenhle muž jim pomohl získat ho zpět. "Jsem vážně rád, že vás vidím znova a živé. Upřímně jsem vám nedával moc velké šance, že to přežijete."

"Dobře to je... pěkné?" řekl Tim a ostatní měli stejný pocit.

"Ale dost mluvení, máme něco na práci. A neboj se Eddie, vím všechno, tady jsi v bezpečí, nikdo se ti tu nebude snažit ublížit."

"Ani bych je nenechal." AI odpověděla a to kapitána Bruce přinutilo mrknout. Vypadalo to, že tahle AI se rozhodla jestli bude ubližovat lidem nebo ne. Nemohl proti tomu nic říct. EDI měl už hodně zkušeností s lidmi, kteří se mu snažili ublížit, nebo ho zneužít. Nebo ho opustit. Ve chvílích jako tyhle děkoval bohu, že jsou věci jako věrnost. EDI byl teď v bezpečí, ale kapitán musel přiznat, že nevěděl na jak dlouho. Po tomhle bude EDIho osud v rukou armády. Byla to jeho volba vrátit se na tohle místo bez návratu.

"Pojď se mnou." byla to příjemná pozvánka.

"Takže, jak jsem řekl, dost mluvení. Tohle bude jedna pěkně těžká mise." Kapitán je zavedl do velké místnosti s projektory a ukázal jim pohled na USS Lincoln. "Vypadá to, že celá loď je obsazená, velmi dobře chráněná a Jacen nám tam nastražil nějaké ty věžičky, odpalovače raket a dokonce i lasery. Jestli se tam dostanete, bez toho že by vás usmažili, tak to bude malý zázrak."

"Co teda uděláme?" zeptala se Kara a kapitán pokračoval.

"Nejlepší pokus bude, jestli se dostanete dovnitř a nahackujete se do systému lodi. Protože, opravte mě jestli se pletu doktore Orbite, Eddie to bude pak schopný ovládat, že?"

"Jo... popravdě, myslím že bych to zvládl." EDI souhlasil, ale Tim okamžitě viděl další pohled.

"Ale to znamená dostat se přímo do kontrolní místnosti celé lodi, a jak se tam dostaneme? Bez toho že by nám ustřelili hlavy."

Kapitán Bruce tohle nechtěl popravdě říct, ale neměl jinou možnost. "Dobře... hodně štěstí. Budete se na to muset hodně spolehnout."

Timovi se stáhnul krk, cítil se jako by se mu zrovna zvedla teplota. "Štěstí? To je všechno?!"

"To je víc, než potřebuju. Spolehněte se." Ben se zachechtal a Tim se na něj podíval s hysterickým výrazem. Když ostatní začali zvedat taky ruce, tak si připadal že omdlí. Ani náhodou nezůstane tady, ale ta představa byla tak příšerná. Opravdu měl nutkání si přát po hvězdách, aby tohle vůbec přežil.

"Vypadá to,že jste všichni připravení, tak do toho. Ukážu vám, jak se tam dostanete." Kapitán je konečně dovedl do hangárů a Kara si všímala všech lidí okolo. kteří se otočili a podívali na EDIho. AI byla velmi dobře na očích všem lidem okolo, a nemohl říct, že by to byl velmi příjemný pocit. Ale přemýšlel, jestli vědí, kdo opravdu je. Z nějakého důvodu nevypadali velmi překvapeně, že vidí na základně AI. Takže to mohla být pravda. Jestli Kara a Jack říkali pravdu, tak mohli být jinde i jiné AI. A možná by se s nimi mohl i setkat! Z nějakého důvodu mu tahle myšlenka dodala vzrušení, těšil se a třásl se na to. Opravdu rád by poznal další svého druhu, kdo se ho nesnaží zabít.

Poté, když vstoupili do jiné části hangáru, tak EDIho oči silně zazářily. Tomuhle nemohl uvěřit. Před všemi stálo velké černé letadlo. Jeho oči... Byly modré, stejně jako EDIho. Zářily stejným světlem, inteligencí a duší. EDI tomu nemohl nejdřív uvěřit, ale tohle byla AI! A to letadlo, věděl co to je.

"To je Blackbird." Ben vydechl a EDI přikývl. Tohle letadlo byla legenda, opravdu nemohl uvěřit, že jedno z nich stojí přímo před nima a je to AI! Najednou se cítil tak malý a bezcenný. Poté se podíval přímo do jeho velkých očí. Velká AI ukázala v očích zájem a přiblížila se. Vypadalo to že se pohybuje tak ladně, jako EDI.

"Tak se konečně setkáváme." AI mluvila klidným a přátelským mužským hlasem.

"Vy mě znáte... pane?" EDI se zeptal a Blackbird se usmál.

"Ano znám." Modré oči pohlédly na celou skupinu a mohl vidět jejich zmatení a úžas. "A neříkejte mi tak. Ne teď, nevelím vám."

"Tohle..." Kara tu větu nemohl ani dokončit a Tim se tam za nimi třásl. Henry s Jackem jen zírali s otevřenými pusami, a Keith byl víc než překvapený. Poté Herny začal znova projevovat svou druhou stranu.

"Dobře, aspoň je černý."

"Můžu teď zemřít šťastný!" vykřikl Tim a Jack přikývl bez jediného povšimnutí.

Ben měl ten samý pocit. Tohle letadlo bylo legenda, definitivně. Jednoho dne ho chtěl vidět, ale nikdy si nepředstavil, že to bude takovéhle. A hlavně když to ohnulo svůj krk a přiblížilo se k němu a EDImu.

"Vypadá to, že jste přede mnou nepotkali moc AI." řekl Blackbird a Ben přikývl, a stále se díval na ty metalické oči. "Moje jméno je Quasar. Abych vám to vysvětlil, jsem jedna z armádních AI. Jsme tu, abychom vám pomohli vrátit se na loď. Vedu tenhle útok."

"Počkat, počkat, počkat. AI může vést útok?" Henry vběhl do řeči, tohle bylo moc informací najednou. "A co myslíte tím "my"? Pane černý kámo?"

"Myslí tím nás oba." skupina pohlédla dolů a tam se objevil hnědovlasý muž. Na první pohled to byl pilot. Muž přišel blíž ke Quasarovi."Jsem rád, že už jste poznali mého partnera. Ano, my jsme vůdci tohoto útoku, od teď, budete mluvit se mnou, nebo za to budu alespoň rád. Teď si můžete najít informace na pravé straně, najdete tam malou skupinku lidí. Ale potřebuju mluvit s panem Gannonem a jeho AI."

"I tak bych měl pár otá- AU!" Henry byl v polovině otázky, když ho Kara najednou popadla za ucho a začala ho táhnout pryč.

"Pokračuj." řekla a Keith jí s úsměvem následoval. Tim a Jack se připojili a Ben je sledoval jak odchází.

"Potřebujete nás?" zeptal se Ben a EDI si stoupl vedle něj.

"Ano, jen kvůli malému pokecu. Ta AI, to je tvůj partner?" Benova tvář nabyla zmateného pohledu, najednou uslyšel slova kapitána Marshfielda na lodi. Partner nebylo zrovna kouzelné slovo, ale cítil jakoby bylo, bylo za tím něco víc. Pozvedli pohled a Quasar je stále trpělivě sledoval.

"Co tím myslíte pane?"

V jeho tváři byl vidět šok. "Jak dlouho se znáte?"

"Poznali jsme se před dvěma lety, ale od té doby jsme se neviděli. Ale jo, prošli jsme si spolu pár nechutnostmi." muž se na něj stále díval a přemýšlel, poté si klekl a prohlédl si EDIho. AI neucukla, dokonce i když se ho dotkl a pohladil na hlavě.

"No, vypadáš v hodně dobrém stavu, až na ty popáleniny a rány, ale myslím, že koupel by to zpravila." zvedl se a poté se znova podíval na Bena. "Abyste věděl poručíku Gannone, moje jméno je Lucas. Myslím, že teď spolu strávíme nějaký čas."

"Pane-"

"Lucas, prosím. Já vám budu na oplátku říkat Bene."

Ben zamrkal, ale pokrčil rameny. "Lucasi, co jste myslel tím, že Eddie je můj partner?"

"Takže vy o tom pořád nevíte Bene? Řekni Bene, jaké to je, když jsi v jeho sféře?" odpověděl Lucas a tohle Bena šokovalo ještě víc, ale druhý muž se jen usmál a odešel. "Vidíš, že víš o čem mluvím." Quasar na oba přikývl a poté následoval Lucase. Ben s EDIm tam stále stáli a dívali se. EDI poté do Bena šťouchl a pilot si ho konečně uvědomil.

"Bene." pilot se podíval přímo do jeho jasných modrých očí. "Ať to znamená cokoliv, jsem rád že tu můžu být, s váma všema."

Ben nevěděl co tohle vše znamená, stejně jako EDI. Ale sdílel ten pocit, že je rád, že jsou znova spolu. Teď byl správný čas vyslechnout si nové rozkazy.

V jedné velkých místností s projektorem bylo shromáždění a Ben byl rád, že mohl alespoň najít Karu, protože tam bylo zatraceně až moc lidí. EDI si sedl vedle něj, a Kara se rozhlédla okolo.

"Vidíš Henryho? Nebo ostatní?" zeptal se Ben a Kara potřásla hlavou.

"Ne, ale neboj, myslím že Henry o sobě dá vědět. Znáš ho."

"Ehm, ehm. Mohl bych mít vaší pozornost? Je vás tu pěkná kupa, takže na vás nechci křičet. Teď, tohle je USS Lincoln. Předtím a teď. Vidíte, náš nepřítel to tak trochu vybavil, aby nám udělal těžší se tam dostat. Protože nechceme použít jiné lodě, tak se tam dostaneme v člunech a letadlech. Posádka a kapitán jsou vězni. Nechceme nikoho zranit, nebo zlikvidovat něco, co patří lodi. Žádné exploze, žádné zabíjení, udělejte to čistě. Hlavní cíl je získat zpět loď a osvobodit tam lidi. Ujistěte se, že najdete kapitána Marshfielda. Teď, vím že jsou tu lidé, kteří znají našeho nynějšího nepřítele. A byli tam, když se loď obsazovala. Vy jste ti, na které jsme čekali s útokem, takže to nepodělejte. Vaše mise začíná od teď přesně za hodinu. Udělejte to správně, a hlavně hodně štěstí, vám všem."

Ben, EDI a Kara se na sebe podívali. Rozkazy byly vydány a byly jasné. Nebylo cesty zpět. Kara poté sledovala muže, který mluvil. Měl krátké vlasy, uniformu námořnictva a vypadal že je mu okolo padesáti. Z nějakého důvodu si myslela, že to není naposledy co ho vidí.

"Jedna další věc, celý útok povede Lucas s jeho partnerem, takže od teď poslouchejte jeho rozkazy." s těmito slovy muž odešel se štochem papírů a Kara ho stále sledovala. Také si všímala lidí okolo. Nevypadali velmi překvapeně, na to že vidí EDIho. Podívali se na AI, ale nevypadali zaraženě. Věděla, že to znamená to, že s AI spolupracují velmi často, někteří z nich určitě celé dny. Tohle bylo to, co Benovi nikdy neřekla.

Druhý pilot se teď rozhlížel okolo, ale ona si všimla že stále držel jednu ruku u EDIho. Kara věděla, že byl připravený k sobě AI ihned přitáhnout, kdyby se někdo o něco pokusil.

"Ok lidi, nakopáme pár zadků." Všichni se podívali v přímém směru, a Henry se opíral pohodlně do židle, přímo vedle Tima a Keitha.

"Měla jsem pravdu." řekla a všimla si, že EDI přikývl.

Další hodinu strávili připravováním na akci, a dozvěděli se, že budou letět letadly, které mají možnost neviditelnosti. Stejně jako ty Jacenova. Ben také celou dobu sledoval Lucase s jeho AI. Měl hodně otázek, které si chtěl nechat zodpovědět, ale věděl, že na to budou lepší chvíle, po útoku.

Keith stál trpělivě vedle EDIho, zatímco AI byla prohlížena mechaniky armády. EDI zůstal v klidu, protože to od něj jeho otec žádal. I tak měl ale problémy je nechat se ho dotýkat. Nevěřil armádě, ale jestli to bylo nutné, tak je EDI musel nechat. Když bylo vše hotové, tak se zatřásl úlevou. Hodina utekla velmi rychle, a když byli konečně připravení, tak nastupovali do letadla. Byl čas se bránit. Ale než si Ben nastoupil, tak se podíval na Lucase, pilot si nasedl do Quasara a odletěli. Možná...

Když si sedl, tak musel přemýšlet. Quasar byl armádní AI, řekl to sám. Takže by tu možná mohla být šance pro EDIho. Dokonce i kdyby tu byla pravděpodobnost, že se bude muset vrátit k armádě, tak by ho mohl Ben dostat. Zůstat spolu. A v tom případě by mohl být Keith taky u nich. Vypadá to, že konečně našel řešení k tomuhle problému.

Letadlo začalo vzlétat, společně s ostatními, a mířili ke svému finálnímu útoku na Jacena. Ale z nějakého důvodu měl každý z nich pocit, že tohle nebude jejich poslední boj. Dostanou zpět loď, definitivně! Ale byli si jistí, že se stane víc. Tohle nebyl konec, Jacen se nevzdá, ale tohle bude poprvé, kdy s ním nebudou bojovat sami. Dokonce i Jack se připojil, protože chtěl vidět, co provedli s jeho bratrem. Bylo tam velké tajemství, a oni cítili že od teď se jim vše odhaluje. Ben najednou ucítil dotek na své ruce a viděl že je to Kara, zmáčkla mu ruku a on udělal to samé.

Henry seděl vedle Tima, a sledoval všechny okolo. Konečně mohli srovnat skóre. Podíval se na EDIho. Proč, jen proč se to stalo? Proč nemohli být přátelé a opravdový partneři už tehdy? Byla to tak velká škoda. Zavřel oči a za chvíli si promnul tvář. Poté ho to trefilo. Najednou viděl v své mysli pohled, který měl pár vteřin, než jeho Talon narazil do hory. Poté... Otevřel znova oči a objevilo se před ním bílé světlo. Ne protože by umíral, ale bylo tam cosi jako modrá a bílá bariéra, která ho chránila. Pamatoval si pocit, jakési neznámé energie okolo sebe. A v dalších vteřinách si pamatoval, jak upadl do bezvědomí a poté otevřel oči. Tam v Brazílii. Z tohohle úhlu pohledu to vypadalo jako nějaké neznámá síla, která ho tenkrát ochránila a vzala ho pryč. Jeho oči se divoce otevřely a podíval se znova na AI. Když se na něj díval, tak cítil úplně to samé. Teď mu to začínalo docházet. EDI byl ten, kdo ho zachránil! Henry nechápal jak, ale byl si jistý že je to on!

/ - /

Justin měl na tohle velmi zvláštní názor. Opravdu sám sebe nechápal. Proč Shanovi věřil? Ten kluk na něj mohl připravit cokoliv, ale Justin se mu rozhodl věřit. Mohl to vidět v jeho očích, že mu Shane říká pravdu. Jeho partner z toho nebyl moc nadšený, už jenom protože museli letět velkou dálku. Los Angeles bylo prosluněné město a Justin respektoval přání jeho partnera, aby do města ani nevkročil. Takže Justin šel hledat sám. Cummings... To jméno mu nic neříkalo, ale měl pocit, že s ním jsou spjaté problémy. Kapitán Marshfield ho pořádal o pomoc, protože Justin byl velmi zkušený s AI. Ale nevěděl, kolik toho kapitán ví o něm. A Justin neměl nejmenší chuť mluvit o svém osobním životě. Jeho partner to přímo nesnášel. a Justin věděl, že takhle mají lepší život.

Konečně se dostal na místo a zíral na to, kde se to zase ocitl. Stál před ním ohromný baseballový stadion. Justin se zamrkáním přikývl a vstoupil. Hlavně se ptal sám sebe odkud Shane tohohle chlapa znal, po chvíli se dostal na prosluněné centrum stadionu. S písknutím si znova zvykl na ostré sluneční světlo a rozhlédl se po okolí stadionu. Okamžitě si všiml malé skupiny lidí ve středu a on se rozhodl pokoušet své štěstí. Čím víc se blížil, tak tím lépe slyšel křik staršího muže, který nebyl očividně spokojený s výsledky. Ale Justin se popravdě cítil, jako by se blížil k lidožravé bestii. Měl ale podporu ve své velké drzosti.

"Vy si říkáte baseballovej tým?! Už jsem viděl o hodně víc lepší cucáky než jste vy! Dokázali dokonce i lízat podlahu líp než vy!" Justin se bez jakéhokoliv strachu blížil, ale v mysli se mu začala ukazovat zvláštní myšlenka. Když už byl dost blízko, tak poklepal muži na záda. Chlap zafuněl a Justin utnul svůj jistý pohled.

"Co chceš zrzku? Neříkej mi, že se chceš taky přidat k téhle tupé bandě imbecilů. Justin byl chvíli zticha, než vůbec přišel na něco co by řekl. Protože chtěl počítat s tím, že se odsud dostane živej. Měl ještě na večer plány. "Táááákk?"

"Pane, jmenujete se Cummings?"

Starší muž pozvedl obočí a popadl kluka za jednu ruku k východu. Poté se zeptal. "Kdo jsi? Co ode mě chceš?"

Justin se teď zachechtal, tohle se mu líbilo, když on byl ten s odpověďmi. "Řekněme, že mě sem poslal někdo kdo vás zná, a řekl mi že tu získám pomoc."

Cummings na kluka stále zíral s vážným pohledem. "Od koho?"

"Prosím pane, pamatujete si na někoho,kdo se jmenuje Jacen?" Justin teď viděl, že udeřil na správné místo.

"Ten hajzl... On se vrátil nebo co?!" Justin musel zalapat po dechu, když ho starší muž popadl za obě ruce a přirazil do zdi. "Kdo tě sem poslal?! Řekni všechno co víš zrzku, prošel jsem výcvikem vojáka, tak nebuď cucák!"

"Poslal mě sem kluk jako já, ale jestli vás to tak zajímá, tak vám řeknu víc." Justin se zazubil a jeho zelené oči se zaleskly. Teď se mu to líbilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama